Nejsme žádný přívěšek

Právo - 27.1.2003
Autor: František Pelc
POLEMIKA
Pomůže jedině spojení US-DEU a ODS, napsal ve svém komentáři Michael Hvížďala. Nevím, jak k takovému závěru dospěl, a nechápu, jak to může s takovou jistotou tvrdit. Republikové shromáždění US-DEU, kterého se v rámci větší reprezentativnosti zúčastnilo nejvíce delegátů v historii strany, přijalo drtivou většinou účastníků několik zásadních závěrů týkajících se budoucího směřování unie. Je vskutku s podivem, že ani ne tři dny po tomto jednání jeden ze dvou pražských zastupitelů vydává svůj postoj, který byl ovšem na shromáždění ve výrazné menšině, za "jedinou možnou" alternativu vývoje US-DEU. Výsledkem našeho shromáždění je jednoznačné se přihlášení k vládní odpovědnosti. Jestli chceme i nadále ovlivňovat dění na politické scéně a zároveň být respektovanými partnery, musíme dodržovat dohody. Současně však platí, že v takové vládě musíme co nejvíce prosazovat své programové principy. Naše shromáždění dalo našim politickým partnerům ve vládě najevo, že nebudeme mít zaječí úmysly, kdykoliv se špatně vyspíme; zároveň však že budeme ještě více důraznější ve snaze obohatit přístupy vlády o náš liberálně-konzervativní pohled. Jediným skutečným měřítkem našeho setrvání či odchodu z této vlády musí být naše schopnost či neschopnost prosazovat naše programové návrhy. Pan Hvížďala se mýlí, když říká, že ve vládě snášíme ponížení, abychom se tam udrželi. V porovnání s naším volebním výsledkem, počtem poslanců a našich ministrů jsou naše výsledky ve vládě spíše pozitivní. Připomeňme, že tzv. povodňový balíček by bez naší účasti ve vládě vypadal zcela jinak. ČSSD by zajisté sama od sebe nenavrhla snížení daně pro právnické osoby, zavedení společného zdanění manželů a už vůbec ne snížení mandatorních výdajů na následující rok. Jeden z návrhů reformy veřejných financí ministra Sobotky se blíží našemu ekonomickému programu - především v části týkající se výrazného snižování našeho zadlužování. A z poslední doby lze připomenout razantní vládní návrh našeho přístupu k irácké krizi, který zcela odpovídá naší představě zahraniční politiky ČR. Nejsou právě tyto aktivity důkazem, že nejsme ve vládě jen do počtu? Zároveň však bohužel platí, že ne vždy jsme schopni svou skutečnou vládní pozici efektivně prezentovat. Chtěl bych také vyvrátit dva mýty, které pan Hvížďala uvádí. Ten první se týká srovnání naší povolební pozice v letech 1998 a 2002. Základní rozdíly v našem přístupu jít nebo nejít do vlády s ČSSD jsou dva. Zatímco v roce 1998 jsme před volbami jednoznačně odmítali společnou vládu s ČSSD, při loňské volební kampani jsme veřejně říkali, že budeme jednat se všemi demokratickými stranami, tedy i se sociální demokracií. US-DEU se po celou dobu své existence drží zásady, že předvolební sliby jsou pro politickou stranu závazné. Odlišný přístup po volbách 1998 a 2002 je tedy veskrze logický. Druhý rozdíl je jednoduše početní. Zatímco v roce 1998 existovala alternativa pravostředové vlády, opírající se o 102 poslance, v roce 2002 taková možnost nebyla. Druhý mýtus se týká připodobňování opoziční smlouvy k současné koaliční vládě. Takové srovnání chápu od poslanců opozice; nerozumím mu však, vysloví-li ho člen US-DEU. Zatímco my jsme před volbami společnou vládu s ČSSD nevylučovali, ODS proti této straně v roce 1998 mobilizovala a vedla ostře odmítavou kampaň. Opoziční smlouva byla založena na nestandardním postavení vlády a předstírané opozice, která ale vládu při důležitých hlasováních podržela a za to aktivně využívala výhody z toho plynoucí, přičemž se tak elegantně zbavovala odpovědnosti za vládní politiku. US-DEU šla zcela otevřeně do koaliční vlády se sociálními a křesťanskými demokraty, neschovává se za opoziční rétoriku a přijímá tak i rizika, která to s sebou nese. Poslední poznámka se týká názoru Michaela Hvížďaly na spojení s ODS. Ano, postupná integrace pravicových a středových stran je ve výhledu možná, dokonce žádoucí. Pro US-DEU však připadá v úvahu až tehdy, až se sami staneme silnou a respektovanou stranou. Jedině poté bude jakákoliv integrace smysluplná, plnohodnotná a důstojná. V současné době je tato debata o integraci předčasná. Znamenala by jen, že se nabízíme jako jakýsi přívěšek, a nikoliv jako suverénní strana. A to doufám nemůže chtít ani nikdo ze zhrzených a neúspěšných členů naší strany.
(Autor je místopředsedou US-DEU a poslancem)