Nezapomeňme na hrdiny odboje-článek primátora hl.m.Prahy Pavla Béma, uveřejněný dne 29.5.2006 v deníku MF Dnes

Před čtyřiašedesáti lety skupina nesmírně statečných mužů zasadila nacistům citelnou a bolestivou ránu. 27. května roku 1942 několik parašutistů ze skupiny Anthropoid spáchalo atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Nezapomeňme na hrdiny odboje

 

 

 

Mladá fronta DNES | 29.5.2006 | rubrika: Praha | strana: 2 | autor: Pavel Bém

Pražské fórum

Před čtyřiašedesáti lety skupina nesmírně statečných mužů zasadila nacistům citelnou a bolestivou ránu. 27. května roku 1942 několik parašutistů ze skupiny Anthropoid spáchalo atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Tři z těch, kteří byli vysláni do protektorátu československou londýnskou exilovou vládou, způsobili v pražských Vysočanech Heydrichovi těžká zranění. Protektor jim po několika dnech, 4. června, podlehl. Ústředním poselstvím známé povídky Jana Drdy Vyšší princip, jejíž děj se odehrává právě v době po atentátu na Heydricha, je prohlášení, že „vražda na tyranu není zločinem“. Také nevím o nikom, kdo by parašutisty s břemenem prakticky jisté smrti považoval za vrahy.
Jejich čin ukázal nacistům, Anglii i Francii sílu protinacistického odboje v protektorátu, a tím vlastně dopomohl k zasazení mnichovské dohody do správných historických mezí. Za nebývalé hrdinství a obrovskou dávku odvahy i morálky projevovanou od začátku až do konce považuji také to, že když pochopili svou prohru, raději zvolili dobrovolnou smrt. Neriskovali fyzické mučení, aby neselhali a nepromluvili. Nedokážu si představit, jaký musí být okamžik, ve kterém si člověk uvědomí, že jeho obrana už nemá smysl. I rodiny těchto hrdinů a mnoho dalších zaplatilo za tento odvážný čin více než tvrdě.
Ostatně nejen jejich blízcí museli nést kruté následky úspěšného atentátu na Heydricha. Nacisté po útoku na protektora vyhlásili stanné právo, popravovali občany bez soudů a všichni víme o jednom z jejich nejhorších zvěrstev - vypálení Lidic a likvidaci tamních obyvatel. Můžeme se dohadovat, zda poprava jedné z největších osobností československé literatury, Vladislava Vančury, byla 1. června 1942 také v souvislosti se smrtí krutovládce.
Strašné drama se odehrávalo i přímo v centru Prahy, v Resslově ulici v chrámu Cyrila a Metoděje. Mluvil jsem kdysi s jedním z pamětníků obléhání chrámu, ve kterém se výsadkáři skrývali několik dní.
Vyprávěl, že dokud lidé v okolí slyšeli hluk a střelbu, byli vlastně rádi, protože věděli, že hrdinové jsou naživu. Nejstrašnější prý bylo, když se rozhostilo ticho. Tehdy totiž všichni pochopili, že ti, kteří zasadili tyranům tak strašnou ránu, svůj boj dobojovali. Jejich smrt nebyla zbytečná. Národ, který sám Heydrich označil za „smějící se bestie“, ukázal, že se svým útiskem není smířen a nacismu odporovat umí.
Obdivujme Gabčíka, Kubiše, Valčíka a další výsadkáře, kteří zemřeli v kryptě chrámu v Resslově ulici. Važme si všech, kteří statečně snášeli nacistický teror před atentátem a v ještě strašnější podobě po něm. A především nikdy nezapomeňme.

„Čin parašutistů ukázal nacistům, Anglii i Francii sílu protinacistického odboje v protektorátu.“

Foto popis|

O autorovi| Pavel Bém, primátor

5. června 2006
5. června 2006