Ondřej Steiner

Po odstoupení Bernarda Augustina Zahořanského se v roce 1788 stal druhým purkmistrem sjednocené Prahy právník Ondřej Steiner (1748-1810). Předtím, než stanul v čele magistrátu české metropole, byl auditorem (vojenským soudcem) pluku arcivévody Františka a dosáhl hodnosti rytmistra. V podmínkách státního osvícenského absolutismu se s touto průpravou osvědčil v úřadě purkmistra natolik, že byl jeho vykonáváním pověřen opakovaně a zastával jej celkem sedmnáct let.
Již v listopadu 1788 se zasadil o císařské povolení výstavby v předpolí pražského pevnostního pásma. Tím byly vytvořeny předpoklady pro vznik Karlína a dalších pražských předměstí. Přičinil se o účelné veřejně prospěšné využití objektů církevních institucí, zrušených předtím císařem Josefem II. U sv. Apolináře byla zřízena obecní porodnice a v augustiniánském opatství na Karlově městský chudobinec. V lednu 1791 tyto ústavy doplnila všeobecná nemocnice s blázincem ve zrušeném ústavu šlechtičen na Dobytčím trhu. Z požárních a dopravních důvodů bylo však také v září 1789 zbořeno prozatímní vlastenecké divadlo Bouda na Koňském trhu a dva roky nato kaple Božího Těla na Dobytčím trhu, určená kdysi Karlem IV. k vystavování říšských svátostin a později sloužící k uchování husitských kompaktát. Při královské korunovaci císaře Leopolda II. v Praze v září 1791 Steiner krátce užíval titulu primátora. Zasloužil se o prosazení korunovace a také o obohacení jejího slavnostního programu uspořádáním průmyslové výstavy v Klementinu, jež byla první svého druhu mimo Anglii. Obdobnou roli sehrál též v srpnu 1792 při korunovaci Leopoldova nástupce Františka I.
Za jeho funkčního období se zvětšila soudní pravomoc pražského magistrátu rozšířením působnosti i na území sousedních krajů Kouřimského a Berounského. Politickosprávní vliv magistrátu však nebyl velký a podstatná část jeho policejních funkcí byla v roce 1789 převedena na nově zřízené pražské policejní ředitelství, které bylo čistě státním orgánem. Odpovídalo to nové situaci, kdy po vypuknutí francouzské revoluce a v obavách před šířením jejích idejí se prosadila snaha vídeňských vládních orgánů o likvidaci posledních zbytků městské samosprávy a o dosažení důsledné kontroly státu nad občany. Projevem této politiky byl i dvorský dekret z 3. února 1797, který zakázal svolávat měšťanský výbor.
Purkmistr Steiner a celý magistrát byli v důsledku tohoto opatření nuceni setrvat ve funkcích i po vypršení prodlouženého osmiletého funkčního období, neboť orgán, který volil nové magistrátní hodnostáře, se nesměl sejít. Nový purkmistr (Jan Jindřich Neuber) byl jmenován, nikoli zvolen, teprve roku 1799. Po jeho penzionování v roce 1804 byl, rovněž bez volby, podruhé do úřadu purkmistra jmenován Ondřej Steiner. Dekrety z března a října 1808 pak císař František I. s konečnou platností zrušil volitelnost purkmistrů a magistrátních radů, pozastavenou od roku 1797. Napříště měli být jmenováni zemským guberniem a apelačním soudem, a to bez stanovení délky funkčního období. Purkmistr byl navíc stvrzován přímo císařem.
Zastávání funkcí v pražském magistrátu se tak stalo fakticky doživotním. A Ondřej Steiner byl prvním z purkmistrů, který tuto skutečnost potvrdil v praxi. Jeho druhé funkční období ukončila dne 4. července 1810 smrt. Zastihla jej v domě bývalého úřadu mostu pražského (čp. 193-I) na Křižovnickém náměstí.
Ještě než se tak stalo, dočkal se uznání a poct za věrnost rakouskému trůnu a za svědomité zastávání úřadu. Roku 1808 byl vyznamenán rytířským Leopoldovým řádem a o rok později povýšen do šlechtického stavu s predikátem, který v dobové české podobě zněl „rytíř ze Steinerů“. Pocty, jež mu byly uděleny, byly z dnešního pohledu zasloužené. Bez ohledu na válečný stav a na politickomocenská omezení prosazoval opatření směřující k zlepšení pražského školství, zdravotní i sociální péče a k celkové modernizaci města.