Musíme hledat způsoby, jak kulturní život Prahy udržet

Praha je jednou ze skutečných evropských kulturních metropolí a kamínkem v pestré mozaice jejího kulturního života je i cyklus Svátky hudby v Praze, který hlavní město Praha prostřednictvím magistrátního dotačního programu podporuje.
O peripetiích dnešní doby i významu Václava Hudečka jsme si povídali s Hanou Třeštíkovou, producentkou, režisérkou a radní pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu.

* Jak vnímáte dopady a výzvy aktuální pandemické situace v měřítku pražské kultury?

Pro kulturu je to obrovská výzva, když pominu zdravotnictví, tak je to jedno z nejohroženějších odvětví. Jenže bohužel kultura jako by byla a vždy asi bude něco „navíc“, něco, co v případě nouze můžete „odříznout“. Pro společnost je ale zásadní, nemluvě o tom, že je to zdroj obživy pro spoustu lidí. Musíme hledat způsoby, jak kulturní život Prahy udržet, aby se lidi na kulturu nebáli chodit a aby umělci a umělkyně neměli strach, že se systém časem zhroutí. Jako město se snažíme kulturním aktérům pomoci především finančně, ale zároveň jsme na jaře tohoto roku spolupracovali na projektech typu Vstupenky na NIC nebo Hrajeme do oken. A abych to zakončila pozitivně, tak tato situace udělala prostor zase jiným formám umění, které se teď třeba stanou běžnou součástí kulturního života – například přesunutí do online prostředí.

* Jedním z vámi podporovaných projektů je i komorní cyklus Svátky hudby v Praze houslové legendy Václava Hudečka. V čem vidíte jeho jedinečnost hodnou podpory na bohaté scéně metropole?

Václav Hudeček je jedinečným popularizátorem (nejen) klasické hudby a má obrovskou schopnost k ní přitáhnout i lidi, kteří by se jí pravděpodobně jinak nevěnovali. Navíc dělá dobré jméno České republice po celém světě.

* Který z koncertů letošní nabídky Svátků hudby vás osobně nejvíce oslovil a doporučila byste ho čtenářům k návštěvě?

Zaujal mě koncert Z českých luhů a hájů – večer z tvorby současných mladých českých skladatelů, který se odehraje v březnu příštího roku. Snad mi to vyjde a budu se na něj moci přijít podívat.