Postižení musí umět nabídnout v práci víc - rozhovor s radním hl. m. Prahy Milanem Pešákem

Pražský deník | 16.6.2008 | rubrika: Z metropole | strana: 5 | autor: JITKA EISENHAMMEROVÁ

 

Pražský deník | 16.6.2008 | rubrika: Z metropole | strana: 5 | autor: JITKA EISENHAMMEROVÁ

Praha - Milan Pešák (ODS) sám nejlépe ví, co musejí překonávat lidé se smyslovým postižením, aby se uplatnili na trhu práce. Je nevidomý a v současnosti zastává funkci radního pro oblast zdravotnictví na pražském magistrátu.

* Máte zrakové postižení. Setkal jste se někdy s tím, že by vás kvůli němu odmítli v práci?

Měl jsem štěstí, nikdy jsem nebyl v pozici, že bych práci hledal. Spíše jsem zrakově postižené zaměstnával, když jsem vedl Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých. Pracovala v ní většina lidí se zrakovým postižením. Ti zastávali profese jako sociální pracovník nebo odborník na počítačové systémy.

* S jakými komplikacemi se musejí postižení vyrovnat, když se chtějí uplatnit na trhu práce?

Největší problém je vzdělání. Když se středoškolák dostane v průběhu studia na vozík či oslepne, málokdy maturitu dodělá. Potíže jsou také s integrací zdravotně postižených do škol a s dostupností asistentů, kteří by jim pomáhali.

* Znamená to, že nefandíte integraci?

Slepý žák na prvním stupni většinou asistenta má. A učitel se za pár let třeba naučí slepecké písmo. Na vyšším stupni se vyučující střídají a těžko po nich můžete chtít, aby se všichni učili Braillovo písmo. Proto jsem k integraci skeptický a trochu se obávám o kvalitu vzdělání na vysokých školách, kde studuje stále více postižených.

* Existuje podle vás diskriminace handicapovaných při hledání zaměstnání?

Musíme se kriticky podívat do svých řad. Nerad jsem, když se postižení utíkají právě k diskriminaci. Handicapovaní musejí nabídnout profesně více, aby byli zaměstnatelní. Chápu, že je obtížné se s postižením vyrovnávat a ještě být dobrý v oboru. Ale tak to prostě je.

 

 

 

16. června 2008
16. června 2008