Petr Sporschil

Po smrti Josefa Kirpala čekalo c. k. zemské hlavní město Praha na jmenování dalšího doživotního purkmistra tři a půl roku. Vídeňské vládní orgány ani české gubernium, které plnilo roli zemské vlády v Čechách, nemohly dlouho nalézt vhodného kandidáta do čela tak důležitého správního a soudního úřadu, jakým byl v éře vrcholícího metternichovského absolutismu pražský magistrát.

Až v červnu 1825 se stal zastupujícím purkmistrem dosavadní rada c. k. apelačního soudu v Praze Petr Sporschil. Trvalého potvrzení ve funkci se dočkal o rok později dvorským dekretem z 11. srpna 1826. Z dnešního pohledu se však zdá, že výrazněji nežli tento purkmistr ovlivnil další rozvoj Prahy hrabě Karel Chotek, který byl takřka současně jmenován nejvyšším purkrabím pražským, tedy hlavou české zemské správy. Právě jeho zásluhou bylo na počátku roku 1829 povoleno zřídit na pražských hradbách obecní sady, byl to on, kdo o dva roky později zahájil stavbu nové silnice mezi Klárovem a Bruskou a v roce 1833 založil mezi touto novou silnicí a Královským letohrádkem Obecní čili Lidovou zahradu. Silnice i sad byly po dokončení nazvány jeho jménem. Dne 25. května 1838 vydal z moci nejvyššího purkrabího také nové nařízení (řad) o čistotě pražských ulic.

 Lze přesto říci, že vše podstatné, co se v Praze událo v letech 1826–1838, bylo výsledkem dobré úřední součinnosti mezi nejvyšším purkrabím a pražským purkmistrem, který při všech modernizačních snahách účinně sekundoval. Oba věnovali pozornost zlepšování prostředí a hygienických podmínek ve městě (čištění ulic, nové dláždění, zřízení prvních veřejných záchodků, zavedení plechových uličních tabulek). Zasloužili se o založení prvních obecních opatroven pro děti a osiřelou mládež v roce 1832. Za Sporschilova purkmistrovství také vrcholila v Praze vlna rozmachu textilních továren, kartounek, jíž se hlásila průmyslová revoluce. Vedle kartounek roku 1825 v usedlosti Parukářka před Horskou branou zahájila činnost rovněž továrna na roznětky pro střelivo palných zbraní (kapslovna) francouzských podnikatelů Selliera a Bellota. O sedm let později (1832) založil
E. Thomas první pražskou strojírnu, která se zabývala výrobou pohonných parních strojů pro další továrny.

Průmyslový rozvoj propagovala série úspěšných výstav českých průmyslových výrobků, které se s podporou zemských úřadů i magistrátu konaly v letech 1828, 1829, 1831 a 1836 v pražských palácích a na Hradě. S cílem šíření idejí technického pokroku založila v lednu 1833 skupina šlechtických podnikatelů v Praze Jednotu pro povzbuzení průmyslu v Čechách.

Hlavní město překonalo dlouhé období stagnace a začalo rychle růst. V důsledku přílivu průmyslového dělnictva překročil počet jeho obyvatel v té době poprvé 100 000. K nejstaršímu pražskému předměstí Karlínu přibylo nadto roku 1838 další velké předměstské sídliště, průmyslový a dělnický Smíchov. Jak v té době vypadala tvář města, ukazuje pozoruhodný model, který v letech 1826–1834 vytvořil kustod Univerzitní knihovny Antonín Langweil a který lze dodnes spatřit v Muzeu hlavního města Prahy.

Druhá polovina dvacátých a třicátá léta přinesla znovuoživení kulturního života města a zdejší české vlastenecké společnosti. Od ledna 1827 začal vycházet Časopis Českého (Národního) muzea a na Nový rok 1831 byla na podporu vydávání českých knih při Národním muzeu založena Matice česká. V létě roku 1834 zahájil J. K. Tyl česká ochotnická představení v klášteře Kajetánů na Malé Straně a v prosinci toho roku měla ve Stavovském divadle premiéru jeho lidová fraška Fidlovačka s hudbou F. Škroupa, v níž poprvé zazněla píseň Kde domov můj.

Petr Sporschil, jehož obcovací řečí byla němčina, stal stranou českých vlasteneckých snah. Získal si nicméně jiné zásluhy a jako svědomitý státní úředník obdržel při návštěvě císaře Františka I. v Praze v roce 1833 Leopoldův řád a o rok později byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem „ze Sporschilů“. Zemřel v purkmistrovském služebním bytě ve Staré rychtě v Rytířské ulici dne 31. 7. 1838.