Od stolu nic řešit nechci, musím vše vidět

Pražský deník | 2.2.2011 | rubrika: Z metropole | strana: 2 | autor: LUKÁŠ MAREK


Radní hlavního města Aleksandra Udženija (ODS) v rozhovoru pro Pražský deník řekla:
OSOBNOSTI Z MAGISTRÁTU

Na starosti má majetek a podporu podnikání.
Pražská radní Aleksandra Udženija (ODS) chce například napříč hlavním městem založit podnikatelská centra, pro začínající živnostníky i obyvatele, kteří hledají pomoc.
Říká, že prodej obecních bytů dostane brzy konkrétní tvary a je ráda, že se vyjasňuje situace kolem Štvanice.


* Už jste na magistrátu aklimatizovala, líbí se vám tady? Je to velký rozdíl oproti práci na radnici Prahy 2, kde jste působila jako radní?
Hlavní rozdíl je jednoznačně v objemu práce, které je teď mnohem více a s tím souvisí také vysoká míra zodpovědnosti. A primárně je to rozdíl v kompetencích, v Praze 2 jsem dělala něco jiného, než na magistrátu. Teď mám na starost podporu podnikání a majetek hlavního města. V Praze 2 jsem se věnovala seniorům, volnočasovým aktivitám a sportu. Ale i díky průpravě a kolegům z „dvojky“ se dokážu s novou funkcí vypořádat.

* Co si můžeme představit za podporou podnikání a majetkem. Jaký je váš pracovní den?
Ten byste měl vidět, začíná v osm ráno a končí v osm večer. Je to tak, že věci, o kterých jednáme, ráda vidím a chci se se vším seznámit, pokud je to možné, na vlastní kůži. Vezmu konkrétní příklad: Jednáme o Štvanici, jedu tam. Jednáme o tržnici, také tam jedu. Je to nezbytné, abych se dobře seznámila s majetkovou části a podle toho mohla rozhodovat. Je to mnohem lepší, než rozhodovat od stolu. Snažím se také přijímat lidi, kteří jsou naši nájemníci a potřebují řešit konkrétní věci, časově je to vše velmi náročné.

* Právě ti nájemníci, ve vašem případě nebytových prostor, čeho by se do budoucna měli dočkat. Budete zvyšovat nájem?
V tuto chvíli je to standardně tak, že se nájemné zvyšuje o inflační doložku. Budeme se bavit o tom, zda jí uplatňovat či ne. Není to jen o té inflaci, musíme se podívat, kde se nebytový prostor nachází, a jak vypadá, zdali tam je rodinný podnik po celé generace nebo problematický nájemce, který řádně neplatí nájemné. Je třeba nastavit férové vztahy a hlavně vést diskuzi se samotnými nájemníky.

* Jakým způsobem byste chtěla podpořit podnikání v Praze? Předpokládám, že máte nějaké nápady?
V tuto chvíli má Praha Regionální rozvojovou agenturu (RRA), která je v začátcích. Nemyslím si, že stoprocentně splňuje svůj účel, a proto mám představy, co by se mělo změnit, a jak by měla fungovat. Na jednání rady připravím jasné body změn tak, aby právě RRA byla takovým pilířem podpory podnikání, ať už jde o podnikatelské inkubátory, nebo pomoc dosáhnout na evropské dotace, či vzdělávání zaměstnanců. Také by měla monitorovat území v Praze, zjistit občanskou vybavenost dané části a poukázat, kde je co potřeba, kde chybí nějaká služba pro občany. Začínáme úzce spolupracovat i s Hospodářskou komorou hlavního města, což je instituce, která má k podnikatelům a živnostníkům velmi blízko.

* A ještě něco konkrétního?
Například jsem dnes (minulý týden pozn. red.) rozesílala starostům městských částí dopis s tím, že chceme v jednotlivých obvodech otevřít podnikatelská centra. Bylo by to pro podnikatele, ale i pro ty, kteří teprve chtějí založit živnost. V takovém centru by měli dostat všechny potřebné informace, navíc by toto místo sloužilo i pro občany, aby mohli přijít a zeptat se, kde seženu zámečníka a podobně. Někde už centra pod radnicemi takto fungují, ale chceme je napříč celou Prahou.

* Už jsme hovořili o srovnání magistrátu a Prahy 2, co chcete v chodu magistrátu zlepšit?
Úřad jako takový funguje dobře, pouze si myslím, že se činnost magistrátu málo prezentuje, a to je škoda. Většina Pražanů více hledí na tu svou radnici městské části a magistrát je pro něho takový nedostupný, neví, k čemu ho potřebuje. Myslím, že právě vzhledem k podpoře podnikání může být magistrát hodně užitečný.

* Na začátku jste zmínila Štvanici, jak to s ní vypadá?
Mile mě překvapilo jednání s Tomášem Doležalem, nájemcem areálu, kdy jsme se dohodli, že nám prostory Štvanice předá. (k předání má dojít tento týden pozn. red.)

* Co to bude znamenat pro lidi, kteří sem chodili bruslit? Letos už na Štvanici určitě nevyrazí.
Statik budovu uzavřel. Po převzetí areálu budu chtít získat všechna potřebná stanoviska, jak se Štvanicí dále pokračovat. Určitě platí, že zde chceme zachovat ledovou plochu ve velikosti hokejového hřiště.

* Jak to vypadá s prodejem obecního majetku,mám nyní na mysli byty hlavního města?
V tomto ohledu jednáme s radním Petrem Dolínkem (ČSSD), který má na starosti také bytovou problematiku. Samozřejmě se o prodeji bytů bavíme a hledáme model. Chceme nastavit jasná kritéria, za jakých se budou byty prodávat, musíme říct, co prodáme a co ne. Rozhodně s tím neotálíme a v brzké budoucnosti se lidé dozvědí konkrétní věci, koho se prodej bude týkat a podobně.

* A jak se díváte na případný prodej majetku v Praze 2? Uvažovalo se o prodeji bytů asi ve čtyřech desítkách domů.
Jsem pro to, aby se to uskutečnilo. Samozřejmě také za jasně stanovených podmínek.

* Zůstaňme ještě chvíli v Praze 2. Radnice tu chce přestěhovat děti ze školy v Legerově ulici, která je silně zamořená výfukovými plyny a hlukem. Někteří rodiče se tu, pro mě osobně celkem překvapivě, postavili proti stěhování.
Celkově jsem byla překvapená z tak velmi rychlého postupu u tohoto případu. Místostarosta Prahy 2 Jan Pech (ČSSD) to ale dělá s tím nejlepším úmyslem, dostat děti z jedné z nejhorších lokalit v Praze.

* Myslíte, že se vše vyjasní, škola bude uzavřena a děti přestěhovány?
Pokud by nastala veliká nevůle většiny rodičů, tak by se to nemělo dělat tak rychle, ale měl by se najít nějaký kompromis, aby to vyhovovalo všem. Myslím, že záměr přestěhování do Vratislavovy ulice, která je lepší lokalitou, je zde hodně zeleně a celkově větší klid, je dobrý. Na druhou stranu zvyk je železná košile a někdo se tím stěhováním může cítit ohrožen. Je nutné s rodiči dále mluvit a najít shodu.

* Narodila jste se v Bělehradě, jak jste se ocitla v Praze?
Ano, tam jsem se narodila, ale většinu života žiji v Praze. Naposledy jsem tu od roku 1992 dodnes. Abych to upřesnila, s rodinou jsme se stěhovali tam a zpátky asi čtyřikrát. Chodila jsem tu například do školky a první tři třídy, pak jsme se odstěhovali a zase vrátili. Otec je původem z bývalé Jugoslávie, otec sem přišel v 70. letech a už se domů nikdy na trvalo nevrátil. Ale sestra, matka a já jsme tam žily, například v době, kdy to nebylo nemilé. Například dělalo problémy to, že mám otce cizince, v tu dobu už to ale v Jugoslávii bylo takové liberálnější, a maminka tam měla malý obchod, bylo tam více svobody.

* A ovlivnilo to nějak výběr vašeho manžela? To je také cizinec.
To byla veliká náhoda. Byla jsem s kamarádkou v jednom klubu a ona mi povídá. „Podívej, támhle ten kluk, ten je taky z Jugoslávie, on bydlí u nás v baráku.“ Šli jsme se seznámit a hned si padli do oka. Známe se od roku 1992 a dnes jsme manželé 14 let. Kdyby mi tehdy kamarádka ukázala někoho jiného, třeba by se mi líbil a byla bych s ním a mohl to být klidně Čech.

* Na svém webu uvádíte, že ráda čtete. Jaké máte ráda knihy?
Vyloženě nejoblíbenějšího nemám. Knihy si vybírám podle období, kdy je čtu. Když jsem vytížená, tak si večer přečtu jen něco oddychového, ale třeba na dovolené je to něco těžšího. Asi potřetí už jsem ale četla Annu Kareninu, do toho jsem byla skutečně zakouslá, že jsem se nemohla odpoutat. Tuhle knihu mám moc ráda a celkově i ruské spisovatele. Ale třeba včera jsem s dcerou četla knížku Kvak a Žbluňk.