Emilián Skramlík

Emilián Skramlík byl třetím pražským podnikatelem, který v nepřetržité řadě (po F. Dittrichovi a J. Hulešovi) zaujal křeslo starosty metropole.

Narodil se 11. října 1834 na Starém Městě jako syn majitele továrny na nábytek. Dostalo se mu solidního vzdělání na pražské reálce a technice. Po něm následovala cesta na zkušenou do Rakouska, Německa, Belgie a Francie, která vyvrcholila dvouletou praxí v pařížské nábytkářské firmě. Po návratu do Prahy se až do svých čtyřiceti let věnoval především rodinnému závodu a povznesl jej mezi přední podniky nábytkářského průmyslu v Rakousku.

Do sboru obecních starších byl zvolen roku 1874 a již o rok později se stal členem městské rady. Jeho vzestup v orgánech pražské samosprávy vyvrcholil v červenci 1876. Tehdy se po skončení funkčního období J. Huleše znovu opakovala situace z let 1869 a 1873 - starostu bylo nutno volit třikrát po sobě. Napoprvé zvolený A. O. Zeithammer nebyl schválen císařem, vítěz druhé volby V. Kriesche funkci odmítl. Teprve z třetího skrutinia dne 12. července 1876 vyšel jako nový starosta právě Emilián Skramlík.

Nebyl však pouhým náhradníkem z nouze, ve funkci se naopak osvědčil natolik, že 4. srpna 1879 do ní byl zvolen na další tříleté funkční období. Za své veřejné zásluhy byl roku 1880 vyznamenán a nobilitován a psal se pak Emilián rytíř Skramlík. Zemřel 21. května 1903.

Nejdůležitější městskou investicí Skramlíkova období bylo postavení mostu Palackého a přilehlého nábřeží (1876–1878). V souvislosti s ní byla zbořena první část starého Podskalí pod Morání. Současně započala výstavba Rudolfina, koncertního domu, galerie a umělecko-průmyslového muzea v jedné budově, projektované architekty Národního divadla J. Zítkem a J. Schulzem. Investorem díla, realizovaného v letech 1876–1884, byla Česká spořitelna. Samo vleklé budování Národního divadla dospělo po období koncepčních sporů i finančních problémů v té době rovněž do konečného stadia. V letech 1877–1880 proběhly umělecké soutěže na jeho výzdobu a závěrečné řemeslné práce. 11. června 1881 byla ještě ne zcela dokončená budova otevřena premiérou Smetanovy Libuše za přítomnosti korunního prince Rudolfa a jeho choti. Již 12. srpna ji zničil osudný požár.

Obnovy a znovuotevření Národního divadla se E. Skramlík v purkmistrovské funkci nedočkal, neboť jeho druhé úřední období skončilo 31. srpna 1882. Měl však do té doby příležitost odhalit například nový pomník J. Jungmanna na stejnojmenném náměstí (1878), uskutečnit přestavbu tzv. Mikšova domu Staroměstské radnice, jejíž podstatou bylo zřízení nové zasedací síně (později Brožíkovy) podle návrhu A. Bauma, ale také přihlížet první celonárodní tělocvičné slavnosti – sletu, který Sokol pražský uspořádal 18. června 1882 na Střeleckém ostrově na počest dvacátého výročí svého trvání.

K úkolům starosty však patřilo především zajišťovat finanční zdroje na zmíněné reprezentační stavby, na probíhající obnovu budov městských škol, vodáren a přečerpávacích stanic, na provoz opatroven, sirotčinců a dalších obecních zařízení. Pozoruhodným Skramlíkovým pokusem o zvýšení finančních příjmů města byl pronájem vybírání státní potravní daně, tzv. akcízu, k němuž Praha přikročila od počátku roku 1880. Naopak mimo starostovu působnost se ve městě odehrávaly další významné události. Patřila k nim nová vlna nacionálně motivovaných střetů, která mimo jiné vedla 28. února 1882 k rozdělení dosud jednotného Karlo-Ferdinandova vysokého učení na dvě samostatné univerzity, českou a německou. Vně hranic pražské obce a mimo vliv její samosprávy probíhal také bouřlivý rozvoj pražských předměstí. První dvě dosáhla právě v té době povýšení na samostatná města – byly to Královské Vinohrady (26. září 1877) a Žižkov (15. května 1881).

Vedle národnostních sporů začala nabývat na váze otázka třídně sociální. Do historie Prahy poprvé vstoupila krátkou epizodou. V hostinci U Kaštanu v poklidné vsi Břevnově daleko za městem založilo 7. dubna 1878 čtrnáct delegátů tajně Českoslovanskou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Zakladatele vzápětí zatklo pražské policejní ředitelství a zemský soud je poslal do vězení pro nepovolené spolčování.