Nemocnice nevědí, co s opilci

Mladá fronta Dnes - 1.12.2000
Až o tři miliony korun přichází ročně nemocnice Královské Vinohrady, která má v ulici Na Míčánkách jako jediná v metropoli protialkoholní záchytnou stanici.
Cena jednoho tisíce tří set korun za jednu noc je pro mnohé klienty totiž příliš vysoká, a proto často za svůj pobyt nezaplatí.
"Než abychom začali pátrat po totožnosti klienta, který nechce nebo nemůže zaplatit, částku vymáhat soudně nebo dělat právní rozbor, tak raději dluh odpustíme," řekl Leoš Kabát, mluvčí nemocnice.
Statisticky za pobyt na stanici zaplatí pouze třetina klientů, kterých se tam ročně vystřídá zhruba pět tisíc.
Martin Engel, předseda lékařského odboru, míní, že by se o financování měl starat magistrát.
"Je nemravné, že musíme záchytku dotovat z vlastních prostředků. To je povinnost magistrátu," poznamenal Engel.
Otto Kechner, náměstek primátora, který má na starosti zdravotnictví, včera na dotaz o financování stanice pouze řekl: "Je to složitá otázka, na kterou si je třeba sednout. Jestli je stanice ztrátová, měla by buď zdražit lůžka, nebo pohledávky přísněji vymáhat." Kechner už několikrát své stanovisko k tomuto problému změnil a dosud jasně nesdělil, jak se vlastně město bude o opilé občany starat.
Prodělečnost však není jedinou věcí, která se lékařům nelíbí. Služba pro opilce je podle nich také medicínsky neefektivní.
"Tito lidé se prostě ze své opilosti vyspí a za několik dní jsou tu zase. Sami se léčit nechtějí, proto to nikam nevede. Je to začarovaný kruh," podotýká Engel.
Jeho slova potvrzuje i šéf stanice Jan Pachl.
"Když je někdo alkoholik, tak se má léčit na psychiatrii, kde má léčení závislosti na alkoholu váhu. Pacient tam totiž chce alkoholu odvyknout sám od sebe. Obyčejní opilci by měli vystřízlivět buď ve vězení, nebo někde na místním úřadě," sdělil Pachl.

Schreib, redakce Internetových novin
Problém je skutečně z části otázkou finanční a není dořešen. Nicméně ani medicínská stránka věci není podle názoru řady odborníků i orgánů Prahy tak jednoduchá, jak je v článku prezentováno. Je sice pravda, že naprostá většina opilců se na záchytce pouze vyspí a ráno jde spokojeně, nebo méně spokojeně a s kocovinou, domů, na druhé straně jde někdy o lidi, které policie najde na ulici, a kteří mají nějaké zranění. Nebo u nichž se bez lékařského vyšetření nedají předem vyloučit ani jiné zdravotní komplikace. Proto bylo sídlo záchranky tradičně spojováno s některým lékařským (nemocničním) zařízením, které je schopno řešit případy, které se mohou vyskytnout. Logika tohoto řešení je dána i tím, že město, které je povinno záchytnou stanici zajišťovat, přebírá ze zákona za lidi, které lapidárně řečeno "sebere na ulici", určitou odpovědnost. Včetně odpovědnosti za ochranu jejich zdraví v danné chvíli...což vězení nebo "obecní šatlava", která navíc samozřejmě neexistuje, neplní a plnit nemůže. To samozřejmě nevylučuje další diskuse o změně celého systému, jejichž součástí může být i to, zda záchytku nějak provázat s následnou péčí (léčením) o notorické alkoholiky, ale řešení nevyhnutelně nemůže být tak jednoduché a přímočaré.