Jubilant Karlův Most
Před šesti sty padesáti lety, v neděli 9. července roku 1357 za ranního kuropění se sjeli všichni přední hodnostáři českého království a svaté říše římské v čele s císařem Karlem IV., aby založili jedinečné mostní dílo, které dodnes slouží svému účelu a je největší ozdobou města.
- 2 minuty čtení
Zajímavostí určitě je, že od patnáctého století patřil celý most i s jeho malostranským opevněním a ostrovem Kampou pod jurisdikci Starého Města a že to bylo právě Staré Město, které – coby hlavní město tehdejšího českého státu – neslo až do vzniku spojené Prahy v roce 1784 hlavní břemeno péče o tuto jedinečnou technickou stavbu.
Právě na obci hlavního města tedy leželo břemeno oprav a obnov mostu po živelních pohromách i válečných událostech, a na něm také spočívala hlavní zodpovědnost za provoz a pořádek na mostě i v jeho okolí. Právě zásluhou našich předků, pražských měšťanů, Pražanů minulých generací stojí tedy před námi most v podobě, v jaké dobře slouží i nám, občanům jedenadvacátého století a v jaké je jedním z největších skvostů metropole.
Most, založený Otcem vlasti v létě roku 1357, byl po celá staletí dílem ojedinělým a široko daleko naprosto jedinečným. Proto ostatně až do roku 1870 neměl ani oficiální jméno. Říkalo se mu prostě Pražský most, nebo také Kamenný most. Teprve čeští vlastenci předminulého století ocenili roli zakladatele mostu tím, že mostu dali jeho jméno.
Ani ekonomická síla předního středoevropského velkoměsta, jímž středověké Staré Město a celé pražské pětiměstí bezesporu bylo, by však na provozování a údržbu takové monumentální stavby nestačila, kdyby také na tuto stránku věci nemyslel jeho geniální zakladatel. Karel IV. totiž most nejen založil, ale také zajistil existenci a trvání svého díla nejlépe, jak to bylo jen v podmínkách středověkého feudálního státu možné. Určil na jeho provozování a údržbu pravidelný výnos mostního cla a dalších státních cel v Praze, jejichž vybírání svěřil Starému Městu. Dále na tento účel určil výnos ze statků, vinic a dalšího původně královského pozemkového majetku, jehož obhospodařování svěřil řádu křižovníků a které za husitských válek přešlo rovněž na Staré Město. Tak byl most zabezpečen trvalou státní dotací v podobě pevně stanovených pravidelných důchodů.
Připomínám tyto „ekonomické“ skutečnosti a tento podíl státu bez dalšího komentáře z jediného důvodu: již příští měsíc totiž zahajujeme nezbytnou generální opravu Karlova mostu, která bude podstatná pro uchování tohoto architektonického klenotu dalším generacím. A tato „generálka“ bude přirozeně také velmi drahá. Město bez státu a stát bez města ji stěží dokáží zajistit a uskutečnit. Váže je totiž společná odpovědnost za toto dílo, stejná jako byla v minulých staletích, právě taková, jak ji ve svých moudrých ustanoveních určil zakladatel mostu císař Karel IV.