„Mohlo stát už deset tunelů Blanka“

Kdo bude po volbách řídit město, které jen letos utratí kolem 100 miliard, dostane zásadní úkoly. Především dokončit pokračování Městského okruhu, aby se ulevilo rezidentům i motoristům. Jaké další

problémy Prahy by se měly řešit? I na to odpovídali bývalí vládci magistrátu.

Redakce Lidových novin oslovila bývalé primátory v rámci předvolební ankety. Položila jim tři dotazy. Milan Kondr a Adriana Krnáčová na výzvu nereagovali. Jaroslav Kořán zemřel.

JAN KOUKAL 1. Úlohou města je připravit území především v rámci procesu územního plánování. Jak dlouho trvá novelizace územního plánu, jistě víte, a je smutné, že de facto je pořád na stole ten starý, který před více než dvaceti lety připravila moje rada. Hledání partnera pro družstevní bydlení je opravdu zmýlená úvaha. Družstevní bydlení v Česku existuje léta, jsou tady stovky družstev a je tady několik finančních institucí, třeba rakouské banky, které se tímto způsobem financování stavění, následného prodeje a správy bytového fondu léta zabývají. Můžeme se bavit o některých zjednodušeních, kterými by mohla pomoci legislativa. Určitě není třeba hledat jednoho partnera. Už to, že by měl být jeden, ve mně vzbuzuje obavy a reminiscence na doby, doufám, dávno minulé.

2. Toho, co Praze chybí, je více. Budu-li vycházet z obecných priorit měst a jejich služeb, tak je to v mnohém o zajišťování mobility, která je základem dynamického života města. Reliéf města nás nutí neuvažovat jenom plošně, třetí rozměr musí být součástí – tj. něco nad zem, něco pod zem. Stavba další trasy metra je také více než dvacet let stará myšlenka a dnešní transportní technologie dávají další možnosti, jak zlepšit mobilitu ve městě. Praze chybí most přes Vltavu, nejspíše dva.

Metropole pořád nemá vnější Městský okruh, a to nehovořím o nějaké formě vnitřního okruhu. Porovnejme vývoj za posledních deset let ve městech, které mají ambici být významnými centry, stačí v evropském měřítku. Myslím, že bychom mezi ně chtěli patřit. Praha byla označována jako konzervatoř Evropy, kde je slibovaná nová opera. Kdy se posune z virtuálního, mediálního světa k něčemu konkrétnímu a reálnému? Nemáme rovněž reprezentativní galerii. 3. Především je špatně, že město má na účtech finance a nemá připravené projekty, kde by se použily. Ještě horší je to samozřejmě v této inflační době. Určitě je pravda, že krizová situace, ve které jsme, si vyžádá využití financí k pokrytí mimořádných nákladů na některé sociální a jiné podobné služby. Měli bychom – a to neplatí jenom pro Prahu – mít na mysli inflační faktor některých dotací a zbytečně tam finance nedávat.

V mých prioritách bych úsilí soustředil především na pražské mosty, okruh, operu a galerii, pořádně připravil rozvojová území pro bytovou výstavbu a tlačil přerod jednoho z největších brownfieldů – bývalého nádraží Bubny – v obytnou městskou čtvrť.

JAN KASL 1. Družstevní bydlení je rozhodně jednou z dobrých cest, chybí pozemky… podporuji i stavění stylem „Baugruppe“, ale opět je problém dostupnost pozemků.

Bytovou nouzi lze řešit jen dostatečnou výstavbou. Cenu ovšem tak řešíte jen z části, cenový nárůst nesouvisí jen s nedostatkem bytů, ale s celkovou cenovou úrovní – materiálů, lidské práce a pozemků. Územní plán blokující využití rezerv uvnitř města i neskutečně byrokratické bariéry povolování a projektování znemožňují postavit bytový dům v reálném čase. Nový stavební zákon to slibuje, ale zatím neplní. Systém územního plánování pak spíš komplikuje, než zrychluje procesy. 2. Je potřeba dokončit nové stavby – Městský okruh, dlouho plánované tramvajové trati i metro D a lépe zapojit železnici do systému PID. Ale současná koalice se po minulém tápaní radnice docela snaží. Chybí pořád ještě veřejné stavby – školy, školky, komunitní, kulturně společenské domy v lokálních centrech, i když se už také v posledních pár letech objevují. Filharmonie snad bude. 3. Vedle dokončení zásadních dopravních staveb bych dával peníze na zlepšování veřejných prostranství, adaptaci na klimatické změny – parky v 15minutové dostupnosti, zajištění základní veřejné vybavenosti (školy atd.). A také na scelování pozemků – o agenturu tvořící pozemkovou banku a připravující výstavbu jsme se marně pokoušeli od konce 90. let, snad Pražská developerská společnost lépe splní očekávání. Město samo nemusí tolik bytů stavět, možná asi 500 za rok, ale musí připravovat podmínky pro novou výstavbu přípravou území, vyřešením majetkových poměrů a rychlým plánováním a snadným povolováním – zde naráží na státní nepružný systém.

Především se ale nedaří získat uznání státu, že Praha sama nemůže nést všechny investice, které neslouží jen 1,5 milionu zde trvale žijících, ale celé zemi.

IGOR NĚMEC 1. Z pozice Prahy bych do trhu s byty vůbec nezasahoval. 2. Jednoznačně dostavba Pražského okruhu. 3. Těžká otázka. Nemám potřebné informace, které se navíc v čase mění, abych mohl seriózně odpovědět.

PAVEL BÉM 1. Bytová politika není a nemůže být odpovědností města v obecném slova smyslu. Je odpovědností jednotlivce a rodiny. Vedle vzdělání je bydlení komoditou či kvalitou, do které každý svobodný občan musí investovat. Bydlení není a nesmí být jakýmsi automatickým nárokem jedince na stát či obec. Více odpovědnosti a kompetencí než obec má v této oblasti stát. Řešení je už 100 let stále stejné. Rozumné půjčky, hypotéky, hypoteční úvěry. Dílčím způsobem chování bankovního sektoru umí stát ovlivnit. A banky by měly být dost chytré na to, aby do rozumných finančních nástrojů na bytovou politiku investovaly.

Když jako svobodný občan nemám ekonomickou sílu s ohledem na své příjmy na bydlení v Praze, tak mně nezbývá než se porozhlédnout po bydlení za Prahou, které je samozřejmě levnější.

Družstevní bydlení považuji za pitomost a pokus o návrat ke kolektivnímu vlastnictví, které jsme naštěstí dávno opustili. Vracet se k němu považuji za zlo. Co má tedy zdravé město dělat? Neprodávat za každou cenu developerům poslední zbytky svých lukrativních pozemků na nesmyslnou výstavbu dalších kanceláří, chránit část (pouze část) svého bytového fondu a s rozumem investovat do výstavby malometrážních bytů pro sociálně potřebné občany.

2. Praze především chybí základní infrastrukturní dopravní skelet. Tunely, okruhy, radiály. Město nemá dělat nic jiného než investovat právě sem. Nemá „prožírat“ investice na běžné výdaje. Kdyby to město nedělalo, tak za tři volební období a 12 let od roku 2010 tady mohlo být postaveno deset tunelů Blanka. Nepostavilo se kromě nové čistírny odpadních vod ze základní infrastruktury vůbec nic.

Rozdíl v běžných/mandatorních výdajích Prahy mezi lety 2010 a 2022 je téměř 35 miliard korun. V roce 2010 město „projedlo“ 30 miliard, dnes skoro 65 miliard korun. Peníze se vyhazují oknem za naprosté nesmysly. 3. Investoval bych je na dokončení nadřazeného dopravního skeletu. Jsme poslední metropolí ve vyspělé Evropě, která takovou infrastrukturu nemá. Kamiony do města nesmí. Tranzitní doprava musí před hranice Prahy. Městská doprava pak patří pod zem. Je to tak strašně jednoduché. Když se to povede, přestaneme se v Praze konečně dusit a nervovat v dopravních zácpách. A možná si budeme moci i dovolit udělat z pražských nábřeží pěší zóny.

SVOBODA 1. Bohužel ceny rostou a magistrát tu situaci po celé volební období neřešil. V našem městě chybí 30 tisíc bytů. Naštěstí se tohle žalostné skóre snaží vyvažovat starostové ODS, kteří vydávají stavební povolení v mnohem větším množství než městské části, kde jsou v čele například Piráti. Ti se na počtu zahájených bytů podílí jen z asi šesti procent.

Důležité ale je, aby se do toho zapojil i magistrát a opravdu s tím začal něco dělat. Řešením je podpořit výstavbu družstevních a nájemních domů a bytů, které vzniknou ve spolupráci se soukromým sektorem. Ale také urychlit schvalování nových ploch pro vlastnické i nájemní bydlení.

2. Z našeho města se pomalu stává skanzen. Nestaví se a na klíčové dopravní stavby, které by městu reálně pomohly, se kašle. Pražský a Městský okruh je stále pouze na papíře a primátor Hřib ho svým chováním spíše zbrzdil, než posunul. Myslím to vážně, na obstrukcích kolem přípravy okruhů má opravdu velký podíl. A takhle bych mohl pokračovat. Rekonstrukce Barrandovského mostu má už dnes 27 dnů zpoždění a to stejné platí pro novou trasu metra D, kterou blokovala zastupitelka Prahy 4 zvolená za Piráty, kvůli které se výstavba výrazně zdržela a prodražila. A pokud se mě ptáte, jaká stavba v Praze chybí, tak rozhodně Vltavská filharmonie.

3. O Praze se často říká, že má nejvíce peněz a prakticky neomezený rozpočet. Bohužel se už ale zapomíná na to, že Praha se svými penězi již dlouho let nehospodaří ve smyslu investic do klíčových projektů... Zároveň hospodaření Prahy ohrožuje i některý amatérismus vedení městských firem. Vzpomeňme na injekci dvou miliard Pražské plynárenské, která by s lepším vedením třeba vůbec nebyla potřeba, nebo fakt, že si vedení města nechalo přes dva roky rozkrádat největší městskou firmu – dopravní podnik. Přesto všechno ale Praha hospodaří s přebytkem, což se bude v následujících měsících hodit hlavně v adresné pomoci Pražanům ohroženým současnou energetickou krizí. Naší prioritou bude investovat do toho, aby se Pražanům lépe žilo. To znamená dostavět okruh, nastartovat bytovou výstavbu a spoustu dalších navazujících kroků.

TOMÁŠ HUDEČEK 1. Prioritou je, abychom i těm, kteří žádný byt nevlastní, pomohli dosáhnout na důstojné bydlení. Mluvím o mladých rodinách s dětmi, které zároveň řeší péči o dítě a náklady na bydlení a živobytí. Dále třeba o samoživitelích a samoživitelkách.

Ceny je třeba postavit do protikladu k výdělku. Zde je největší problém s tabulkovými platy, které jsou stejné všude v České republice. V takových případech by byty měli mít přímo zaměstnavatelé, například školy, zdravotní zařízení a další instituce, a ty mít k dispozici pro své zaměstnance. Ostatně to je model, který v minulosti dobře fungoval. 2. Mluvíme-li o dopravě okolo centra města, pak v posledních několika letech pozoruji docela intenzivně přenesený souboj auto vs. cyklista už i na chodník. Tam jako tatínek s třemi kluky dost často uskakuji jednostopým vozidlům – mimo kol navíc i elektrokoloběžkám. Tedy mi chybí na spoustě míst více prostoru pro chodce. Což je však logické, město před 100 lety nebylo stavěno na dnešní provoz.

V dopravě v širším centru města pak rozhodně chybí dokončení východní části Městského okruhu. Byl bych ale rád, aby jeho zprovoznění provázela návazná opatření, a tam, kde dopravě uleví, se okamžitě dané místo lépe využilo, právě třeba k tomu prostoru pro pěší.

A když už se ptáte na stavby, myslím, že v Praze chybí porodní domy. Zbytečně ženeme spoustu matek do nemocnic, některé i k domácím porodům. Porodní domy s péčí porodních asistentek a blízkostí lékařů pro případ problémů by velmi pomohly. 3. Největší investice má jít vždy do občanů. V Praze, stejně jako ve zbytku Česka, zanedbáváme dětský, mládežnický a amatérský sport. Chybí trenéři, sportoviště i další kroky, jak motivovat děti ke sportu a ke zdravému způsobu života. Praha by tedy měla rozšířit možnosti pro mládežnický a amatérský sport. Přitom jde opět o úspory – je prokázáno, že každá koruna vložená do sportu znamená 2,5 koruny, které se ušetří na lékařské péči. Pro Česko, jeden z nejobéznějších národů v Evropě, kde má čtvrtina populace vysoký tlak a každého desátého trápí cukrovka, je to zásadní otázka.

ZDENĚK HŘIB

1. Řešení krize dostupnosti bydlení věnujeme velkou pozornost, protože jde o velmi vážný problém. Vyřešit ho ale nejde přes noc. V soukromé výstavbě bylo v Praze loni povoleno 9700 nových bytů, což je rekord od roku 1989, přesto však ceny stále stoupají. S ohledem na to, že město nemá, jak ovlivnit poptávkovou stranu, tedy zda byty nakupují například spekulanti z postsovětských zemí, musíme zintenzivnit naše úsilí na straně nabídky. Je proto nutné zahájit masivní výstavbu městského nájemního bydlení v řádech desetitisíců nových městských bytů. Město již založilo Pražskou developerskou společnost, která má na starosti výstavbu především dostupného nájemního bydlení, a Praha nyní získává pozemky pro novou městskou výstavbu díky změnám územního plánu nebo majetkovým směnám se státem.

Kromě toho však řešíme tento problém na několika dalších úrovních. Podařilo se ukončit privatizaci městských bytů a naopak dát do pořádku roky zanedbaný městský bytový fond (od roku 2019 bylo opraveno více než 1100 městských bytů). Spustili jsme projekt Městské nájemní agentury, která propojuje zájemce o bydlení s majiteli soukromých nemovitostí a do roku 2030 plánuje spravovat přes 500 bytů.

2. Praze primárně chybí zejména domy s městskými nájemními byty. Nicméně kromě toho naše město potřebuje i moderní architekturu, která s velkou pokorou doplní dílo našich předků. I to je jeden z důvodů, proč v Praze připravujeme stavbu Vltavské filharmonie. Město chceme také doplnit o technologický inovační park, který propojí vědce, výzkumníky a podnikatele. Pomůže vytvořit nová vysoce kvalifikovaná pracovní místa a přitáhne nové talenty ze zahraničí, abychom dále posílili Prahu jako centrum umělé inteligence, kosmického výzkumu, biotechnologií a herního průmyslu. Jednou z možných lokalit je vrchol Strahova v blízkosti studentských kolejí ČVUT.

3. Peníze na účtech Prahy mají předem stanovený účel. Část z nich náleží městským částem, dále z nich splácíme úvěry, jde o vázané fondy (např. Fond rozvoje dostupného bydlení), prostředky na běžící investice nebo na chystané velké infrastrukturní investice (další etapy metra D). Nejde tedy o žádnou zlatou žílu, kterou bychom mohli vytěžit dle libosti a jen tak projíst.

---

1. Jak vidíte budoucnost bydlení v Praze? Vedení metropole nyní hledá partnera pro výstavbu družstevního bydlení.

2. Jaké stavby metropoli chybí? Jaké by potřebovaly opravit?

3. Jak byste naložil s penězi, které Praha drží na účtech?