Jungmann odhalil svou pravou tvář

Pomník se opravoval dva roky a práce na něm nejsou zcela dokončeny. Dokončení čeká na restaurátora Pavla Filipa na jaře.

Úplné dokončení ovlivnilo počasí, v půlce listopadu začalo sněžit a od té doby se teploty pohybují spíš kolem nuly, takže závěrečná úprava, při níž se používají vosky, musí být odložena, uvedla Petra Hoftichová, která v Galerii hl. m. Prahy zodpovídá za veřejné plastiky.

Optimální doba pro tuto práci je okamžik, kdy je bronz ohřátý na 30–40 stupňů Celsia, řekl Pavel Filip.

Všechny finální retuše a konzervace už ale nebudou potřebovat lešení. Na úpravu čeká jak podstavec sochy, tak sám Jungmann. Při restaurování sochy prošly ateliérem i drobné prvky na soklu, část z nich byla poškozená.

Místo sochy těžní věž

Mnozí Pražané si vzpomenou na 70. léta, kdy Jungmannův pomní nestál na svém místě, místo něj se tyčila na náměstí těžní věž, která sloužila k budování metra. Zde je také prvopočátek toho, proč se musela akutně restaurovat.

Socha docela utrpěla, když se stavělo metro, tak ji totiž nechal Metrostav rozebrat, tehdy to dělal podnik Umělecká řemesla. Socha se odstěhovala do depozitáře a po dokončení metra byla reinstalována na náměstí, řekla Petra Hoftichová. Trochu se změnila úprava pomníku, zmizely schůdky, na náměstí vznikla jakási vyboulenina a chodník je šikmý. Pomník je mírně posunut. Podle dobových fotografií kvetly v bazénku okolo letničky. Po tomto restaurování budeme tedy jednat s Prahou 1, jak bude definitivní úprava na jaře vypadat.

Jaké bylo poškození

„Při rozebrání pomníku při stavbě metra došlo k celé řadě poškození, byly poškozeny bloky kamene, spousta hran byla oprýskána, bronzové ozdoby poničili vandalové, některé se musely domodelovat a odlít znovu. Hodně práce dalo také doretušovat a sesadit části pomníku, řekl Pavel Filip.

Každé rozebrání a opětné osazení sochy dílo poškozuje, například k poškození dochází, když se dobře spojené části musí roztrhnout, další potíž je s opětným otevřením montážních otvorů, které umožňují osazení sochy na podstavec, těch problémů je samozřejmě více, sdělila Petra Hoftichová. Proto bych naprosto nesouhlasila s takovými zásahy, jako je rozebrání a opětná instalace, divím se, že když se tenkrát vydávalo stavební povolení na stavbu metra, že to byl někdo ochoten povolit.

Socha přežije tisíce let

Jak uvádí restaurátor Pavel Filip, problém soch nespočívá v bronzovém plášti, ale v nosné konstrukci. Protože Jungmann žádnou konstrukci nemá, je statický samonosný a poměrně malý v poměru k sochám Žižky nebo Husa, nebyla sama postava nijak zvlášť poškozena. Ovšem byla velice znečištěná, našli jsme na ní obrovské krusty solí, prachu a dalších nečistot, které bylo nutné odstranit, aby ten materiál mohl dýchat a mohl se i barevně sjednotit. Odstraňování nečistot i dešťových stínů, abychom ale nepoškodili měděnku, byla neuvěřitelně mravenčí práce, řekl Pavel Filip. Po retušování se socha příliš vizuálně nezměnila, ale to neznamená, že se na ní nic neudělalo.

Jiné pražské sochy mají také své problémy. Hodně se hovoří o Trigách na Národním divadle. Tam je vnitřní nosná konstrukce a bez ní by ti koně nemohli stát, spadl by celý korpus, ocelová konstrukce koroduje a navíc tam byl i problém s betonovými výplněmi nohou, které se musely odstranit. To je samozřejmě problém i na Vítkově s koněm Jana Žižky. Bronz sám je téměř nezničitelný materiál, proto například antické sochy, které se našly po dvou tisících let v moři, nejsou nijak zvlášť poškozeny, uvedl Pavel Filip. Přesto ale odborníci zaznamenávají určitý úbytek kovu. Je to ale v setinách procenta v řádu desítek let, ale na druhé straně se tam vytváří měděnka, která materiál chrání, takže to nehraje žádnou roli, uzavřel Pavel Filip.