Nebourejte stadion na Štvanici! přejí si čtenáři
Mladá fronta Dnes - 13.2.2002
Nebourejte zimní stadion na Štvanici, říká většina čtenářů. Kritizuje rovněž postup magistrátu, který před rokem a půl při výběrovém řízení rozhodl, že Štvanici bude 88 let spravovat německá firma MeridianSpa. Vítězný projekt počítá s tím, že nejpozději v polovině roku 2004 by měl zmizet hokejový stánek, na němž před padesáti pěti lety získali čeští hokejisté titul mistrů světa. V roce 2007 by místo něj měly na Štvanici stát lázně a podzemní parkoviště.
Nevolme příště škůdce Mívám smutnou představu, že jsme "naše" radní nevolili my, ale byli nám podstrčeni nějakými škůdci Prahy. Těch nesmyslných rozhodnutí při povolování staveb bylo už mnoho (proluka Myslbek, palác Astra, nástavba na Sovových mlýnech a další), totéž se týká kauzy zimního stadionu. V Kanadě by se stal národní památkou, ve městě, které si váží své tradice, alespoň udržovanou stavbou. Podezření, že rozhodová ní radních se neřídí zájmy Prahy, ale zájmy svými, není dnes již podezření, ale jistota. Proč se nemohou v případech, jako je Štvanice, zeptat lidí na jejich přání a názory? Představoval bych si, že stadion zůstane zachován, opraven a užíván, zbývající plocha bude upravena sportoviště přístupná všem. Výběrové řízení zde použité se nijak nevymyká z ostatních, která kdy v Praze byla. O žádném se nedalo nikdy říci, že bylo průhledné, logické a vycházelo z potřeb a přání obyvatel Prahy. Změna podmínek v průběhu řízení, ústupky těm, které chceme ve finále prosadit, to nemůže k věrohodnosti přispět. Sliby, co všechno pro Pražany vybraná firma udělá, jsou směšné, protože na průměrném Pražanovi se moc nevydělá. Zajímavý je pozemek na lukrativním místě, a ne zájem obyčejných lidí. Toto všechno bychom si měli spočítat, až půjdeme volit nové zastupitele.
Jaroslav Mašín
Štvanice je kus historie
Ke Štvanici a zejména k "zimáku" mám vztah. Na "základce" jsem chodila na veřejné bruslení šestkrát týdně. Je pravda, že stadion odchází před očima. Na ploše je ale bruslících stále dost. Vyrostla tady spousta hokejistů i bruslařů. Nic nezmění skutečnost, že stadion a Štvanice jsou součástí Prahy a její historie. I když je tato stavba dřevěná, její význam je nesporně větší než význam mnoha kamenných a nezničitelných staveb bez historie, bez ducha a někdy bohužel i beze smyslu. Sama ledová plocha je technicky vzato nahraditelná, ale duch sportovního stadionu se nikam přenést nedá. Měli bychom si to všichni uvědomit. Pokud dopustíme jeho zbourání, změní se nenávratně celé okolí Štvanice. Je smutné, že tuto hodnotu vidí lépe lidé zvenku.
Hana Dvořáková
Stadion je ostuda
Čeští Honzové stále čekají na "velkého sponzora". Někdo, když nás uvidí, si řekne, to jsou ale chudáci, měl bych jim darovat rekreační zařízení, aby každá česká babka se mohla alespoň jednou týdně vykoupat. Zdá se, že právě takoví čeští Honzové řídí toto město. Pánové, probuďte se! Nikdo nám nedá nic zadarmo. Investice musí mít návratnost a zisk, jinak se každý soudný člověk na to vykašle. To jenom stát si může dovolit splachovat peníze daňových poplatníků do kanálu. Takže buďme rádi, že se vůbec nějaký investor najde, který je ochoten podstoupit potupný boj se zkorumpovanou a neochotnou českou byrokracií. A ten legendární stadion?! Vždyť je to estetická ostuda nepovedený funkcionalismus, který naštěstí dožil. Zbourat, prosím.
R. Hála
Zase rozhodly peníze
Nechápu, proč do podmínek soutěže o využití Štvanice nebyl zadán závazek pro budoucího investora zrekonstruovat dosavadní stadion a zajistit, aby v něm bylo nadále provozováno veřejné bruslení. Zdá se, že v této záležitosti opět jako v mnoha jiných věcech rozhodly "prachy" a přístup: přece nebudeme někomu nařizovat, co má za své peníze postavit; ať si dělá, co chce, hlavně když to zaplatí. Obávám se, že tento přístup už stál Prahu nejednu cennou architektonickou památku. Tvrzení, že nová sportoviště na Štvanici budou dostupná i pro méně majetné obyvatele, nelze ani na chvíli uvěřit. Už jen samotný popis toho, co má na Štvanici stát (bazén, sauna, solária), naznačuje, že nepůjde o levnou záležitost. Neslušný je celý způsob, jakým byl ostrov zahraniční firmě pronajat. Kdyby to bylo jen trochu možné, navrhla bych výsledky výběrového řízení zrušit a vypsat nové, s jasnou podmínkou zachovat na Štvanici stadion. Možností bruslení je v Praze dost málo, i proto je Štvanice jedním z nejoblíbenějších míst, kam si jezdí zabruslit lidé z celé Prahy. Nechápu, proč by věc natolik populární a využívaná měla ustoupit radovánkám pro "horních deset tisíc" jen proto, že úředníci magistrátu upřednostňují peníze před zájmy lidí, které zastupují.
Barbora Krutáková
Redakce IN
Zimní stadión je v podstatě provizorní stavba a dnes už z velké části stavebně ruina a technologicky muzeum. Jeho obnova by byla extrémně drahá při minimální rentabilitě a rozhodnutí Prahy proto znělo, že na tuto investici nemá a potřebuje peníze na důležitější věci. Je to vždy o rozhodnutí a v Praze, která je plná památek stavebních, ale i technických a také staveb, které mají pro město a lidi určitou hodnutou sentimentální, to není nikdy rozhodnutí jednoduché. U Štvanice se rozhodlo ve prospěch širší regenerace za peníze zahraničního investora a hrát si přitom na domácí a cizí firmy je více méně nesmysl - jde o to, co tady postavit a komu to bude sloužit a jak a ne o to, kdo investuje. O užití se rozhoduje tím, že město zadá podmínky pro soutěž, o tom, kdo projekt uskuteční, zase v soutěži. Tu vyhrála firma, která nejlépe splnila podmínky soutěže.
Nebourejte zimní stadion na Štvanici, říká většina čtenářů. Kritizuje rovněž postup magistrátu, který před rokem a půl při výběrovém řízení rozhodl, že Štvanici bude 88 let spravovat německá firma MeridianSpa. Vítězný projekt počítá s tím, že nejpozději v polovině roku 2004 by měl zmizet hokejový stánek, na němž před padesáti pěti lety získali čeští hokejisté titul mistrů světa. V roce 2007 by místo něj měly na Štvanici stát lázně a podzemní parkoviště.
Nevolme příště škůdce Mívám smutnou představu, že jsme "naše" radní nevolili my, ale byli nám podstrčeni nějakými škůdci Prahy. Těch nesmyslných rozhodnutí při povolování staveb bylo už mnoho (proluka Myslbek, palác Astra, nástavba na Sovových mlýnech a další), totéž se týká kauzy zimního stadionu. V Kanadě by se stal národní památkou, ve městě, které si váží své tradice, alespoň udržovanou stavbou. Podezření, že rozhodová ní radních se neřídí zájmy Prahy, ale zájmy svými, není dnes již podezření, ale jistota. Proč se nemohou v případech, jako je Štvanice, zeptat lidí na jejich přání a názory? Představoval bych si, že stadion zůstane zachován, opraven a užíván, zbývající plocha bude upravena sportoviště přístupná všem. Výběrové řízení zde použité se nijak nevymyká z ostatních, která kdy v Praze byla. O žádném se nedalo nikdy říci, že bylo průhledné, logické a vycházelo z potřeb a přání obyvatel Prahy. Změna podmínek v průběhu řízení, ústupky těm, které chceme ve finále prosadit, to nemůže k věrohodnosti přispět. Sliby, co všechno pro Pražany vybraná firma udělá, jsou směšné, protože na průměrném Pražanovi se moc nevydělá. Zajímavý je pozemek na lukrativním místě, a ne zájem obyčejných lidí. Toto všechno bychom si měli spočítat, až půjdeme volit nové zastupitele.
Jaroslav Mašín
Štvanice je kus historie
Ke Štvanici a zejména k "zimáku" mám vztah. Na "základce" jsem chodila na veřejné bruslení šestkrát týdně. Je pravda, že stadion odchází před očima. Na ploše je ale bruslících stále dost. Vyrostla tady spousta hokejistů i bruslařů. Nic nezmění skutečnost, že stadion a Štvanice jsou součástí Prahy a její historie. I když je tato stavba dřevěná, její význam je nesporně větší než význam mnoha kamenných a nezničitelných staveb bez historie, bez ducha a někdy bohužel i beze smyslu. Sama ledová plocha je technicky vzato nahraditelná, ale duch sportovního stadionu se nikam přenést nedá. Měli bychom si to všichni uvědomit. Pokud dopustíme jeho zbourání, změní se nenávratně celé okolí Štvanice. Je smutné, že tuto hodnotu vidí lépe lidé zvenku.
Hana Dvořáková
Stadion je ostuda
Čeští Honzové stále čekají na "velkého sponzora". Někdo, když nás uvidí, si řekne, to jsou ale chudáci, měl bych jim darovat rekreační zařízení, aby každá česká babka se mohla alespoň jednou týdně vykoupat. Zdá se, že právě takoví čeští Honzové řídí toto město. Pánové, probuďte se! Nikdo nám nedá nic zadarmo. Investice musí mít návratnost a zisk, jinak se každý soudný člověk na to vykašle. To jenom stát si může dovolit splachovat peníze daňových poplatníků do kanálu. Takže buďme rádi, že se vůbec nějaký investor najde, který je ochoten podstoupit potupný boj se zkorumpovanou a neochotnou českou byrokracií. A ten legendární stadion?! Vždyť je to estetická ostuda nepovedený funkcionalismus, který naštěstí dožil. Zbourat, prosím.
R. Hála
Zase rozhodly peníze
Nechápu, proč do podmínek soutěže o využití Štvanice nebyl zadán závazek pro budoucího investora zrekonstruovat dosavadní stadion a zajistit, aby v něm bylo nadále provozováno veřejné bruslení. Zdá se, že v této záležitosti opět jako v mnoha jiných věcech rozhodly "prachy" a přístup: přece nebudeme někomu nařizovat, co má za své peníze postavit; ať si dělá, co chce, hlavně když to zaplatí. Obávám se, že tento přístup už stál Prahu nejednu cennou architektonickou památku. Tvrzení, že nová sportoviště na Štvanici budou dostupná i pro méně majetné obyvatele, nelze ani na chvíli uvěřit. Už jen samotný popis toho, co má na Štvanici stát (bazén, sauna, solária), naznačuje, že nepůjde o levnou záležitost. Neslušný je celý způsob, jakým byl ostrov zahraniční firmě pronajat. Kdyby to bylo jen trochu možné, navrhla bych výsledky výběrového řízení zrušit a vypsat nové, s jasnou podmínkou zachovat na Štvanici stadion. Možností bruslení je v Praze dost málo, i proto je Štvanice jedním z nejoblíbenějších míst, kam si jezdí zabruslit lidé z celé Prahy. Nechápu, proč by věc natolik populární a využívaná měla ustoupit radovánkám pro "horních deset tisíc" jen proto, že úředníci magistrátu upřednostňují peníze před zájmy lidí, které zastupují.
Barbora Krutáková
Redakce IN
Zimní stadión je v podstatě provizorní stavba a dnes už z velké části stavebně ruina a technologicky muzeum. Jeho obnova by byla extrémně drahá při minimální rentabilitě a rozhodnutí Prahy proto znělo, že na tuto investici nemá a potřebuje peníze na důležitější věci. Je to vždy o rozhodnutí a v Praze, která je plná památek stavebních, ale i technických a také staveb, které mají pro město a lidi určitou hodnutou sentimentální, to není nikdy rozhodnutí jednoduché. U Štvanice se rozhodlo ve prospěch širší regenerace za peníze zahraničního investora a hrát si přitom na domácí a cizí firmy je více méně nesmysl - jde o to, co tady postavit a komu to bude sloužit a jak a ne o to, kdo investuje. O užití se rozhoduje tím, že město zadá podmínky pro soutěž, o tom, kdo projekt uskuteční, zase v soutěži. Tu vyhrála firma, která nejlépe splnila podmínky soutěže.
13. února 2002
13. února 2002