Lanovka Petřín

Turisté jsou praktičtí lidé, k rozhledně přidali lanovku. Obě (lanovka a rozhledna) se začaly stavět v roce 1890. Na jaře roku 1891 byla stavba dokončena, po provedení nezbytných zkoušek byla lanovka uvedena do provozu 25.července 1891. Ale nebyla první! Prvenství ji vzala další pražská, dnes už zaniklá lanovka na Letnou.

Dráha nové lanovky měřila 383 metrů. Její dolní stanice ležela poněkud stranou dnešní, horní stanice končila u dnešního Nebozízku. Lanovka zastavila provoz po zahájení I. světové války. Po válce se už pravidelný provoz nepodařilo obnovit a lanovka byla zastavena v roce 1921. Stále se však mluvilo o obnově provozu. V roce 1923 se mělo na Petřín stěhovat strojní zařízení lanovky z Letné, v roce 1926, kdy se konal všesokolský slet, měla být také zprovozněna, ale nakonec se definitivně rozhodlo až deset let po jejím zastavení. V roce 1932 se měl konat všesokolský slet a tak se v roce 1931 rozhodlo, že lanovka pojede a to dokonce výš, než ta původní.

Pražský dopravní podnik převzal lanovku od původního provozovatele hned v roce 1931 zahájil rekonstrukci a skutečně – o sletu v roce 1932 lanovka už fungovala. Pohon byl už elektrický. Vše vydrželo do roku 1965, kdy pod vlivem silných dešťů, zanedbané údržby a také různých experimentů v útrobách Petřína došlo k sesuvu půdy, pohybu tělesa dráhy a okamžitému zastavení provozu. I když začala rekonstrukce o dva roky později přišla další katastrofa, půda se opět pohnula. Stran a vláda nakonec v roce 1981 rozhodla lanovku obnovit v původní podobě a otevřít návštěvníkům spartakiády v roce 1985. Nejdříve to vypadalo, že se na Petříně vůbec nic neděje, jen nějaké stroje se usadily ve svahu. Ty ale pumpovaly pod bývalé těleso dráhy tuny betonu a tvořily se kotvy pro budou cestu. Jediné, co bylo na obnovené lanovce skutečně nové jsou dva  vagony z  Vagónky Studénka z roku 1985. O spartakiádě se lanovka rozeběhla podle plánu.

Lanovka uveze 200 lidí, jízda trvá tři minuty, zastávka na Nebozízku pak asi dvě minuty. Trať je dlouhá 510 metrů a výškový rozdíl činí 130,5 metru.

Pokud jde o sestru  této dosud funkční lanovky je třeba připomenout, že první byla lanovka na Letnou, která vedla od dnešního Štefánkova mostu (Letenský tunel) od 31. května 1891 do roku 1916. Systém to byl úžasný, protože jezdila na vodu, stejně jako původní lanovka na Petřín. Do nádrže vagonu, který jel dolů byla napuštěna voda, kterou po sjetí a vytažení druhého vagonu nahoru vypustili do Vltavy. Tuto lanovku nahradil v roce 1926 pražský unikát - pohyblivé dřevené schody, které zanikly v roce 1935.

Střípky ze života Petřínské lanovky   

2006

Závislost petřínský atrakcí na lanovce ukazuje vynucená oprava uprostřed turistické sezony v roce 2006. Tehdy byla lanovka od 5. června do 2. září kvůli opravě opěrných zdí, které drží okolní terén uzavřena. Zkrátila se tak i doba pro návštěvu rozhledny a bludiště, a to od 10 do 20 hodin.  Oprava to byla zcela jistě nezbytná, protože  se opěrné zdi posouvaly a narušovaly je i kořeny okolních stromů. Práce budou stály  53 milionů korun a z části byly uhrazeny z fondů Evropské unie. Počet cestujících se ročně odhaduje na 1,4 milionu lidí.

2003

Lanovka je soustem i pro filmaře. Jen málokterý dokumentarista si dovolí nenatáčet z ní, využívají ji i filmaři tvoří hrané filmy. V roce 2003 ji použili Francouzi, kteří v Praze natáčeli film z druhé světové války Jean Moulin, což byl jeden z představitelů francouzského odboje.  Petřínská lanovka pak hrála roli lanovky v Lyonu, kde obdobné zařízení také funguje.

1996

Oprava mostu si vyžádala další výluku v roce 1996 od 1. dubna do 4. srpna lanovka na Petřín nejezdila, protože se za deset milionů korun opravoval most pro lanovku.  Most opravovaly Dopravní stavby Brno.

1994

Občas se lanovka stala centrem různých úvah. Pražská lanová dráha měla být rozhodnutí městské rady nabídnuta do ekonomického pronájmu, přičemž by měla nadále zůstat součástí městské hromadné dopravy. Sdělil to primátor Jan Koukal.
Na lanovce měla platit stejná jízdenka jako v MHD. Návrh Jan Koukal zdůvodnil tím, že ztráta lanovky za rok 1993 představovala čtyři miliony korun. „Pokud měli cestující platit ekonomické jízdné stála by jedna cesta 25 korun?ů sdělil tehdy primátor. To by znamenalo pokles zájmu Pražanů postup měl být následující, město by převedlo lanovku z majetku DP Praha do svého vlastnictví a pak najít nového provozovatele, kterého by město dotovalo. Naštěstí se nic takového nerealizovalo. 

1993

Zájem o lanovku neklesá, ba naopak, zvyšující se turistický ruch znamenal, že za rok přepravila lanovka milion cestujících.

1988

Od své obnovy svezla lanovka pět milionů lidí. Stalo se tak uprostřed srpna 1988. Večerní Praha zaznamenala, že pětimiliontou cestující byla Markéta Fabiánová(1958) z Vlašimi, žena v domácnosti, maminka dvou dětí Kristýny a Vojtěcha. Paní Fabiánová si vyjela do Prahy s dětmi, jeli lanovkou poprvé stejně tak byli poprvé na rozhledně a bludišti.
Představitelé Dopravních podniků jí odevzdali kytici karafiátů a upomínkové dárky. „Cestu na Petřín jsme si naplánovali proto, že tu jsou nejhezčí pohledy na Prahu, řekla tehdy paní Fabiánová. Faktem je že od té doby se nic nezměnilo. „Díky tomu, že jsem uzavřela počet pěti miliónů cestujících lanovky na tento den asi nezapomenu,“ řekla ještě. „Je třeba dodat, že pět  miliónů cestujících za tři roky provozu znamená zároveň pětinásobné překročení nejvyšší dopravní kapacity za celou předchozí éru lanové dráhy, tj.s přestávkami od roku 1891 do roku 1965, kdy byl její provoz následkem sesuvu půdy na 20 let,“ uvedl jeden ze zasloužilých pražských zpravodajů ČTK Jaromír Petřík.  

1985

Radost Pražanů nebere konce. Petřínská lanovka začala po 20 letech opět jezdit 15. června pár dnů před Čs.spartakiádou. „Od té doby přepraví denně osm až deset tisíc cestujících v průměrném desetiminutovém intervalu v době od 10 do 24 hodin. Těší se mimořádnému zájmu Pražanů i domácích i zahraničních turistů. Trať dlouhou 510 metrů ujede bez zastávky na Nebozízku za tři minuty,“ informuje Večerní Praha.
„Pokud měli cestující platit ekonomické jízdné, stála by jedna cesta 25 korun," sdělil tehdy primátor. To by znamenalo pokles zájmu Pražanů postup měl být následující, město by převedlo lanovku z majetku DP Praha do svého vlastnictví a pak najít nového provozovatele, kterého by město dotovalo. Naštěstí se nic takového nerealizovalo.