Karlínu se vyhni

Respekt - 17.2.2003
Podtitulek: Do zaplavené čtvrti se vrací život a s ním i starosti
Autor: PETR HOLUB
"Odešel jsem z bytu, sedl do auta a pak si půl hodiny nic nepamatuju. Najednou jsem zjistil, že jsem v Hostivaři. Proč právě tam? Neměl jsem vůbec důvod tam jezdit." Tak vzpomíná mohutný čtyřicátník z Karlína Rudolf Horváth na svůj povodňový šok. Přihodilo se mu to, když poprvé uviděl svůj vytopený byt v Křižíkově ulici. Podobně byl vyveden z míry každý z pětadvaceti tisíc občanů pražské čtvrti Karlín i přilehlých částí Libně. Potopa města je v českých poměrech vůbec novinkou.
Obec sobě
Magické datum 13. srpna obyvatelům Karlína připomíná pár hodin před úsvitem, kdy museli utéci ze svých bytů před velkou vodou. Ještě v předvečer se říkalo, že vody bude nejvíc "po kotníky", nakonec ale vystoupila do tří metrů. Za deset dnů po evakuaci se lidé mohli vrátit a začít dávat své byty do pořádku. Výjimkou bylo 600 rodin, které jednak bydlely v přízemních, tedy vytopených bytech, jednak v některém z třiceti domů, kterým hrozí zřícení. Strženy byly dosud tři.
Kde bydlet po povodních, to si musel ujasnit právě Rudolf Horváth. Pár týdnů bydlel u příbuzných, pak se nastěhoval do azylu školní tělocvičny v Burešově ulici. Požádal o náhradní ubytování a čtrnáct dnů chodil na obvodní i pražskou radnici bez velkého užitku. Až mu jeden z magistrátních úředníků prozradil, o co jde dokud Horváthovi nezaplatí dlužný nájem z karlínského bytu, město jim nový nepůjčí. Rodina ještě před povodněmi domluvila s obvodním úřadem na dluh splátkový kalendář, teď ale museli platit na dřevo. Padla na to většina padesátitisícové povodňové pomoci, kterou Horváthovi od magistrátu dostali.
Pětičlenná rodina dnes bydlí ve dvougarsonce na sídlišti ve Stodůlkách. Na nový nábytek nejsou peníze, tak se musí spokojit s pár skříněmi půjčenými od kamarádů a kuchyňskou linkou. "Byl to můj jediný dobrý zážitek od povodní," připomíná si paní Horváthová. Její muž odhaduje, že do Karlína se vrátí nejdříve letos v říjnu. Sám se těší a už dnes do Karlína často jezdí: "Když vidím náš barák, tak se hned uklidním. Jsem doma." Anna Horváthová se návratu bojí: "Mohou tam být plísně nebo zase přijde voda."
"Máme tady na 100 000 lidí celkem 340 úředníků a ti dostali ke své normální práci ještě jednou tolik na vytopeném území," vysvětluje povodňové obtíže obvodního úřadu Prahy 8, pod který spadá Karlín i Libeň, tamní starosta Jaroslav Nosek. Přesto jeho lidé prý práci zvládli a "kritika přišla vždy ve chvíli, kdy bylo vše vyřešené". To se prý stalo, když televize informovala o neúnosné zimě v azylu pro vyplavené ve škole v Burešově ulici, kde lidé museli spát v čepicích. Když opadla voda, bylo třeba vyvézt 170 000 kubíků odpadu a zajistit statiku budov. Následovalo vysoušení a zateplení domů před zimou. Na tyto práce dostala Praha 8,25 milionu od magistrátu. Teď ještě očekává pomoc na rekonstrukci bytů, jeden z karlínských činžáků vyjde radnici "na 4 až 20 milionů korun".
Opravy domů jsou kamenem úrazu. Obvodní radnice se totiž starala jen o zhruba třetinu domů na zaplavených územích. Ty ostatní totiž byly soukromé. "Soukromí majitelé jsou dobrovolně vlastníky domů," vysvětluje postup starosta a dodává, že magistrát opravoval také jen ze svých peněz.
Bahno ze sklepů pomáhali soukromým majitelům vyklízet dobrovolníci řízení nadaci Adra, vysušování pro většinu Karlína organizuje společnost Člověk v tísni. Jeho zaměstnanci rovněž domluvili, že také soukromníci mají nárok na bezplatnou naftu do vysoušečů.
Vědět, co chceme
Zedník Martin Rožďalovský (35) opravoval deset let patrový rodinný dům v Libni. Když se práce chýlily ke konci, přišla povodeň, která dosáhla až ke stropům v přízemí. Sklep musel vyklidit sám, povodňová podpora ve výši 65 tisíc nestačí uhradit škody, které majitel odhaduje na milion. Bezúročnou půjčku, kterou mohli Rožďalovští po povodních dostat, spořitelna zamítla, protože čistý příjem čtyřčlenné rodiny činí jen 15 tisíc korun (žena je na mateřské). Žádost o pomoc odmítl také starosta Nosek, nejdříve osobně, a pak i strohým dopisem, který končí větou: "V případě dalších okolností se na nás obraťte písemně." Sám zedník vzpomíná, jak se po povodních zhroutil a tři měsíce "byl na práškách". Přesto stihl otlouci zdi ve sklepě i v přízemí, bohužel objevil ve stropních trámech houbu. To znamená strop strhnout a načas se přestěhovat jinam.
Pan Rožďalovský tvrdí, že první šanci mu ukázala úřednice povodňového odboru Klára Kayedová, která mu vysvětlila, jak požádat o pomoc majitelům vyplavených domů. Úřad ji bude rozdělovat zřejmě v březnu a může dosáhnout 150 tisíc korun.
Dům Martina Rožďalovského je výjimkou, většina domů v Karlině i Libni je činžovních. Jejich majitelé, kteří dostali pouze část svých škod uhrazenou od pojišťoven, si stěžují, že z jejich daní úřady opravují jen obecní domy. Pocit nespravedlnosti a dojem, že se o městskou čtvrť jako takovou nikdo nestará, stály u zrodu Spolku Karlín, jehož členové se každé úterý scházejí v hotelu Beseda. "Nejdříve jsme prosazovali, aby se znovu osadily poštovní schránky, lépe odklízel prach z ulic a jezdilo více autobusů," vzpomíná místopředseda spolku Jaroslav Mallát. "Nechceme si stěžovat, ale chceme, aby Karlín začal znovu žit." Členové se dnes zlobí především na nepochopitelné plány magistrátu, který usiluje vehementně o rekonstrukci Sokolovské s nákladem přes půl miliardy korun. Z urychleného stavebního řízení magistrát vyloučil podle novely povodňového zákona nejen zástupce spolku, ale také majitele domů, kteří se obávají, že těžké stavební stroje budou poslední ranou pro jejich poškozené budovy. Naopak se protahuje stavební řízení na protipovodňové hráze, které si přeje každý občan Karlina.
Je těžké rozdělovat
Zdeněk Ptáčník žije s manželkou v jednom pokoji Domu s pečovatelskou službou v Letňanech. Návštěvníky přijímá s viditelnými rozpaky. "Můj problém je, že jsem si celý život dokázal poradit sám, ale teď..." Manžele jsou v invalidním důchodu a společně berou 14 000 korun. V Letňanech platí nájem čtyři tisíce, další dva a půl splácejí stavební spořitelně za syna, který se odstěhoval prý na Ukrajinu. V třípokojovém bytě v karlínské ulici Za Poříčskou branou žili třicet let, zachránili z něho jen ledničku. Po povodních nejdříve utekli k příbuzným, pak bytový odbor obvodního úřadu odmítl jejich žádost o náhradní ubytování. Manžele nevzali ani do azylu pro vyplavené ve strahovských kolejích. "Týden jsme nevěděli, co dělat," vzpomíná Zdeněk Ptáčník. "Ale pak nám pomohla vedoucí sociálního odboru Jana Janků. Kdybych mohl, tak jí dám medaili." Během pěti minut prý manželům zařídila útulek v Letňanech. Když tam ale dorazili, v relativním klidu pochopili, co se jim vlastně stalo. "Stáli jsme v pokoji u tří nemocničních postelí, prázdného stolu a jednoho igelitového pytle. Pak dolehla deprese a teď je nám hůř než v srpnu."
Soukromý majitel jejich domu -jazyková škola European Language Institute odmítá potvrdit, že nájemníky vezme po opravách do jejich bytu zpátky, nechce ani připustit, že je nevezme. Bez toho nemohou Ptáčníkovi (ani žádný z jejich sousedů) dostat náhradní ubytování.
"Snad také můžeme bydlet v něčem normálním," říká rezignovaně pan Ptáčník, který se stal jedním z klientů terénních pracovníků sociálního projektu společnosti Člověk v tísni. Jejich maringotka je pro mnohé symbolem obnovy Karlina. Je paradox, že takovou pověst zajistily necelé čtyři miliony korun, za které v maringotce od listopadu funguje poradenské a informační centrum včetně organizace vysoušení soukromých domů. Obvodní samosprávě k takové popularitě nepomáhá ani tři sta milionů, které už vydala na obnovu Karlina, stejně jako magistrátní povodňová pomoc v celkové výši kolem dvaceti milionů. Zatím nezabraly sliby, že Karlín dostane značnou část ze 17 miliard, které chce hlavní město utratit za obnovu po povodních.
Zástupci nadací i obvodní radnice dnes tvrdí, že bez svých partnerů si neumějí účinnou pomoc zaplavenému městu představit. Přesto se teprve 4. února konala první akce, kde se lidé z neziskových organizací a úřadů společně představili před očima veřejnosti.
V budově bývalé radnice vítá zhruba tři stovky návštěvníků vedoucí karlínského projektu Člověka v tísni Ester Lauferová. Vystupují vodohospodář, geolog, statik, odborník na plísně a zateplení domů, kteří vysvětlují rizika příštích povodní, hrozbu vymletých dutin v karlínském podzemí i zásady, jak se správně starat o vlhké domy. Výbor Spolku Karlín se dostavil v plném počtu, obvodní i pražská samospráva poslala na radnici pouze úředníky vedoucího povodňového odboru Prahy 8 a referenta z odboru městských investic magistrátu. Podle expertů se není třeba bát otřesů při opravě Sokolovské, živnostníci musí jen počítat s tím, že obnovené obchody opět na pár měsíců zavřou. Magistrátní úředník dodal, že ochrana proti povodním se letos nestihne. 7. února prý magistrát odešle prvních jedenáct milionů pomoci soukromým majitelům domů. Peněz ale bude víc, dohromady na byty do Karlina přijde jeden a půl miliardy. Jen není jasné kdy. "Je těžké rozdělovat tolik peněz," vysvětluje zdržení referent magistrátu.