Františkánská zahrada

Zahrada je vybavena množstvím laviček, nad kterými se klenou kovové oblouky, v létě obsypané květy růží. K dispozici je zde i dětské hřiště s prolézačkami a houpačkami, které je od zbytku zahrady odděleno zdí. Otevřeno je celoročně, zavírací doba se mění podle ročního období, v létě je otevřeno až do 22 hodin, v zimě do 19 hodin.

Zahrada je upravena podle formálního francouzského stylu a podle návrhu Otakara Kuči. Zachován byl její původní raně barokní půdorys, doplněný spojovacími cestami. Travnaté plochy odděluje nízký stříhaný živý plot z tisů, zahrada je doplněna ovocnými stromy, růžovými keři a bylinkovými záhony, které odkazují na dávné majitele, karmelitány a františkány, kteří zde kdysi byliny a koření pěstovali.   

V zahradě je také původní raně barokní altán, v němž je dnes umístěn obchod s módními oděvy.

Návštěvníky v létě příjemně osvěží voda z fontány v podobě sochy chlapce s mušlí, kterou vytvořil Stanislav Hanzík. Další sochařské dílo, které zahradu zdobí, jsou tři tančící víly – Poletuchy, pocházející z dílny Josefa Klimeše. Zajímavostí jsou i kovová vrata u vstupu z pasáže Světozor, zachycující plastické výjevy ze života sv. Františka od Petra Císařovského.

Právě blízkost pasáže Světozor, kdysi Alfy, a v ní umístěného stejnojmenného kina a cukrárny činí ze zahrady místo, kde lze strávit velice příjemné odpoledne i večer, spojená mimo jiné například i s návštěvou kostela Panny Marie Sněžné, kde bývají zajímavé výstavy. Obě přilehlá náměstí pak skýtají také množství kaváren a restaurací a pro toho, kdo má rád městský ruch, doplněný posezením v zeleni, se toto místo může stát jedním z těch, kam se rád vrací.

Historie zahrady

Založena po roce 1348, při výstavbě Nového Města pražského karmelitány jako klášterní zahrada přináležející k chrámu P. Marie Sněžné. Sahala až ke Spálené ulici, postupně spolu s výstavbou okolních domů byla její rozloha redukována. Dnešní výměra činí 0,6 ha.

Od roku 1604 patřila zahrada františkánům, po nichž je dodnes pojmenována. Ti mají v majetku sousední klášterní objekty, které jim byly po roce 1989 navráceny. Ty jsou spolu s pruhem zahrady odděleny od veřejné části zdí. Během staletí byla zahrada využívána zejména pro užitkové účely, pěstovalo se zde ovoce, byliny, koření a květiny. Několikrát byla upravena, počátkem 18. století vznikla potřeba její celkové obnovy, resp. znovuzaložení.

Po devastaci během 2. sv. války byla upravena a po vyhnání františkánů komunisty v 50. letech otevřena pro veřejnost. Její celkově špatný stav změnila až rekonstrukce během let 1985–1992.

Zdroj informací: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, PIS