Hradní a podhradní poker

Haló noviny - 25.1.2003
Podtitulek: POZNAMENÁVÁME
Autor: Jaroslav KOJZAR
Hradní srdíčko rozpálilo diskuse v podhradí. Záměr Václava Havla naposledy se ještě jednou zviditelnit, ať to stojí co to stojí, se nějak nevydařil. "Jeho Pražané" ho nepochopili a ve velké většině zářící srdce nad svatým Jiřím odsoudili. Jak by také mohli pochopit jeho vizi největšího prezidenta, největšího humanisty, jehož srdce bylo otevřeno všem. Že nebyl největším prezidentem se již dnes ví, i proto se začíná stále více citovat Tomáš Garrigue Masaryk a připomínat jeho činy a činy Václava Havla spíše se stávají podnětem pro negativní diskuse. Že nebyl největším humanistou se ví také. Jak jinak by mohl volat "na Bělehrad" a podporovat všechny agresivní cíle Spojených států, udělovat milosti darebákům a nemluvit s pětinou národa. Humanista není totiž ten, kdo používá mnoho nadnesených slov a káže druhým o morálce. I proto je pro nás cenná v těchto dnech vydaná kniha "Václav Havel - necenzurovaný životopis" od Jana Bauera nakladatelstvím Cesty. Srdíčko na Hradě vyvolalo však i jiné reakce. Jeden z restauratérů si na střechu svého podniku nechal vytvořit další z karetních symbolů - a srdce, to je přece karetní symbol - piky, listy a kule. V noci pak z pohledu od Starého Města už nedominuje Svatovítská katedrála či mikulášský chrám, ale karetní znaky a karty. Pan restauratér svým činem se chtěl pouze zviditelnit a chápal ho, jak řekl sdělovacím prostředkům, jako recesi. Pan Václav Havel něco podobného na mysli měl zajisté také. I on se zřejmě pokusil zviditelnit a protože "jeho srdce" nám osvítilo Prahu v době zasedání NATO, pak mělo jít o zviditelnění světové. Je tu ovšem i problematika ochrany památek. Pražští a ústřední památkáři iniciativu pana restauratéra ocenili návrhem na pokutu (nic na tom nemění to, že vedení pražské radnice se k jejich návrhu nepřipojilo). Na pana prezidenta potažmo na prezidentskou kancelář gebíry však nemají. O tom, co bude viset nad Hradem, rozhodují "hradní památkáři" a ti si přece nerozlejí mlíko s Václavem Havlem. Románská věž nerománská věž, holt poselství světu má sdělit, že je tu člověk, na kterého se soustavně zapomíná při udílení těch nejvyšších cen, který ještě může být využit v rámci světového společenství a poslán třeba... Ne, to je tajné... první linie v Iráku se tím pochopitelně nemyslí. Všechny souvislosti si zřejmě uvědomili pražští radní, a proto pokuta restauratérovi se nekoná. Je to sice nedobrý precedens do budoucna, ale soudnému člověku nezbývá, než kývnout. A tak hradní a podhradní poker se klidně může hrát dál. I to však brzy skončí. Václav Havel odejde a poker či mariáš se budou hrát jinde než nad střechami pražské Malé Strany.