Peníze se musejí točit

Komora.cz | 20.12.2016 | Rubrika: Samospráva | Strana: 70 | Autor: PETR KARBAN | Téma: Volené orgány - Rada - Eva Kislingerová

Za poslední dva roky se profesorce Evě Kislingerové významně prodloužil den - málokdy přichází domů před půl jedenáctou večer. U první náměstkyně pražské primátorky je to věc pochopitelná. Nicméně pro tento rozhovor jsme si slovo „magistrát" zakázali.

* Máme z vašeho pohledu transparentní hospodářství?

Myslím si, že v Praze máme v maximální možné míře transparentní hospodaření. Děláme pro to maximum. Na webových stránkách máme uveřejněný rozpočet a pravidelně ho aktualizujeme o informace, jakým způsobem prostředky čerpáme. Takže veřejnost určitě má tyto informace k dispozici.

* Změnilo se něco v mechanismech vydávání finančních prostředků, například po kauze Opencard nebo tolik diskutovaném pronájmu Škodova paláce? Zavedli jste nějaká nová kontrolní opatření?

Těmto velkým věcem se věnujeme s maximální mírou, jsou předmětem zájmu rady a nejenom rady, ale i zastupitelstva, pokud je to potřeba.

* Co je z vašeho pohledu v Praze nejpalčivějším problémem, pokud se budeme bavit o hospodaření?

To je otázka. Pokud se na to budu dívat optikou rozpočtu, tak v tom případě bych to rozdělila na dvě základní kategorie. Za prvé běžné výdaje související s běžným chodem a za druhé kapitálové výdaje, což jsou investice. Samostatnou kategorií je financování. Začala bych od konce, od toho financování, kde jsme nyní vyřešili jeden veliký problém. Hlavní město Praha mělo dluhy ve výši bezmála 32 miliard a na zastupitelstvu se podařilo projednat splacení 8,5 miliardy úvěru Evropské investiční bance.

* To bylo z vašich volných prostředků?

Ano, to bylo z volných prostředků, takže nám ve výsledku výrazně klesla nejen zadluženost, ale i likvidita. V rozpočtu na rok 2017 máme další 3,6 miliardy, které v průběhu příštího roku použijeme též na úhradu dluhů.

* Vy jste ale z těch volných prostředků nebyla úplně nadšená. Řekla jste, že je chyba mít volné prostředky, nebo se mýlím?

Já se na to dívám tak, že peníze jsou oběživo a je potřeba je zapojovat do procesu postupných přeměn. Čili peníze se musejí přeměnit buď na nějaký materiál, nebo na investice, a na konci z toho musí vyjít produkt, který nám přinese nějaký efekt, zisk. A to se samozřejmě neděje, protože v současné době hlavní město Praha, a musím to říci otevřeně, nemělo připravený dostatek investičních projektů, do kterých by mohlo investovat a které by přinesly užitek. Když se podíváte, jaká je současná situace na finančních trzích, tak vlastně výnos likvidity je naprosto zanedbatelný. Z mého čistě pragmatického pohledu by bylo ideální, kdybychom měli investiční projekty, do kterých bychom investovali peníze. Pokud je nemáme, a máme peníze, pak je užitečnější splatit ty dluhy.

* Nemůže se stát, že za rok za dva budou investiční projekty připraveny a 8 miliard bude naopak chybět?

To je otázka, která člověka určitě napadne. Ale v tuto chvíli je situace na finančních trzích taková, že když přijdu do jakékoli banky, tak bankéři nám rádi prostředky půjčí, protože v ekonomice je přebytek likvidity a já je získám s ještě nižšími náklady, než je mám v současné době.

* Takže bylo efektivnější zaplatit dluh, snížit úroky, snížit zadluženost, a když bude potřeba, znovu si je půjčit?

Ano, přesně tak. Touto operací jsem jako správný hospodář ušetřila jednorázově devět set sedmdesát šest milionů korun.

* Když vás poslouchám, stihnete ještě učit?

Ve škole vedu v tuto chvíli dvanáct diplomových a čtyři disertační práce, ale na přednášky jako takové už vůbec nemám čas. Přednášet znamená pravidelný režim, a to je v těch podmínkách, kterým jsem se vstupem na půdu magistrátu upsala, už nereálné.

* Co z široké škály ekonomické teorie vás nejvíc zajímá?

Finance. To jsem vždy dělala a to mne baví. Dříve jsem se vždy pohybovala spíše ve sféře podnikatelské, teď jsem se musela přeorientovat trochu do sféry, ve které se momentálně nacházím, takže mírný posun. Ale u financí, které mne zajímají, jsem zůstala.

* Finance zajímají každou ženu...

Já myslím, že každého člověka. Ještě než se narodí, tak už ho musejí zajímat a zajímají ho vlastně až do jeho smrti. Celý život je potřebujeme.

* A možná se stresujeme zbytečné.

V ekonomice je prý financí nadbytek.V tuto chvíli určitě.

* Je to zdravé?

Jestli je to zdravé... Řekla bych, že je to hlavně velmi mimořádná situace. Jak dokládají data ČSÚ, finanční kondice českých domácností posílila, lidé nejen investují, a to zejména do bydlení, ale také spoří. Pro příští rok se předpokládá růst investic ve zpracovatelském průmyslu, zlepšení ve vývoji tržeb se očekává i v oblasti služeb. Pokud se tyto předpovědi v budoucnu naplní, neměl by být slušný růst české ekonomiky významněji ohrožen.

* Ale to se netýká jen České republiky, financí je údajné nadbytek celosvětově. Jak k tomu vůbec může dojít?

Pozor. Globálně bych neřekla, že to platí. Myslím spíše, že to platí pro Evropu, Ameriku..., ale když se podíváte do Afriky, tak myslíte, že mají také přebytek peněz?

* Možná jak kdo... Jak vnímáte Čínu a její současnou světovou ekonomickou expanzi? Někdo je nadšen a vidí v tom obrovskou příležitost, někdo má obavu.

Když se na to podívám pouze optikou finanční, tak jestli přicházejí prostředky od Petra nebo od Pavla, to je teoreticky jedno. Na druhou stranu Čína má úplně jinou kulturu, než je ve střední Evropě. A lze očekávat, že když tady budou investovány prostředky, přijdou i manažeři, kteří budou čínská aktiva spravovat. Možná i z tohoto důvodu vzniká určitá představa, že nějaké prvky odlišné kultury sem nutně budou zaneseny. Tak jako to třeba vidíme v Nošovicích, kde jsem se byla podívat, jsou Korejci, kteří přinesli určitě jiný způsob myšlení a fungování, než je běžné v našem konzervativním prostředí.

* Vidím jinou souvislost - Čína mohutné investuje, nakupuje i majetek. Dnes je více než 25 let po listopadu 1989 a stále silněji rezonují hlasy z řad podnikatelů, že bylo chybou pustit do české ekonomiky tolik zahraničních partnerů, rozprodat jim český majetek.

Možná se spojují dvě různé věci. Až donedávna se neustále hovořilo o globalizaci, o interkul-turalismu a o podobných aspektech. Pocítili jsme důsledky a najednou si všichni uvědomili, co to vlastně znamená. V tu chvíli v nás začíná převládat prvek lokalizace, kdy si všichni začínají uvědomovat, že jsme na nějakém území, máme nějakou kulturu. Začínáme lpět na tom lokálním. Druhou rovinu představuje samotná privatizace. Sama jsem u toho byla, když jsem připravovala řadu privatizačních projektů. Vím, že sem přicházely zahraniční firmy, které měly zájem o některé naše podniky. A tady nikdo neměl zkušenost s tím, jak tržní ekonomika funguje a nikdo si nedokázal představit, co to bude znamenat, když firma přejde do vlastnictví zahraničního investora. Těch více než pětadvacet let, které zmiňujete, nám přineslo určité poznání, které možná vede i k obezřetnosti. Ale to je přirozený proces.

* A přicházíme o spoustu miliard? Vinou zahraničních vlastníků?

Bezesporu ve finančním sektoru. Všechny naše banky mají mateřské společnosti v zahraničí. Přitom výkonnost našeho bankovního sektoru je absolutně výjimečná v evropském prostředí a dividendy skutečně plynou do zahraničních společností.

* Výjimečná v pozitivním slova smyslu?

Určitě, naše banky jsou výborně vybavené a jejich kapitálová struktura odpovídá tradici. Když se podíváme na dodržování pravidel Basel I a Basel II, tak kapitálová přiměřenost je opravdu adekvátní a všechny faktory vedou k tomu, že jejich výkonnost je opravdu vysoká, což dokládá i jejich rating.

* Co říkáte úmyslu pana profesora Zeleného pokusit se vytvořit a možná i vyvážet novodobá baťovská města?

Měla jsem možnost jej poznat osobně a obdivuji ho v tom, jaké dokáže mít plány. On je velice zajímavý člověk, velký vizionář a vždy je dobré slyšet jeho názor. Podařit se může cokoliv, otázkou je, do jaké míry se mu podaří soustředit okolo sebe ty správné nadšence, kteří pomohou s realizací jeho myšlenek.

* A víte, že říká, že ekonomie není véda?

Přísně vzato, asi má pravdu, v ekonomice se situace permanentně vyvíjejí. Ale je to disciplína, která nás nutí neustále přemýšlet o tom, co se děje kolem nás, a učí nás reagovat tak, abychom se dokázali vyrovnat i s těmi měnícími se podmínkami.

 

20. prosince 2016
20. prosince 2016