Kulhající srovnání Hejla
Mladá fronta Dnes - 16.5.2001
Náměstek primátora Martin Hejl dospěl k názoru, že jeho měsíční odměna coby předsedy dozorčí rady společnosti, která se stará o dopravu, není nikterak přemrštěná. Odpovídá zhruba platu těch, kteří řídí autobusy a tramvaje, tvrdí. Srovnání Hejla, který má ke svému náměstkovskému platu ještě další pravidelný příjem ve výši, o níž se průměrnému Pražanovi jen zdá, však přemrštěné je. Hejl si zřejmě vůbec neuvědomil, čím se jeho počínání od počínání řidiče liší. Především tím, že řidič má po celou službu za zády desítky cestujících a v ruce de facto jejich životy. A co Hejl? Za ním stojí pouze politická strana. Hrozba ztráty osobního majetku, když Dopravní podnik zkrachuje, je tak minimální, že je až směšné se o tom zmiňovat. A navíc když se dopraváci ocitnou v prekérní situaci, město do podniku ochotně nalije další miliony.
Jana Šprunková
Redakce IN, Luděk Schreib
V rámci korektnosti dodejme, že se náměstek Hejl o srovnání odměn členů orgánů DP s platem řidiče zmínil pouze okrajově a na otázku, zda výši odměn považuje za přiměřenou, odpovídal spíše generání ředitel Dopravního podniku Milan Houfek. A ten vyšel z jiného srovnání, když uvedl, že vede firmu s ročním obratem kolem devíti miliard korun. A porovnával proto odměny v DP s výší odměn jiných společností, jejichž obrat je násobně nižší. Z tohoto hlediska potom řekl, že výši odměn - vzhledem k rozsahu práce a odpovědnosti za majetek, s nímž Dopravní podnik hospodaří, nepovažuje za nepřiměřenou. Připomeňme přitom, že i členové statutárních orgánů akciových společností nesou za hospodaření společnosti odpovědnost včetně případné odpovědnosti majetkové i trestní.
Je potom už otázka názoru, zda si někdo myslí, že management společností "vlastněných" obcí má mít výrazně nižší odměny, než je tomu u společností komerčních, když vykonávají stejnou práci. Což platí i u představenstev a dozorčích rad, kde je s tím samozřejmě spojena i otázka, zda má odměny pobírat i politik, pokud v těchto rogánech pracuje. Faktem je, že i on tam dělá práci, za kterou jsou obecně lidé ve společnostech placeni. Tato diskuse je korektní a probíhá a každý může mít svůj názor.
Ale názor vyslověný v poznámce naopak dost nekorektně používá jiný princip a porovnává manuální a duševní práci. I to je samozřejmě možné, ale neregulérnost spočívá v tom, že je tento názor vztažen pouze na případ orgánů Dopravního podniku, přičemž jde o obecný princip, kterým se řídí odměňování v celé moderní společnosti. Stejně tak je možné porovnávat odpovědnost řidiče tramvaje s ředitelem banky a jejich odměny nebo jakoukoli jinou prací, která se nedělá přímo rukama. V tomto směru se poznámky řídí heslem "kdo chce psa bít, hledá hůl..." Ale upřímně řečeno, i "hůl" může být chytrá nebo naopak. Nicméně pokud se paní redaktorka Šprunková chystá zahájit tažení za revoluci v celém systému odměňování ve společnosti a Dopravní podnik použila pouze jako startovcí výstřel, rád se jí za toto podezření omluvím.
Náměstek primátora Martin Hejl dospěl k názoru, že jeho měsíční odměna coby předsedy dozorčí rady společnosti, která se stará o dopravu, není nikterak přemrštěná. Odpovídá zhruba platu těch, kteří řídí autobusy a tramvaje, tvrdí. Srovnání Hejla, který má ke svému náměstkovskému platu ještě další pravidelný příjem ve výši, o níž se průměrnému Pražanovi jen zdá, však přemrštěné je. Hejl si zřejmě vůbec neuvědomil, čím se jeho počínání od počínání řidiče liší. Především tím, že řidič má po celou službu za zády desítky cestujících a v ruce de facto jejich životy. A co Hejl? Za ním stojí pouze politická strana. Hrozba ztráty osobního majetku, když Dopravní podnik zkrachuje, je tak minimální, že je až směšné se o tom zmiňovat. A navíc když se dopraváci ocitnou v prekérní situaci, město do podniku ochotně nalije další miliony.
Jana Šprunková
Redakce IN, Luděk Schreib
V rámci korektnosti dodejme, že se náměstek Hejl o srovnání odměn členů orgánů DP s platem řidiče zmínil pouze okrajově a na otázku, zda výši odměn považuje za přiměřenou, odpovídal spíše generání ředitel Dopravního podniku Milan Houfek. A ten vyšel z jiného srovnání, když uvedl, že vede firmu s ročním obratem kolem devíti miliard korun. A porovnával proto odměny v DP s výší odměn jiných společností, jejichž obrat je násobně nižší. Z tohoto hlediska potom řekl, že výši odměn - vzhledem k rozsahu práce a odpovědnosti za majetek, s nímž Dopravní podnik hospodaří, nepovažuje za nepřiměřenou. Připomeňme přitom, že i členové statutárních orgánů akciových společností nesou za hospodaření společnosti odpovědnost včetně případné odpovědnosti majetkové i trestní.
Je potom už otázka názoru, zda si někdo myslí, že management společností "vlastněných" obcí má mít výrazně nižší odměny, než je tomu u společností komerčních, když vykonávají stejnou práci. Což platí i u představenstev a dozorčích rad, kde je s tím samozřejmě spojena i otázka, zda má odměny pobírat i politik, pokud v těchto rogánech pracuje. Faktem je, že i on tam dělá práci, za kterou jsou obecně lidé ve společnostech placeni. Tato diskuse je korektní a probíhá a každý může mít svůj názor.
Ale názor vyslověný v poznámce naopak dost nekorektně používá jiný princip a porovnává manuální a duševní práci. I to je samozřejmě možné, ale neregulérnost spočívá v tom, že je tento názor vztažen pouze na případ orgánů Dopravního podniku, přičemž jde o obecný princip, kterým se řídí odměňování v celé moderní společnosti. Stejně tak je možné porovnávat odpovědnost řidiče tramvaje s ředitelem banky a jejich odměny nebo jakoukoli jinou prací, která se nedělá přímo rukama. V tomto směru se poznámky řídí heslem "kdo chce psa bít, hledá hůl..." Ale upřímně řečeno, i "hůl" může být chytrá nebo naopak. Nicméně pokud se paní redaktorka Šprunková chystá zahájit tažení za revoluci v celém systému odměňování ve společnosti a Dopravní podnik použila pouze jako startovcí výstřel, rád se jí za toto podezření omluvím.
16. května 2001
16. května 2001