JUDr. Vladimír Srb

Přes naprostou převahu v zemském sněmu i v poslanecké sněmovně říšské rady udržela mladočeská strana křeslo pražského starosty pouze jedno funkční období (1897-1900).  Když 18. ledna 1900 odstoupil z funkce Jan Podlipný, vystřídal jej v úřadě, jak bylo v pražském sboru obecních starších nepsaným pravidlem, jeho dosavadní první náměstek. Tím podle politické dohody z listopadu 1893 byl staročech JUDr. Vladimír Srb.

Narodil se 19. června 1856 v Hořicích v rodině knihovníka Antonína Srba. Jeho matka Anna byla pod pseudonymem Věnceslava Lužická dosti známou spisovatelkou a redaktorkou „dámského“ časopisu Lada. Dostalo se mu vzdělání na pražském akademickém gymnáziu a na právnické fakultě. Po získání doktorátu a po koncipientské praxi u JUDr. T. Černého se oženil s Marií Kavalierovou, nadanou hudební skladatelkou, jež pocházela ze sklářského rodu v Sázavě, a roku 1886 si otevřel vlastní advokátní
kancelář ve Štěpánské ulici na Novém Městě. O tři roky později byl zvolen do sboru
obecních starších a již po roce i do městské rady. Dalším stupněm jeho kariéry v městské
samosprávě byla funkce druhého náměstka starosty, kterou zastával v letech 1895–1896.

Dne 23. prosince 1896 byl zvolen starostou po Čeňku Gregorovi, volbu však nepřijal a stal
se prvním náměstkem starosty Podlipného. Teprve další volbu z 5. února 1900 akceptoval.
V úřadě starosty byl pak 4. března 1903 potvrzen i na další funkční období a vykonával jej
do 10. února 1906. I poté zůstal členem sboru obecních starších a současně byl poslancem zemského sněmu i říšské rady ve Vídni. Zemřel 11. května 1916.

Působení Vladimíra Srba v úřadě starosty bylo poznamenáno atmosférou vyhrocené nacionální nevraživosti, která ovládla veřejný život od pouličních bitek studentské mládeže až po nepřetržité obstrukce ochromující činnost vrcholných parlamentních orgánů státu. Sama pražská radnice byla obstrukcí ušetřena, neboť ve sboru obecních starších již zasedali pouze čeští zástupci. Důvodem k definitivnímu odchodu jejich německých kolegů z radnice bylo úplné vnější počeštění Prahy osazením jednojazyčných českých uličních tabulek, které bylo nařízeno městskou vyhláškou v dubnu 1894 a potvrzeno usnesením správního soudu 1. října 1898. Starosta Srb stejně jako jeho předchůdce Podlipný demonstroval nezávislost Prahy na Vídni a na všem „německém“ především okázalou orientací na Paříž a Francii.

Hned v prvním roce svého starostovství podnikl v čele pražské delegace oficiální návštěvu
Paříže při příležitosti tamní světové výstavy. O rok později, ve dnech konání 4. všesokolského sletu, byla naopak delegace pařížské městské rady v čele s předsedou Daussetem se vší myslitelnou pompou uvítána v Praze. V roce 1902 Praha oficiálně slavila sté výročí narození Victora Huga a starosta Srb navíc byl hlavním zahraničním hostem Hugových oslav v Paříži. Vzápětí, od května do července 1902, se pod jeho patronátem konala pražská výstava Augusta Rodina a městská rada slavného sochaře hostila při jeho osobní návštěvě. V pavilónu Rodinovy výstavy pod zahradou Kinských, kterou město zakoupilo a proměnilo ve veřejný park, proběhla pak v roce 1905 výstava E. Muncha, následovala expozice francouzských impresionistů včetně van Gogha
a Gauguina (1907), výstava sochaře E. A. Bourdella (1908), francouzských Nezávislých (1910) atd. V těchto podnicích organizačně i finančně podporovaných městem se projevovala výrazná kulturní orientace pražské městské rady.

Do jejího nacionálního podtextu zapadaly další kroky Srbova vedení města: rozhodnutí o výstavbě Obecního domu z října 1902, položení základního kamene k Husovu pomníku v červenci 1903, realizace dlouho připravovaného pomníku Palackého (1905–1907) atd. Všechny tyto kulturně-politické události se odehrávaly ve vznícené atmosféře masových stávek a demonstrací za všeobecné volební právo, které v Praze trvaly od roku 1901 a vyvrcholily generální stávkou v listopadu 1905. Vládní osnova zákona, jímž se všeobecné, přímé a rovné volební právo zavádělo, dorazila do Prahy v únoru 1906, jen několik dnů poté, co Vladimír Srb opustil úřad starosty.