Praha postaví městskou márnici

 

/Zpráva z 26. jednání Rady hl. m. Prahy 21. čevrence 2009/

 

Praha bude mít centrální márnici. Se záměrem její výstavby dnes souhlasila městská rada, která už také pro Správu pražských hřbitovů uvolnila 15 miliónů korun na přípravu investice. Pro výstavbu se uvažuje o pozemcích přiléhajících k severní ohradní zdi Olšanských hřbitovů, stavět by se mělo po etapách, potřebná kapacita centrální márnice je spočítána na 168 míst a náklady se odhadují na 150 miliónů korun. Praha také do konce letošního roku navrhne městskou vyhlášku, která upraví způsob a podmínky převozu a přechodného uložení zemřelých.

 

„Téma to není příjemné, ale smrt k životu patří. V Praze je celkem sedm patologií ve zdravotnických zařízeních a tři soudní patologie, ve kterých se provádí pitvy zemřelých mimo zdravotnické zařízení, ale tato zařízení nemají pro ukládání mrtvých dostatečnou kapacitu. Totéž platí pro hospice atd. Praze tedy chybí centrální zařízení, které by vyřešilo problém ukládání zesnulých od konstatování smrti do doby pohřbu, což někdy může být i po poměrně dlouhou dobu, když to některé případy projednání pohřbu vyžadují. Centrální márnice představuje způsob řešení, který je používán i v jiných zemích. Není to myšlenka nová, o stavbě městské márnice už se jednalo v roce 1993 a 2002, ale vždy zůstalo u záměru. My jsme se rozhodli projekt realizovat a vytvořit i vyhlášku, která bude nově řešit celý problém svozu zemřelých v hlavním městě Praze. Není to triviální záležitost, zasáhneme tím i do činnosti pohřebních služeb a dalších zařízení, s nimiž proto budeme o městské vyhlášce jednat, ale podle nás je jak stavba centrální márnice, tak jednotná právní úprava pro Prahu nezbytná. Nevymýšlíme nic nového, v podstatě přebíráme praxi, která ve většině metropolí úspěšně funguje a garantuje důstojné zacházení se zesnulými,“ řekl radní Milan Richter, který návrh v radě předložil. Jak dodal, mimo samotné investice by provoz centrální márnice stál Prahu zhruba 4,5 miliónu korun ročně, ale jde o peníze, které dnes stejně vynakládají nemocnice a další zařízení.

„O některých věcech není běžné mluvit, jsou vnímána tak trochu jako tabu, ale faktem je, že v současné době působí na území Prahy přibližně 17 pohřebních služeb. Všechny zajišťují převoz zemřelých, které ukládají do svých úložných prostorů. Některé ale mají úložné prostory umístěné mimo území Prahy, což  podstatně ztěžuje práci při projednávání pohřbu s pozůstalými, protože pracovník pohřební služby telefonuje a shání, kde je tělo zemřelého uloženo. Také mimopražské pohřební služby mají značné potíže s vyhledáním a vydáním těla zemřelého, který je převážen k obřadu mimo Prahu. Většina zdravotnických zařízení nemá úložné prostory vybavené dobrým chladícím zařízením a těla zemřelých jsou k obřadu přivážena ve velmi špatném stavu. Je-li navíc pozůstalými požadován výstav zesnulého, je především v letním období pohled do rakve doprovázen zápachem rozkládajícího se těla, a to působí otřesně na pozůstalé. Poslední rozloučení s člověkem má být důstojné, považujeme za povinnost Prahy i tuto oblast vyřešit,“ řekl Richter.

Vytvoření městské márnice, kam by byla svážena těla zemřelých, jak při úmrtí mimo zdravotnické zařízení, tak z nemocnic a ústavů sociální péče a kde by byla vedena jejich evidence, je jediný rozumným způsobem, jak věc řešit. Odpadly by tím všechny problémy při hledání zemřelého, pražské a i mimopražské pohřební služby by těla zemřelých vyzvedávala v jediném a pro všechny známém místě.

V Praze ročně umírá zhruba 12 454 lidí, průměrný počet úmrtí je 35 denně, kapacita centrální márnice je proto navržena na základě těchto a dalších statistických údajů. Jako nejvhodnější se jeví řešit městskou márnici jako dva samostatné stavební objekty. Jeden objekt by měl být jednoduchou stavbou, kde budou umístěny chladící boxy. Druhý stavební objekt bude přízemní budova ve které bude umístěna kancelář provozovatele márnice, sociální zázemí zaměstnanců, sklad a prostor pro úpravu zemřelých. Měla by zde být i jedna místnost pro provádění konzervace zemřelých metodou běžně používanou v zahraničí, thanatopraxí.

 

Faktografie

Zákon č. 256/2001Sb., o pohřebnictví v ustanovení §4 odst. 4 stanovuje, že obec může obecně závaznou vyhláškou upravit způsob a podmínky převozu a přechodného uložení zemřelých.

Současné zdravotnické zákony neukládají zdravotnickému zařízení ani ústavům sociální péče, jak mají v případě úmrtí v jejich zařízeních zemřelé ukládat. Toto mělo být řešeno novelou zákona o zdravotní péči, který však skončil v poslanecké sněmovně v prvním čtení.

Rovněž systém nahlášení úmrtí mimo zdravotnické zařízení je v současné době nejednotný a většinou konstatování smrti provádí lékař záchranné služby s tím, že nařídí pitvu a zorganizuje převoz zemřelého na patologii. Další převoz po provedení pitvy již nikdo neorganizuje a provádí jej pohřební služba po objednání pohřbení.

Zákonodárci již navrhovali, ale zatím neschválili, novelu zákona, která předpokládala, že bude stanoveno jedno zdravotnické zařízení, které bude provádět konstatování smrti a provede ohledání zemřelého včetně zajištění převozu buď k pitvě nebo do márnice. Toto zdravotnické zařízení by mělo svůj vozový park oprávněný k převozu zemřelých po veřejných komunikacích. Převážet zemřelé zdravotnickým službám umožňuje ustanovení §8 odst.4  zákona 256/2001Sb. Pohřební služby by pak zajišťovaly přepravu zemřelého až po objednání pohřbení.

Praha chce proto přijmout do konce letošního roku projednat vyhlášku, která upraví způsob a podmínky převozu a přechodného uložení zemřelých.

 

 

V Praze 21. 7. 2009

 

---

Ing. Milan Richter - radní hl. m. Prahy pro oblast kultury, památkové péče a volného času

Do funkce zvolen 30.11.2006. Působnost v oblasti podpory kulturních projektů, spolupráce s institucemi kulturními, cestovního ruchu, ochrany památek, volného času.

---