Je dobré nezapomínat

Zasedání MMF se v těchto dnech stalo událostí číslo jedna. Pozornost bohužel nejvíce přitahuje to nejméně důležité, tedy bezpečnostní opatření, očekávané střety v ulicích, prostě akce. Daleko menší pozornost už je věnována skutečnému obsahu jednání, i když bude mít na „běh světa“ určitě větší vliv, než šarvátky, které za pár dnů pominou. A už vůbec asi není čas na alespoň letmé ohlédnutí za historií, která i když to tak na první pohled nevypadá, není od žhavé současnosti tak daleko.
Jenom namátkou mne napadají potíže společné evropské měny (EURO), která nepohybně bude patřit k  tématům, které bude mít světová finanční elita na jednacím stole, a připomenout si v tomto světle "peníz věčný a svatý“… Jak byl svými současníky nazýván nikoli dolar, či marka, ale mince ražená v Čechách na počátku 14.století - pražský groš. Přitom tento dnes na první pohled nenápadný stříbrný peníz vykonal v dějinách peněžnictví malý zázrak. A stal se "tvrdou měnou" nejen v Království českém, ale prosadil se jako mezinárodní platidlo v západní i východní Evropě a jako první mince vyšší nominální hodnoty, ražená ve střední Evropě, i vzorem pro ražbu ostatních zemí, kam jej nesl obchod i politika českého státu. Do své peněžní soustavy tak pražský groš,v souvislosti s měnovou unií vyhlášenou českým králem Janem Lucemburským, převzal uherský stát, postupně pak došlo k zavádění groše v rakouských a německých zemích a Polsku a nejdále se dostal do Rusi, kde plnil úlohu základního platidla v místním oběhu od 20.1et l5.století.
Pražský groš byl jako mince "věčná", neměnná na váze, jakosti i provedení ustanoven v červenci roku 1 300, ale jako vše materiální na tomto pomíjivém světě, i jeho význam odvál čas. A v průběhu dalšího toku dějin nabyl dokonce pojem groš významu penízku velmi malé hodnoty. A to je svým způsobe poučné, protože občas stojí za to si připomenout, že i v současném světě je málo co opravdu nové a původní. A že i ta nejtvrdší a "věčná" měna může být rozdrobena v groše. Pomáhá to vidět věci v rozumném měřítku ať již sedíme v jednacím sále a rozhodujeme o světové ekonomice, nebo proti ní v ulicích protestujeme.
Nám, Čechům, to zase může připomenout, že v úsilí o společnou evropskou měnu mají naše země jistý primát, takže můžeme mít i pocit, jakoby se po staletích „vše“ navracelo do země, která položila základy tužeb po jednotné měně, umožňující společnou "ekonomickou řeč".

RNDr. Igor Němec,
radní hl.m.Prahy