Musím se učit, kde kdo sedí-rozhovor s radním hl. m. Prahy Milanem Pešákem, uveřejněný dne 1.12. 2006 v deníku Aha!

Musím se učit, kde kdo sedí

Aha! | 1.12.2006 | rubrika: Praha | strana: 7 | autor: (eis)

Nevidomý radní Pešák:

PRAHA - Nový pražský radní Milan Pešák si od včerejška zvyká na prostory Nové radnice na Mariánském náměstí. Jako nevidomý se zde pohybuje s bílou holí a »vodí« ho stranický kolega Jiří Janeček. Ve svém handicapu však Milan Pešák problém nevidí. Jen bude muset materiály studovat déle než ostatní.

* Způsobuje vám budova magistrátu těžkosti vzhledem k vašemu handicapu?

„Nikoli. Je upravená jak pro tělesně postižené, tak pro nevidomé. Nad dveřmi jsou reproduktory s dálkovým vysílačem. Já i každý nevidomý máme takovou vysílačku pro příjem akustického signálu, který nás navede ke dveřím.“

* Orientace ve velké zasedací síni vám problémy nedělá?

„Musím se naučit, kde kdo sedí, a to jak na zasedání zastupitelstva, tak v budově, cedulky na dveřích si nepřečtu. Občas se trochu ztrácím v tom šumu a ruchu od spousty lidí.“

* A co kvanta materiálu, která budete muset ve funkci radního studovat?

„Toho se trochu bojím. Na druhou stranu jsem působil v poradenských funkcích a musel jsem studovat velké množství materiálu. Podobně tomu bylo i na zastupitelstvech na Praze 11, kde jsem dříve působil.“

* Jak to řešíte?

„Slepota v tomto případě zpomaluje. Musím tomu věnovat čas. Někdo může přijít na zastupitelstvo a studovat materiály tam. Já se musím připravit dlouho dopředu.“

* Jak to zvládáte technicky?

„Materiály se většinou distribuují v digitální podobě, takže s tím nemám problém.“

* Stalo se vám vzhledem k vašemu postižení nějaké humorné nedorozumění?

„V úřadu zatím ne. Ale za studentských let jsme šli s kolegou, také nevidomým, po chodníku. Jeden nakopl dlažební kostku, druhému nahrál tak, že paní, která šla před námi, letící kostka urazila podpatek. Vpravdě nám nevěřila, že nevidíme.“