Ohrožený exemplář: Studentský zdravotní ústav Praha

Zdravotnické noviny - 7.2.2003
Autor: Josef Gabriel
Studentům pražských vysokých škol začalo v roce 1921 poskytovat preventivní péči neobvyklé zdravotnické zařízení - Studentský zdravotní ústav. V souvislosti se snahou o vymýcení tuberkulózy ho založil prof. Hamza, peníze na nákup rentgenového přístroje věnoval prezident Masaryk. Původní ordinace se rozrostla v polikliniku, která se v roce 1938 přestěhovala do Spálené ulice v centru Prahy. Praktičtí lékaři i specialisté zde pečovali o zdraví vysokoškoláků po celou éru socialistického zdravotnictví. Ústav přečkal ve Spálené ulici i začátek devadesátých let, kdy byla většina poliklinik privatizována, a v současnosti odolává dalším tlakům. Řeší se totiž základní otázka: je Studentský zdravotní ústav ve své současné podobě reliktem minulosti, nebo užitečným a perspektivním zdravotnickým zařízením?
Studentský zdravotní ústav má 120 zaměstnanců, jeho praktičtí lékaři registrují asi 20 tisíc studentů. Zřizovatelem tohoto nestátního zdravotnického zařízení je hlavní město Praha. Vedle desítky praktiků zaměstnává ústav dvacet odborných lékařů, kteří nabízejí péči téměř ve všech oborech - od chirurgie, interny nebo gynekologie až po psychiatrii. Funguje zde například také rehabilitace, ústav má i operační sály a provozuje dietní menzu. "Určitě neplatí, že každý mladý člověk je zdravý člověk. Statistiky ukazují, že je mnoho studentů s alergiemi, s nemocemi pohybového ústrojí, zažívacími potížemi, poruchami lipidového metabolismu. Tím, jak jsou studenti odloučeni od domova, jsou vystaveni velké psychické zátěži, stravují se nepravidelně, to všechno přispívá k horšímu zdravotnímu stavu," uvádí ředitelka ústavu Iva Merhautová. Studenti, kteří na pražské vysoké školy přijíždějí z celé republiky, tvoří přibližně 60 procent klientely - zbytek připadá na běžné pacienty, kteří pracují nebo bydlí v centru Prahy. "Nechodí k nám všichni vysokoškoláci, kteří v Praze studují. Nemůžeme je nutit, aby měnili své praktické lékaře, takže jsou u nás registrováni jenom ti, kteří chtějí. Hlavně v době prázdnin nebo během zkouškových období studenti z Prahy odcházejí a my se musíme orientovat na klientelu z okolí. Hledáme cesty, jak toto zařízení využít i dalším možným způsobem," vysvětluje I. Merhautová. Činnost Studentského zdravotního ústavu se podle ní za posledních dvanáct let změnila v souvislosti s celkovou změnou poměrů ve zdravotnictví - ať je to přechod z rozpočtového financování na pojistný systém úhrad, privatizace některých ordinací nebo právo studentů na svobodnou volbu lékaře. Na rozdíl od předchozí doby si musí ústav klienty z řad studentů aktivně získávat. Lékaři navštěvují různá soustředění studentů a vysvětlují výhody registrace i možnost ošetření v případě akutního onemocnění, prostřednictvím studijních oddělení svých fakult dostávají během prvních ročníků tištěnou informaci, nabídka zdravotních služeb jednotlivých oborů a lékařů je od dubna minulého roku i na internetových stránkách. Jsou zde také informace o možnosti registrace u praktického lékaře, preventivních prohlídkách a některých výhodách poskytovaných studentům, kteří tuto prohlídku absolvují. Prostřednictvím internetu oslovuje ústav okolní instituce a podniky a nabízí jim služby praktických lékařů, včetně odborného poradenství v oblasti hygieny práce. "V loňském roce jsme se orientovali i na závodní preventivní péči a nabízíme ji zaměstnavatelům v okolí. Nedávno jsme převzali také provozování ordinace na ministerstvu práce," uvádí ředitelka Merhautová s tím, že snahu udržet vyrovnané hospodaření ústavu komplikuje povinné navyšování platů. Ty se za letošní a loňský rok zvýší o více než 25 procent, ale platby ze zdravotního pojištění takovým tempem nerostou. "Nebýt toho, že jsme v loňském roce obdrželi od zřizovatele příspěvek ve výši téměř pět miliónů korun, byli bychom ve vážných finančních problémech. Když se nám ze dne na den rozbil sonograf, bez kterého se nemůžeme obejít, zřizovatel nám zase vypomohl dotací na nákup tohoto přístroje," ilustruje situaci I. Merhautová.
Příspěvková organizace patří městu, budovy státu
Ústav sídlí ve Spálené ulici, ale má také detašovaná pracoviště. "Největším je studentský dům v Dejvicích, kde nedávno došlo k privatizaci několika praktických lékařů, ale nadále tam budou pod námi působit tři praktičtí lékaři a jeden specialista. Několik ordinací máme přímo v areálu vysokých škol, například ve Hvězdě nebo v Suchdole. Spravujeme rovněž budovu v Davídkově ulici na Praze 8, kde je nyní po povodních Národní centrum domácí péče. V současnosti tam máme psychologickou ordinaci se zaměřením na problematiku studentů," říká I. Merhautová. Její snahu vytvořit pro Studentský zdravotní ústav perspektivní program ztěžují nedořešené vlastnické poměry. Hlavní budova ve Spálené ulici a dům v Davídkově ulici totiž patří státu. To samozřejmě ovlivňuje jak současnou ekonomickou situaci ústavu, tak možnosti dalšího rozvoje a investic. Problémy plynoucí z toho, že dům ve Spálené ulici vlastní stát a činnosti v něm náležejí městu, se projevují například při provozování operačních sálů. "V současnosti vy-užívají operační sály spolu s našimi zaměstnanci také privátní lékaři, těch je tu třináct, my je některým z nich vlastně pronajímáme. Vzhledem k tomu, že zde nemáme ani právo hospodaření, pouze budovy spravujeme, odvádíme nájemné do státního rozpočtu," uvádí ředitelka Merhautová a na otázku, zda by nebylo ekonomičtější operační sály zrušit, dodává, že neví, zda by je pak ještě někdy otevřeli. "Já toto rozhodnutí odkládám, bylo by to škoda. Pokud by se dořešil majetek a my bychom mohli uzavírat další nájemní vztahy, v okolí by zájem o využívání těchto sálů byl," tvrdí I. Merhautová.
O ústav je zájem
Organizačně právní forma Studentského zdravotního ústavu byla podle ředitelky Merhautové začátkem devadesátých let považována za pouze dočasnou. Tehdejší vedení ústavu proto uzavíralo s privátními lékaři smlouvy o pronájmu prostor "až do doby privatizace". Změna smluvních podmínek, které již neodpovídají současným ekonomickým poměrům, je proto značně problematická. Vědomí, že situaci ústavu je třeba nějak řešit, vykrystalizovalo koncem devadesátých let v myšlenku proměny příspěvkové organizace města na obecně prospěšnou společnost. Podle Otto Kechnera, zástupce starosty Prahy 7, který byl v letech 1998 až 2002 náměstkem primátora hlavního města Prahy, rozhodla o transformaci Studentského zdravotního ústavu na obecně prospěšnou společnost Rada hlavního města Prahy. Ředitelem ústavu byl v té době současný místopředseda ČSSD Karel Kobes. "Předložil jsem materiál do rady, rada přijala usnesení, ředitel Kobes a vedoucí odboru dostali příslušné úkoly, protože jsme si byli vědomi, že proces převodu je komplikovaná záležitost," říká O. Kechner. Vznik obecně prospěšné společnosti, ke kterému za nějaký čas došlo, ho však prý velmi překvapil. Předsedou společnosti Studentský zdravotní ústav, o. p. s., která byla do obchodního rejstříku zapsána v září roku 2000, se stal Karel Kobes, jedním ze dvou členů je současný ministr vnitra Stanislav Gross, v dozorčí radě je zapsán Antonín Malina - v té době náměstek ministra zdravotnictví. "Představovali jsme si, že vznikne obecně prospěšná společnost, kde budou ve správních orgánech zástupci zdravotního výboru, zástupci městské části, zástupci vyšších zdravotnických složek, členové zastupitelstva. V žádném případě si rada nepředstavovala, že by k transformaci společnosti došlo takovým způsobem," uvádí O. Kechner. Podle něj pak nová obecně prospěšná společnost začala vystupovat proti městu a u ředitele došlo k jasnému střetu zájmů. "Časem vyplynuly další problémy, například že obecně prospěšná společnost by nemohla v celém rozsahu převzít činnost, kterou vykonávala příspěvková organizace. Na některé činnosti, jako je rozvoz krve nebo provozování menzy, by museli mít živnostenský list a v tu chvíli by došlo ke střetu zájmů u pana ministra, protože člen vlády nemůže být v obecně prospěšné společnosti, která by část svých činností musela dělat podnikatelsky," tvrdí O. Kechner. Za podstatné však považuje především to, že nebylo splněno usnesení rady, že nebyly dodrženy termíny, ve kterých se měla předložit radě města zřizovací listina obecně prospěšné společnosti. "Na základě těchto skutečností jsem to projednal znovu ve zdravotním výboru, potom v radě a rada odstoupila od tohoto záměru a rozhodla se ponechat Studentský zdravotní ústav v původní podobě, tak jak byl od začátku devadesátých let," uvádí bývalý náměstek primátora s tím, že zakladatelé K. Kobes a S. Gross s použitím scénáře, který přijala městská rada, založili obecně prospěšnou společnost pro své soukromé zájmy. "Dozvěděl jsem se, že tato společnost požádala o převod domu ve Spálené 12, že velmi lobbuje na ministerstvu zdravotnictví proti zájmu města," tvrdí O. Kechner a dodává, že pokud by se obecně prospěšné společnosti podařilo získat nemovitosti, mohla by dát příspěvkové organizaci města výpověď. V činnosti Studentského zdravotního ústavu se podle něj objevovaly problémy, na magistrát přicházely stížnosti na ředitele Kobese, situací v ústavu se zabýval zdravotní výbor a v roce 2001 městská rada rozhodla, že zařadí ústav do plánu kontrolní činnosti. "Dlouhé měsíce tam probíhala kontrola, nakonec mi přišla na stůl dvacetistránková nebo třicetistránková zpráva, která ukazovala na to, že zjištěné nedostatky jsou nepříliš zásadní a vycházejí v podstatě z toho, že se pan ředitel nevěnuje naplno řízení ústavu. On se mnou v tu dobu nekomunikoval, ale nepřímé tlaky vedly k tomu, že se k 31. prosinci 2001 vzdal svého místa," uvádí O. Kechner a poukazuje na to, že K. Kobes vykonával současně funkci místopředsedy ČSSD a měl další podnikatelské aktivity. Odstranění nedostatků obsažených v kontrolní zprávě dostala za úkol už ředitelka Merhautová. "Obecně prospěšná společnost pana Kobese a Grosse nevyvinula činnost, nebyla schopna převzít všechny činnosti příspěvkové organizace města a já jsem předložil do rady materiál a požádal městský soud o její zrušení," uvádí O. Kechner. Jeho návrhu městský soud vyhověl. Rozhodnutím z 1. března 2002 byl Studentský zdravotní ústav, o. p. s., zrušen a byla nařízena jeho likvidace.
Co ukázaly povodně
"Jsem přesvědčena, že navštěvovat zařízení tohoto typu, kdy jsou pod jednou střechou jak praktičtí lékaři, tak specialisté, tak komplement, to znamená rentgen, laboratoř, v našem případě i operační sály, je pro lidi z městské části výhodnější než docházet za lékaři do různých podnájemních prostor," říká I. Merhautová. I pro zřizovatele je podle ní výhodnější mít všechno pod jednou střechou. "V Praze dochází k vnitřní migraci, hodně lidí z okrajových částí dojíždí do centra. Měl jsem představu, že ne snad pro občany Prahy 1, protože těch stále ubývá, ale právě pro ty lidi, kteří zde pracují, by tato poliklinika byla k dispozici. Například aby žena, která pracuje v centru a bydlí na okraji Prahy, nemusela jezdit na gynekologické vyšetření třeba až do Opatova," uvádí O. Kechner s tím, že po zrušení polikliniky v Klimentské ulici a omezení činnosti polikliniky v Revoluční se i v Praze 1 otvírá větší prostor pro Studentský zdravotní ústav. V době povodní se podle něj navíc ukázalo, že vůbec není špatné, když má město organizaci, kde je pár desítek praktických lékařů nebo ambulantních specialistů, kteří by byli k dispozici v případě nějaké mimořádné situace. "Jsme jediné ambulantní zařízení, které zřizuje hlavní město Praha, takže se snažíme vycházet vstříc potřebám města. Nedávno jsme ve spolupráci s charitativními organizacemi a nemocnicí na Bulovce vyšetřovali bezdomovce na záchyt tuberkulózy, aplikovali jsme u 36 osob tuberkulínový test a vyhodnocovali jeho výsledek. Nebylo by od věci koordinovat více činnost s integrovaným záchranným systémem, protože záchranná služba, jak se ukázalo při povodních, nemohla plně nahradit péči praktických lékařů, kteří byli povodní také zasaženi," říká I. Merhautová a dodává, že jejich praktičtí lékaři dvacet dní sloužili na Strahově, kde byli evakuováni lidé z Karlína. "Najednou jsme neměli lékaře, kteří by sloužili v evakuačních centrech. Ze začátku tam drželi služby lékaři ze záchranky, dál to měli zařídit zdravotní radové, ale privátní praktičtí lékaři se v době povodní příliš neangažovali. Nešlo o všední dny - šlo o soboty, o neděle a o noční služby. Ukázalo se, že není špatné mít po ruce takové zařízení, kde to můžete těm lidem nařídit," říká O. Kechner. Podle něj se to netýká jenom zdravotnictví, ale také například ubytoven. "Viděli jsme, že v případě výbuchu domů, ohrožení, evakuace musí mít město majetek, kde je svým pánem, kde nemusí s nikým jednat," uvádí O. Kechner.
Sjednocení majetkové a zřizovatelské role
Začátkem roku 2001 požádalo hlavní město Praha (na základě rozhodnutí zastupitelstva) ministerstvo financí o vydání budovy ústavu ve Spálené ulici a objektu v Davídkově ulici. "Na ministerstvu se sešla žádost hlavního města Prahy i obecně prospěšné společnosti. Mám informace, že ze strany čelných představitelů ČSSD a členů vlády existoval silný tlak jak na ministra Rusnoka, tak na ministra Fišera. Do dneška není tento problém vyřešen," uvádí O. Kechner. Podle něj ze všech resortů, které byly požádány o stanovisko k vydání majetku státu, jediné ministerstvo zdravotnictví (konkrétně bývalý náměstek Michal Pohanka) sdělilo, že uvedené budovy nezbytně potřebuje k plnění svých úkolů. "Po volbách jsem se sešel s ministryní Součkovou a ta mi řekla, že nevidí důvod, proč by Česká republika k plnění svých úkolů potřebovala budovu, kterou využívá příspěvková organizace kraje," uvádí bývalý náměstek primátora. Zájem o dům ve Spálené ulici podle něj projevila i Všeobecná fakultní nemocnice na Karlově náměstí, která pak údajně chtěla na základě držby budovy oslovit magistrát o převod činností. Ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Martin Holcát popírá, že by mu šlo o získání budovy ve Spálené ulici - nemocnice má údajně dostatek vlastních prostor. "Převzetí ústavu fakultní nemocnicí bylo jen jednou z verzí, o které se uvažovalo ještě za ministra Fišera. Nebyla to primárně iniciativa VFN, ale rádi bychom převzali péči o naše mediky," říká M. Holcát. V současnosti podle něj není toto řešení už příliš aktuální.
O žádosti hlavního města Prahy by měl do konce tohoto roku rozhodnout Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. "Náš úřad vychází z toho, že musí magistrátu vyjít vstříc, aby mohl udělat svou koncepci v návaznosti na celorepublikovou koncepci zdravotní péče," uvádí vedoucí oddělení komunikace Izabela Filová. Podle ní úřad projednává tuto žádost jako součást komplexního řešení, které bude podléhat schválení ministerstva financí, respektive vlády.