Musí město pomáhat bezdomovcům nebo nemusí?

Mladá fronta Dnes - 21.11.2001
Vyjádření náměstka mě pobouřilo

Výrok pana Kechnera, že město nemá žádnou povinnost se starat o bezdomovce, mě pobouřil, a to zejména vzhledem k tomu, že pan Kechner je náměstkem pro sociální věci a navíc člen ČSSD.
U člověka v této pozici bych očekávala silné sociální cítění, o němž jeho výrok zcela jistě nesvědčí.
Ráda bych zde citovala některé pasáže z knihy André Mauroise - Dějiny Anglie: "Když se v 16. století stala otázka chudých opravdu vážnou, zvolili Tudorovci za základ organizace peněžní výpomoci farnost. Každý rok na Velikonoce jmenovala farnost čtyři dozorce chudých, kteří vybírali spolu se správci kostela almužny. Všech farníků se ptali, kolik mohou dát z milosrdenství týdně na chudé. Zpočátku se výše almužny ponechala na vlastní úvaze každého. Ti, kteří nechtěli platit, byli předvoláni k biskupovi a často i vsazeni do vězení. Později, když počet chudých neobyčejně vzrostl, se tato dobrovolná daň musela změnit v povinnou. V zásadě byla každá jednotlivá farnost za své chudé odpovědná sama. Lidé 16. století uznávali, že společnost se musí nějak o své nemocné, starce, slepce a blázny postarat."
Pan Kechner tvrdí, že každý se o sebe musí umět postarat sám - předpokládám, že není až natolik necitlivý, aby toto tvrdil i o lidech starých či nemocných, takže zřejmě bezdomovce považuje za zcela zdravé normální lidi, kteří vypočítavě žijí na úkor druhých.

Jezdila jsem několik let denně do práce přes hlavní nádraží a lidé, kteří se tam zejména po ránu probírají ze spánku na nádražních lavičkách i na zemi, nejsou podle mého mínění zcela normální a netvrdím, že všichni, ale určitě alespoň část z nich se není schopná o sebe sama postarat.
Myslím, že už to, že člověk žije na ulici, je znakem jisté nenormálnosti. Když vyjdeme z toho, že tito lidé se o sebe sami nepostarají, naskýtá se několik možností - buď je nechat pomrznout, nebo se o ně musí postarat město (podle anglického vzoru již ze 16. století), nebo stát.
Kateřina Schnablová, Říčany

Proč Ukrajinec práci sežene?
Pracuji na odboru sociální péče a zdravotnictví MHMP a mám na starosti agendu nestátních neziskových organizací v Praze, tedy i ty organizace, jejichž činnost je zaměřena na pomoc bezdomovcům.
Z rozpočtu města jsou v posledních letech vyčleněny na granty v oblasti sociální péče finanční prostředky ve výši 52,5 milionu korun.
Z této částky bylo letos poskytnuto například Naději 3 miliony, Armádě spásy dva miliony, organizaci Společná cesta 300 000 na azylové ubytování v Praze 4 - Chodově, Arcidiecézní charitě 350 000, Českému červenému kříži 200 000 na péči o bezdomovce a osoby v tísni atd.
Na činnosti zaměřené na pomoc bezdomovcům jsme poskytli téměř šest milionů korun. Kromě toho je město zřizovatelem Ubytovny pro osoby bez přístřeší v Praze 9, ve spolupráci hlavního města, Naděje a Armády spásy je dále provozována ubytovna ve Spytihněvově ulici v Praze 4.
Další finanční prostředky jsou na pomoc bezdomovcům poskytovány ministerstvem práce a sociálních věcí a také městskými částmi, zejména Prahou l.
Pracovníci odboru sociální péče a zdravotnictví magistrátu i pracovníci Městského centra sociálních služeb a prevence jsou v kontaktu se zmíněnými organizacemi.
Město si váží jejich práce, a jak je patrno z výše uvedeného, rozhodně nezůstává stranou při řešení problematiky bezdomovectví.
Na druhé straně však souhlasím s názorem pana náměstka, totiž, že není bezvýhradnou povinností obce se o bezdomovce (a zvláště ty, kteří si z bezdomovectví učinili životní program) starat. Přesto se stará.
Přesto, že téměř každý bezdomovec má někde své příbuzné, má možnost pokusit se sehnat si práci a ubytovnu.
Mimochodem - položili jste si někdy otázku, proč každý Ukrajinec práci sežene, bezdomovec však nikoliv?
Mgr. Magdalena Vávrová odbor sociální péče a zdravotnictví