Životopisná data

1931 – Hugo Demartini se narodil 11. července v Praze.

1946 – vstupuje do učení k renomovanému pražskému kamenosochaři Otakaru Velínskému.

1948 – navštěvuje pokračovací školu pro kamenosochaře v Prostějově.

1949 – získává tovaryšský list a dál pracuje ve Velínského kamenosochařské dílně v Holešovicích.

1949–1954 – studuje sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Jana Laudy.

1953 – poprvé veřejně vystavuje na II. přehlídce československého výtvarného umění

1951–1953 v Jízdárně Pražského hradu, je zastoupen školními pracemi. Několik měsíců pracuje jako kamenosochař na Stalinově pomníku na Letné.

1954–1956 –  vykonává základní vojenskou službu, ve druhém roce ve Vojenském armádním výtvarném studiu v Praze.

1956 – po návratu z vojenské služby se věnuje portrétu a drobné figurální plastice. Vzniká soubor sádrových reliéfů s biblickými náměty.

1958 – vzniká soubor geometrických kreseb a koláží, které měly posloužit jako studie k abstraktním reliéfům.

1959 – vytváří první strukturální reliéfy ovlivněné estetikou informelu.

1960 – spřátelí se s malířem Bedřichem Dlouhým a sblíží se s mladými představiteli pražského informelu.

1961 – stává se členem Svazu československých výtvarných umělců. Seznamuje se s Jiřím Kolářem. Začíná pracovat s kovem.

1962 – společně s Bedřichem Dlouhým, Theodorem Pištěkem, Karlem Neprašem a dalšími umělci zakládají volné sdružení Paleta vlasti.

1963 – první samostatná výstava v Kulturním klubu Krajského projektového ústavu v Praze.

1964 – začíná navštěvovat pravidelně schůzky okruhu přátel Jiřího Koláře v kavárně Slavia. Sbližuje se s umělci ze skupiny Křižovatka. Je zastoupen na výstavě tvůrčí skupiny Umělecká beseda v Mánesu. Vytváří první neokonstruktivistické reliéfy a objekty z pochromovaného kovu.

1966 – samostatná výstava v Galerii na Karlově naměstí v Praze, kterou vedla Ludmila Vachtová. Poprvé je zastoupen na zahraniční výstavě (Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Zapadní Berlín).

1967 – účastní se Bienále v San Marinu. Do roku 1970 se účastní ještě řady skupinových výstav v zahraničí, v Německu, Itálii, Francii, Norsku a Nizozemsku.

1968 – účastní se výstavy Nová citlivost (Křižovatka a hosté) v Brně, Karlových Varech a Praze. Uskutečňuje akce ve volné přírodě, které fotograficky dokumentuje Jaroslav Franta. Spolupracuje a vystavuje s Klubem konkrétistů.

1973 – vzniká soubor reliéfů Mimo vymezené místo, v nichž v ateliéru navazuje na experimenty Demonstrace v prostoru (do 1976).

1977 – vzniká soubor sádrových modelů v uzavřených plexisklových vitrínách, v nichž se navrací k předmětnosti (do r. 1983). 1981 – podílí se na organizaci přátelského setkání umělců a teoretiků na statku Bedřicha Dlouhého v Netvořicích spojeného s neoficiální jednodenní výstavou.

1983 – začíná pracovat na cyklu rozměrných horizontálních reliéfů Místa.

1985 – začíná v sádře vytvářet monumentální destruované objekty základních stereometrických tvarů.

1987 – stává se členem skupiny Zaostalí (Bedřich Dlouhý, Pavel Nešleha, Zdeněk Beran, Karel Kouba, Jan Klusák). Se Zaostalými vystavuje monumentální sochařské instalace ze sádrových objektů.

1988 – je přijat do Svazu českých výtvarných umělců.

1990 – stává se profesorem sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. Zasílá návrh do soutěže na výtvarné řešení vrat Veletržního paláce rekonstruovaného pro Národní galerii v Praze a získává druhou cenu. Stává se členem Nové skupiny sdružující výtvarné umělce a architekty.

1995 – ukončuje pedagogické působení a přesídluje na statek do Sumrakova na Vysočině. V devadesátých letech a v prvním desetiletí 21. století je zastoupen na mnoha významných tuzemských i zahraničních výstavách, dvě desítky samostatných výstav v českých galeriích představuji různé úseky jeho tvorby.

1998–1999 – byl členem poroty Ceny Jindřicha Chalupeckeho.

2010 Hugo Demartini zemřel 15. záři v Sumrakově.