Archeologicky byly doloženy fragmenty mohutného opevnění na Malé Straně, které je v nejstarší fázi datováno do poloviny 9. století. Z 60. let 10. století pochází písemná zpráva kupce Ibrahíma ibn Jakúba popisující Prahu jako kamenné město s trhem.

Druhým opevněným místem byl později vystavěný Vyšehrad, který vznikl v první polovině 10. století na pravém břehu Vltavy o něco výše proti jejímu proudu. V 11. a 12. století se stal na čas sídlem českých knížat, resp. králů. Mezi oběma hrady při řece Vltavě se postupně soustředilo husté osídlení.

Proces vzniku Starého Města v prostoru naproti Malé Straně sahá od pozvolného osidlování pravého břehu Vltavy během 2. poloviny 11. století přes zmínky o rozsáhlém tržišti, vznik Týnského dvora a stavbu Juditina mostu ve 12. století až po první zprávu o tržním rychtáři Blažejovi z roku 1212 a zejména postavení hradeb Starého Města ve 30. letech 13. století. V těchto hradbách se Starým Městem splynulo též plánovitě vysazené (založené) Havelské Město kolem tzv. Nového tržiště a kostela sv. Havla.

Kromě tohoto sídelního základu (Staré Město, Malá Strana a Pražský hrad) nacházely se na území dnešního pražského centra mnohé tehdy příměstské osady (Nebovidy, Obora, Újezd a Rybáře na levém a Rybník, Újezd sv. Martina, Podskalí, Opatovice, Chudobice, Poříčí a Zderaz na pravém břehu Vltavy).

Na místě levobřežního osídlení bylo roku 1257 Přemyslem Otakarem II. založeno Menší Město pražské (Malá Strana). Původní obyvatelstvo bylo vystěhováno a byli sem povoláni němečtí kolonisté, aby tu založili město. Dalším levobřežním pražským městem byly Hradčany, které vznikly ve 30. letech 14. století jako poddanské město spravované purkrabím Pražského hradu. Na královské město byly povýšeny až Rudolfem II. roku 1598. Mohutným zásahem do rozvoje pražského osídlení bylo založení Nového Města v roce 1348. Toto zcela nově založené město vyrostlo ve velmi krátké době a vstřebalo některé z dříve zmíněných osad. Území Prahy se tak téměř zdvojnásobilo a Praha počala postupně pohlcovat své okolí.

Z období 11.–15. století také pocházejí první zmínky o většině vsí, které se dnes nacházejí na území Prahy, tehdy však byly od ní v úctyhodné vzdálenosti. V té době se tedy utvořil sídelní základ dnešního velkoměsta, který je na jeho okrajích ještě stále zřetelně patrný. Poté, v 19. století, vznikly již pouze dvě obce při okraji Prahy (Klánovice a Háje) a v samotné blízkosti Prahy na území bývalých vinic a polí nová předměstí, později samostatná města: Karlín, Vinohrady a Žižkov (ostatní předměstí, jako např. Smíchov, se utvořila na místě starší zástavby). Ve 20. století pak vznikla dvě nová katastrální území (Černý Most, Kamýk) vyčleněním z existujících obcí (viz mapa).

Naopak na území dnešní Prahy existovalo překvapivé množství obcí, které v průběhu staletí zanikly. První osady pohltily již Nové Město a Malá Strana, další překryla rozšiřující se Praha, její předměstí či jiné větší obce. Mnohé (od tehdejší Prahy vzdálenější) obce zanikly v průběhu staletí samy od sebe, nejčastěji v důsledku třicetileté války. Některé z nich se zachovaly v podobě skrovných pozůstatků zástavby či jen v místním názvosloví, nejčastěji uličním, o některých ani nevíme, kde se nacházely (Aloisov, Babice, Baně, Betáň, Blatov, Břevnovek, Čertousy, Dvorce, Emšany, Hnidošice, Hostašovice, Hradiště, Humenec, Chaby, Chodovec, Chudobice, Chvaly, Kateřinky, Klukovice, Krteň, Krušina, Kuromrtvy, Lipany (Praha 5), Litochleby, Lhota, Litožnice, Nebovidy, Netluky, Nová ves, Obora, Ohrada, Okrouhly, Olšany, Opatovice, Paběnice (Babenice), Písek (Rybáře), Podbaba, Podhoř, Podskalí, Podviní, Poříčí, Práče, Pratěnice, Psáry, Roztyly, Rybník, Slavětice, Strnady, Středouň, Svépravice, Sychrov, Šárka (Újezdec), Šešovice, Tehovičky, Tejnka, Tryskovice, Újezd, Újezd sv. Martina, Vidrholec, Xaverov, Záběhlice (Praha 5), Zderaz, Žabovřesky, Žák).

Další rozvoj území dnešní Prahy se odehrával expanzí na pražská předměstí. Po dlouhé době stagnace územního rozmachu se v 19. století v souvislosti s hospodářským rozvojem počaly rozrůstat některé pražské předměstské obce. Kromě předměstí, která se vyvíjela na základě starších osad, bylo zcela nově založeno předměstí Karlín, jehož plánovitá výstavba počala roku 1817. Jednotlivá předměstí se záhy rozrostla do velikosti měst a souvisle se spojila s Prahou v jednu zastavěnou aglomeraci. Postupně předměstí dosahovala i „úředního“ povýšení na města či městyse (1879 Královské Vinohrady, 1881 Žižkov, který byl roku 1877 oddělen od Vinohrad, 1885 Vršovice, 1895 Košíře, 1898 Libeň, 1898 Nusle, 1902 Vršovice, 1902 Vysočany, 1903 Karlín, 1903 Smíchov, 1904 Bubeneč, 1907 Břevnov a roku 1913 tehdy od Prahy vzdálená Uhříněves).

Po vytvoření Velké Prahy v roce 1920 bylo město tvořeno 38 obcemi, avšak zastavěnou plochu mělo pouze ze 17 %. Během období první republiky se však v městě zdvojnásobil počet obyvatel a vznikla souvislejší zástavba. Po druhé světové válce začala být budována první menší sídliště, prozatím jen vyplňující mezery v zástavbě. Teprve v 60. letech počala naplno výstavba velkých, většinou již panelových, sídlišť – Petřiny (1959–1965), Chmelnice (1959–1962), Jarov (1959–1962), Červený vrch (1960–1962), Hloubětín (1961–1965), Malešice (1961–1966), Spořilov (1961–1967), Zahradní Město (1962–1968), Pankrác (1962–1967), Novodvorská (1964–1971), Krč (1964–1971) a Prosek (1964–1971). Poté pak v 70. a 80. letech pokračuje na připojených územích výstavba obrovských sídlištních komplexů Severního, Jižního a Jihozápadního Města a dalších sídlišť: Kyje – Lehovec, Lhotka – Libuš, Letňany, Černý Most, Dědina, Košík, Měcholupy – Petrovice, Modřany – Komořany, a Řepy. Přesto je dodnes na území Prahy mnoho nezastavěného území a mnohé okrajové obce ještě stále nepřekryla masová výstavba a zachovaly si svůj původní ráz.

Vývoj správního členění

Přestože pražská města tvořila územně i souvislou zástavbou jeden celek, správně byla stále samostatná. Po neúspěšném pokusu Karla IV. (1367–1377) a poté i Jana Želivského (1421–1424) a Jana Paška z Vratu (1524–1528) o spojení Starého a Nového Města podařilo se definitivní spojení čtyř pražských měst (Starého a Nového Města, Malé Strany a Hradčan) realizovat až panovníkovým zásahem roku 1784. Teprve dvorským dekretem Josefa II. z 12. února 1784 vznikla jednotná Praha.

Přes snahu Prahy jednat s předměstími o spojení byla až do první světové války k hlavnímu městu připojena jen jejich malá část. Roku 1883 bylo zemským sněmem schváleno připojení Vyšehradu jako VI. pražské čtvrti. (V 15. a 16. století se konstituovalo Město hory Vyšehradu, o připojení k Praze usilovali Vyšehradští již roku 1845.) V roce 1884 byly zemským zákonem připojeny ku Praze Holešovice-Bubny jako VII. pražská čtvrť a poslední připojenou obcí před první světovou válkou byla Libeň, jejíž přičlenění bylo uzákoněno v roce 1901.

Jednání s největšími, resp. nejbližšími, pražskými předměstími se táhla po celou poslední čtvrtinu 19. století a počátkem století dvacátého. Probíhala zejména v letech 1881, 1896, 1902 a 1911, nedospěla však k žádnému výsledku.

Stejně jako v roce 1784 muselo k vytvoření správně jednotného města dojít státním zásahem shora, bez ohledu na to, že území, zástavba, infrastruktura, doprava apod. byly již dávno propojeny. Tentokrát se tak stalo zákonem o vytvoření Velké Prahy ze 6. února 1920 (č. 114/1920 Sb.), který vešel v platnost 1. ledna 1922. Tímto zákonem byly ku Praze připojeny Bohnice, Braník, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hloubětín, Hlubočepy, Hodkovičky, Hostivař, Hrdlořezy, Malá Chuchle, Jinonice, Karlín, Kobylisy, Košíře, Krč, Liboc, Malešice, Michle, Motol, Nusle, Podolí, Prosek, Radlice, Sedlec, Smíchov, Strašnice, Střížkov, Troja, Veleslavín, Královské Vinohrady, Vokovice, Vršovice, Vysočany, Záběhlice a Žižkov. Zároveň byla Praha rozdělena na 13 obvodů, označených římskými číslicemi jako Praha I–XIX. (Praha I–VII, tedy původní Praha, tvořila jeden obvod.) Roku 1946 byl zřízen samostatný obvod pro Prahu VII a v roce 1947 byl zřízen XX. obvod (Strašnice, Hostivař a část Záběhlic – Zahradní Město). V roce 1949 byla Praha při správní reorganizaci územně rozčleněna do 16 obvodů, tentokrát číslovaných arabskými číslicemi. Po této změně měla rozlohu 171,5 km2. 

K dalšímu územnímu růstu Prahy pak už docházelo výhradně shora a direktivně. V roce 1960 byly ku Praze připojeny Čimice, Ruzyně a části katastrů některých dalších obcí (Dolní Chabry, Ďáblice, Háje, Petrovice, Kunratice, Řeporyje, Přední Kopanina, Nebušice, Lysolaje, a Holyně). Zároveň byla Praha rozdělena do 10 obvodů, které v oblasti státní správy trvají dodnes.

Následovalo připojení mnoha obcí zákonem o hlavním městě Praze (č. 111/1967 Sb.). Jím byly k 1. lednu 1968 připojeny Háje, Chodov, Kunratice, Libuš, Modřany, Lahovice, Velká Chuchle, Řepy, Nebušice, Lysolaje, Suchdol (Praha-západ), Dolní Chabry, Ďáblice, Letňany, Čakovice, Kbely, Kyje, Horní Měcholupy, Petrovice, Štěrboholy (Praha-východ). Rozloha Prahy tak vzrostla na 290,7 km2.

K největšímu jednorázovému připojení sousedících obcí k hlavnímu městu Praze došlo k 1. červenci 1974, kdy se součástí metropole staly Cholupice, Písnice, Šeberov, Újezd u Průhonic (připojeny k Praze 4), Lipence, Lochkov, Radotín, Řeporyje, Slivenec, Stodůlky, Třebonice, Zbraslav, Zličín (k Praze 5), Přední Kopanina (k Praze 6), Březiněves (k Praze 8), Běchovice, Dolní Počernice, Klánovice, Koloděje, Satalice, Újezd nad Lesy, Vinoř (k Praze 9), Benice, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí a Uhříněves (k Praze 10). Praha se tentokrát rozšířila na 495,66 km2. 

(Převzato z publikace Barbory a Marka Lašťovkových Plán Prahy podle indikačních skic stabilního katastru (1840–1842).

Více informací na stránkách Archivu hlavního města Prahy: http://www.ahmp.cz/index.html?mid=26&wstyle=0&page=''