KAUZA ZÁCHRANKA

Reflex - JANA DOLEŽALOVÁ
Novinář Jeroným Janíček (redaktor Rádia 1) vydal v polovině března knížku Černá záchranka, která popisuje praktiky ředitele pražské záchranné zdravotnické služby MUDr. Zdeňka Schwarze. Na shromažďování materiálu a další náklady včetně ochranky se složili bývalí pracovníci záchranné služby.

Vy jste opravdu vzal peníze od lidí, kteří museli ze záchranky odejít, ale profesně i lidsky jim záleželo na tom, aby se ten případ dál prošetřoval?

Většinu peněz daroval jeden člověk. Ve skutečnosti ale tuto službu beru jako půjčku, jež měla pokrýt náklady, ale kterou splatím do posledního haléře. Založil jsem občanské sdružení a požádáme o grant. Větším problémem je skutečnost, že otázka, zdali jsem vzal peníze a kolik jich bylo, zaměstnává kolegy novináře mnohem víc než to, kolik je v knize pravdy.

Většina novinářů tuto problematiku podávala z docela jiné strany než vy. Psali o tom, jak je vedení pražské záchranky skvělé a doktor Schwarz profesionál, jehož se někdo snaží poškodit.

Tyto zprávy neodpovídají skutečnosti, kterou jsem poznal. Většina novinářů pouze opisuje zprávy, jež jim předhodí agentury. Nanejvýš je okomentují, ale fakta si už neověřují, nejdou do větší hloubky. To je základní problém novinářské práce u nás. Proto může člověk, který vystupuje aktivně, a ještě je podporován lidmi na vyšších postech, vytvořit perfektní mediální sebeobraz a na druhou stranu má možnost bez větších problémů poškodit kohokoli "nepohodlného".

Jenže vy jste se nejen postavil na stranu jedné ze zainteresovaných stran, ale navíc jste od ní vzal peníze. Nevnímáte to jako porušení novinářské etiky?

V těchto souvislostech ne, a jsem dokonce rád, že k tomuto paradoxu došlo. Ano, vzal jsem peníze a jsem na to hrdý, protože jsem práci přijal jako "advokát" poškozených ať už to jsou lékaři, kteří ze záchranky museli odejít, nebo pacienti, již kvůli změnám na pražské záchrance přišli o život. Těm všem se nedostalo přes několikaletou kritickou situaci nikde dovolání. Na druhou stranu netvrdím, že mě to neovlivnilo. Ale snažil jsem se s tím srovnat. Především jsem si uvědomil základní věc. MUDr. Schwarz je pro mne jako člověk neutrální, ale mám výhrady proti mechanismu vedení pražské záchranné služby, což je rozdíl. Do jaké míry jsem byl v knize objektivní, musejí posoudit jiní.

V okamžiku, kdy vyšla knížka, uspořádalo vedení pražské záchranky tiskovou konferenci, kde se snažilo vše vyvrátit. Za MUDr. Schwarzem přitom stojí lidé z ministerstva zdravotnictví, primátor města Prahy. Je šance proti takovému tlaku posunout problém dál od slovních přestřelek v médiích?

Navrhuji odstoupení ředitele pražské záchranky, podal jsem trestní oznámení na základě zjištěných skutečností. To je vše, co mohu udělat. Jsem pouhým "obhájcem" části veřejnosti, ale nemohu být soudcem. Soudit a vypořádat se s problémem musí společnost. Přesněji justice. Zatím ale naši volení zástupci nechápou, že jednou přijde doba, kdy jim občané této země vystaví konečný účet. Samozřejmě, pokud se v kauze pochybení vedení pražské záchranky nic nestane, napíšu do závěrečné zprávy, že přes veškerou snahu tlumočit veřejnosti pravdu můžeme konstatovat, že žijeme ve státě, kde selhávají demokratické mechanismy.

To není optimistický konec.

Jako moto knížky jsem si vybral citát Alberta Camuse: "Boj je nutné bojovat, i když je předem prohraný." Po vydání knížky mi ale telefonoval jakýsi člověk z Východočeského kraje, že novináři jsou svině, protože se i na něj snaží sebrat špínu. Tak jsem mu řekl, že mají v kraji asi dobré novináře, protože novináři tu od toho jsou. A pokud vytváří špínu, tak se nesmí divit, zeji novináři sbírají. Kdyby nedělal nic negativního, neměli by asi co sbírat. Takže někde na tom jako novináři přece jen zas tak špatně nejsme.

JANA DOLEŽALOVÁ

Redakce IN, Luděk Schreib
S názory pana Janíčka nesouhlasím, knihu považuji se skandalizující bulvár psaný s jasně tendenčním záměrem a to převážně komerčním, ale napsal ji, má na to právo a je na něm, aby fakta v ní uvedená obhájil. Případně na jiných, aby je uvedli na pravou míru. Nicméně když pan Janíček prohlásí, že pokud nebude uznáno za jedinou a nezvratnou pravdu to, co tvrdí on, je to "selhání demokracie", je to o hodně více než extrémní míra sebestřednosti. Nicméně některými knihami a některými lidmi je ztrátou času se zabývat.