Jedličkův ústav slaví výročí

Mladá fronta Dnes - 3.4.2003
Podtitulek: Zařízení pomáhá tělesně a duševně postiženým dětem, které nemohou navštěvovat školu
Autor: VERONIKA SYROVÁ
Praha Stále více pražských škol přijímá do svých tříd zdravotně postižené žáky. Přesto existují děti s kombinovaným postižením, které mají těžký fyzický i mentální handicap, a nemohou proto do klasických škol chodit. Pro ty je tu například Jedličkův ústav, který právě slaví své devadesáté výročí. Při té příležitosti připravili zaměstnanci a žáci výstavu, která včera začala v Křížové chodbě Staroměstské radnice. Lidé si tu mohou prohlédnout moderní i historické invalidní vozíky a spoustu fotografií zachycujících život v Jedličkově ústavu v průběhu minulých let.
Nechceme být uzavřeným ústavem, říká ředitel "Do hlavy ne," zpívali žáci Jedličkova ústavu při včerejší vernisáži jeden z hitů Ivana Mládka. Právě hudební skupina The TAP TAP je důkazem, že děti do tohoto neústavního ústavu chodí opravdu rády.
"Snažíme se, aby naši žáci byli co nejvíce v kontaktu se zdravými dětmi a lidmi. Podporujeme je v samostatném pohybu po Praze, vodíme je na dětská hřiště a těšíme se z každé návštěvy. Nechceme být žádným uzavřeným ústavem," řekl ředitel Jedličkova ústavu Jan Pičman. Integrace do společnosti je jasným trendem. Před rokem 1996 měli v Jedličkově ústavu 230 žáků, nyní jich je pouze 180. Ne každé postižené dítě je totiž integrace okamžitě schopno. "Záleží na přípravě v rodině, ale také na povaze a schopnostech každého jednotlivce," řekl primátor Pavel Bém. Pičman uvedl, že také ubývá těch postižených, kteří jsou v ústavu dlouhodobě ubytovaní. "Naopak se zvětšuje počet těch, kteří k nám chodí po základní škole. U nás mají možnost být jako na internátě, což přece jen ještě mnohde nejde," upřesnil Pičman.
Společnost je k postiženým tolerantnější než dříve Ředitel dodal, že společnost je k postiženým více a více tolerantní. Stále však ještě existuje spousta problémů. "Nepodezírám řidiče, který zastaví na sjezdu z chodníku, z toho, že tam zastavil úmyslně, aby znemožnil vozíčkáři jízdu. Ale mnozí lidé si takovéto věci stále neuvě domují, a brání tak bezproblémovému zařazení postižených do společnosti," řekl Pičman. Zařízení také nabízí mnoho služeb, které se jinde postiženému dítěti na jednom místě nedostanou. Je zde tým odborníků včetně osobního asistenta, ergoterapeuta, psychologa či logopeda. Již několik měsíců mohou děti také využívat rehabilitační bazén. Škola původně vyučovala válečné invalidy Od založení ústavu byla jeho součástí škola, do níž bylo přijato zpočátku deset chlapců. V první světové válce tu byla zřízena škola pro vojíny-invalidy, která připravovala válečné invalidy pro nová povolání. Vyučovalo se v ní literárním předmětům, jazykům, psaní na stroji, účetnictví a dalším oborům. Mimoto se tito lidé připravovali ve třinácti oborech na různá povolání a další specializace. Vzdělávání dětí se uskutečňovalo po první světové válce ve dvou, později ve třech třídách. Škola byla organizována jako soukromá, a žáci proto museli skládat zkoušky na veřejné škole. Na podzim roku 1948 byl zrušen spolek, který ústav zřizoval, a ústav byl postátněn.