Obora Hvězda

Nadšení běžkaři, hledající v zimě po Praze terény pro svoji zálibu, i děti, které stále ještě chodí na podzim pouštět draky, znají rozlehlou planinu obklopující ze všech stran křižovatku na Vypichu velmi dobře. Jak Ladronka, tak protější předpolí obory Hvězda i obora sama totiž skýtají množství prostoru pro rekreační aktivity.

Na místech opředených historií, kde často tábořila vojska, mimochodem i ta z bitvy na Bílé hoře, kde pořádal slavnosti císař Rudolf II. i Marie Terezie a anebo kde se například budovaly kryty pro jednotky SS, se sportu, zábavě i odpočinku prostě daří.

Pětaosmdesátihektarová obora, která sloužívala pro zábavu a lovy renesanční šlechty, je dnes místem, kam se chodí na procházky, se psy, za relaxací, projet se na kole, před obědem s dětmi na hřiště anebo se nechat oddat.

Je zkrátka místem, které slouží po staletí stále stejnému účelu. A navíc si zachovalo svého ducha. Tomu napomáhá zejména letohrádek netypického půdorysu šesticípé hvězdy – tzv. hexagram, podle něhož jsou stavba i obora pojmenovány. Tomuto uspořádání, jež navrhl přímo arcivévoda Ferdinand Tyrolský (sám se zajímající o filozofii, hermetismus a alchymii), přikládají mnozí mystický význam, upozorňujíce přitom na číselnou symboliku, která je s objektem spojena, a právě onen nezvyklý tvar, čtyři podlaží vyjadřující čtyři živly aj.

Pokud je možné připomenout jednu záhadu, stává se – a jde zřejmě o optický klam –, že při focení, ať se fotograf snaží sebevíc, mívá na snímku letohrádek poněkud „našikmo“. Rovně lze vyfotit, snad jen když je fotoaparát na stativu.

Obora si stále ponechává charakter smíšeného lesa, v němž vedou hlavní, mlatově upravené, cesty s lavičkami v přímé ose k letohrádku od dvou bran – Libocké a Břevnovské –, které jsou kříženy kolmou cestou směr Liboc–Vypich. Další cesty jsou lesní a víceméně vyšlapány tak, jak jsou lidé zvyklí se po oboře pohybovat. V oboře jsou k dispozici dvě mobilní WC, v sezoně, kdy je otevřen letohrádek, též uvnitř.

Při cestě od Libocké brány směrem k Vypichu je naučná stezka a přírodní dětské hřiště s dřevěnými herními prvky. Další, menší hřiště je k dispozici uprostřed před parterem s obnoveným trávníkem před letohrádkem, u kterého jsou rovněž lavičky k posezení.

Prozkoumat oboru Hvězda znamená udělat si minimálně půldenní výlet, který může vést směrem k letohrádku a poté vpravo kolem bývalé kuchyně, kde se připravovaly pokrmy pro hodující šlechtu, dolů až k obnovenému Libockému rybníčku.

Vydat se od letohrádku vlevo znamená dostat se do úbočí, v jehož stráni je vížka z červených cihel – štola Světluška, vyhloubená roku 1930 v rokli stejnojmenného potoka, který mimo jiné zásoboval vodou hradní vodovod za dob císaře Rudolfa II.

A směrem zpátky k Břevnovské bráně se porozhlédnout po stromech – některé jsou již památné.

Historie

Pozemky lesa Malejov koupil roku 1534 císař Ferdinand I. od břevnovského kláštera již s úmyslem vybudovat zde oboru.  Druhorozený císařův syn Ferdinand Tyrolský pak vytvořil podle dochovaných plánů půdorys budoucí stavby ve tvaru šesticípé hvězdy. V renesančním stylu pak byl letohrádek, který měl sloužit zřejmě jako lovecký i odpočinkový zámeček, v letech 1555–1556 vybudován. Na pracích a dohledu se podíleli Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Lucchese pod vedením Hanse Tirola, později Bonifáce Wohlmuta.

Obora sloužila k lovu, po její obnově v 18. století se sem však již honitba nevrátila. Zůstala pouze bažantnice.

Válečná tažení se na stavu obory podepsala nejvýrazněji. Kromě ležení bělohorských vojáků a během třicetileté války došlo k jejímu zpustošení, letohrádek byl poničen a obnoven až Ferdinandem III. v polovině 17. století.

Císař Josef II. o zhruba století později naopak rozhodl, že zde bude prachárna, tedy skladiště střelného prachu.

Teprve v polovině 19. století se započalo s obnovou obory i letohrádku. Obora byla opětovně zalesněna, následně byl upraven prostor před letohrádkem a později rekonstruována i sama stavba podle arch. Pavla Janáka. To již byla pod Správou Pražského hradu. Od roku 1952 do r. 1996 zde bylo Muzeum A. Jiráska a M. Alše, po následné rekonstrukci, ukončené v roce 2004, zde spravuje sbírky Památník Národního písemnictví a předchozí muzea byla zrušena.

Interiér letohrádku se vyznačuje bohatě zdobenými štukovými stropy a mozaikovou podlahou z glazovaných dlaždic. Pořádají se zde výstavy, koncerty vážné hudby a další kulturně-společenské akce. Letohrádek je možné si i pronajmout.

Zdroj informací:Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, PIS, www.envis.cz