Historie Karlova mostu

Na jeho místě stál původně most románský, zvaný podle manželky krále Vladislava I. (1140 - 1172) Juditin. Postaven byl v letech 1158 - 1171, v roce 1272 jej vážně poškodila povodeň a jeho zbytky pak nevydržely 3. února roku 1342 nápor ledu, dřeva a jiného materiálu, přineseného opět povodní. Zničení mostu bylo ve své době považováno za národní pohromu.

Po této katastrofě byl dlouhou dobu provizorně užíván pouze most dřevěný a až 9. července 1357 v 5 hodin 31 minut položil král Karel IV. (1346 - 1378) základní kámen nového mostu. Datum, i s přesným určením času, bylo vybráno s ohledem na konjunkci Slunce se Saturnem, což byl podle astrologů pro takový počin nejvhodnější a nejšťastnější okamžik roku. Stavbou byl pověřen mladý švábský stavitel Petr Parléř a jeho huť, která most dokončila začátkem 15. století. Jeho délka je 520 m a šířka 10 m, spočívá na 16 pilířích, postaven je z pískovcových kvádrů a sevřen do vstupních bran s věžemi, z nichž Staroměstská mostecká věž je rovněž dílem Parléřovy huti, zatímco Malostranské mostecké věže pocházejí každá z jiného období.

Na zábradlí stojí třicet soch a sousoší světců, instalovaných sem v letech 1683-1714, a která jsou díly významných barokních umělců (M. B. Braun, otec a synové Brokoffové aj.). Sochy, zničené během povodní, jejichž ničivému působení byl most během staletí vystaven mnohokrát (mj. v roce 1784, 1890), nahradila díla soudobých sochařů. Od roku 1965 jsou původní plastiky, k jejichž zhotovení byl použit český pískovec, postupně nahrazovány kopiemi a originály ukládány v lapidáriu Národního muzea a Národní galerie.

Karlův most byl až do 20. století především důležitou komunikací, po níž se pohybovali lidé a zboží z jednoho břehu řeky na druhý. Tomu vycházela vstříc řada opatření upravujících pohyb po jeho ploše. Z roku 1707 pochází nařízení pro pravostranný pohyb a v roce 1723 most osvítilo olejové osvětlení, nahrazené v roce 1866 plynovým. Jeho kandelábry byly upraveny pro svícení elektrickou energií a jsou v provozu dodnes. Různé zásahy do povrchu (asfaltový koberec, chodníky) byly završeny položením dlažby v 70. letech 20. století.