Klamovka

Z kopce rovnou dolů neboli z Podbělohorské k Plzeňské ulici se rozkládá středně velká, původně rokoková zahrada, kterou v polovině 18. století zakoupila rodina Clam-Gallasů, podle níž se lokalita také jmenuje.  

Původně zde jako ostatně na mnoha příhodných místech v Praze byly vinice a ty patřily kartouzskému klášteru.

Romantický park, který je již dílem členů rodu Clam-Gallasů, jistě vybízí k procházkám, dětské hřiště pak zve k návštěvě rodičů s dětmi, které zde mají i svou mateřskou školu. Klamovka však v novodobé historii svou pověst získala zejména v 70. a 80. letech 20. století, a to kvůli restauraci provozované v zámečku, respektive sokolovně. Zde se scházel výkvět undergroundu, lidé z disentu a další příznivci, a o tom, že zde bývalo rušno a tehdejší příslušníci Veřejné bezpečnosti, případně té státní, se tu ukazovali zřejmě dost často, nemůže být pochyb. To byla legendární Klamovka.

Dnes však park okouzluje zachovalými skvosty, které zde zbyly po rodině Clam- Gallasů. V novogotickém altánu se pořádají umělecké výstavy, pozornost zaslouží rokokový Chrámek noci s barevnými skly v kupoli, pozdně barokní zahradní altán se skleníkem využívaný jako umělecký ateliér  nebo socha Rodiny či socha koně Kassila, oblíbence generála Edwarda Clam-Gallase.

Sám zámeček stále patří Sokolu a zahradní restaurace, do které se chodívalo tančit, je tu také. V barokní, obytné budově s mansardovou střechou se od roku 1995 usídlil Klub Klamovka Domu dětí a mládeže, pořádají se zde koncerty, literární večery a další kulturní programy.  

Historie:

Původní vinice patřící kartouzskému klášteru, později v majetku měšťana Antonína, zakoupila v roce 1757 hraběcí rodina Clam-Gallasů. Nejprve v rokokovém, po přikoupení vedlejších vinic Okrouhlíku a Schönfeldky v romantickém stylu byly přetvořeny soukromé pozemky, stavby si však ponechávaly spíše rokokovou podobu, v níž se některé zachovaly dosud. O rozkvět parku se postaral zejména pražský zahradník Josef Blecha, kterého najal Eduard, syn hraběte Christiana Clam-Gallase. Zahrada byla přístupná veřejnosti o nedělích, v roce 1895 se stala veřejnosti přístupnou nastálo. Tehdy koupil celý areál košířský starosta Matěj Hlaváček, který dal v zámečku vybudovat zahradní restauraci a taneční sál. Zde byla k vidění v r. 1904 nejnovější atrakce – kinematograf, který tu provozoval Dismas Šambor –  Ponrepo. Klamovka se zajímala o film, film se zajímal o Klamovku: zahrada je jedinou smíchovsko-košířskou lokalitou, která je zachycena na filmovém pásu. 

Pro lepší dostupnost zbudoval majitel objektu na vlastní náklady také elektrickou dráhu, teprve třetí v Praze, kterou však využívalo zpočátku pouze málo lidí. Hlaváček skončil v dluzích a oběsil se. Budova chátrala, zejména po první světové válce byl její stav žalostný. V roce 1915 se zde konala sokolská slavnost, ale teprve ve 30. letech byla budova upravena na sokolovnu, vznikly zde moderní tenisové kurty a obnovena byla i zahradní restaurace. Na části pozemků byly v letech 1924–1926 postaveny rodinné domy.