Praha v srdci sprayerů

BBC - 11.5.2001
Pražský magistrát vytáhl do boje proti sprayerům, jimž se daří poměrně výrazně měnit tvář města. Jejich více či méně propracované podpisy Pražané znají z pomalovaných souprav metra, dálničních přejezdů i fasád domů, třeba i v historickém centru. Kampaň nazvaná Praha v srdci sprayerů má vést obyvatele k tomu, aby se boje proti graffiti aktivně účastnili. Radnice ale zároveň začala jednat i s některými sprayery, jimž chce nabídnout možnost tvořit na legálních plochách. Součástí kampaně je výstava graffiti ve městě, která byla tento týden otevřena. Na expozici si zašel také Ondřej Štindl.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Na výstavě v unikátním románském sklepení budovy magistrátu na náměstí Franze Kafky, se veřejnost může seznámit se snímky graffiti z různých částí Prahy. Jedná se o jakousi fotodokumentaci, již si pořizují sami sprejeři. Životnost jejich výtvorů totiž není příliš dlouhá - mizí při čištění zdí nebo je naopak zakryjí malůvky novější.
Sami sprejeři odhadují, že těch skutečně zapálených mohou v Praze být tři stovky. Jejich produktivita je však velká.
Primátor hlavního města Jan Kasl chce graffiti v Praze omezit, proti sprejerům stojí i většina veřejnosti. Podle Kasla tvůrci graffiti poškozují práva majitelů domů.

Host (Jan Kasl):
Tak já jako architekt se domnívám, že každý vlastník, který si objedná stavbu svého domu nebo ho postavil, zdědil, opravil, má právo, aby ten dům byl takový, jaký on si ho představuje a ta dodatečná výzdoba, která podle názoru sprejerů někdy jaksi přispívá ke zlidštění prostředí, se vlastníkovi nemusí líbit a je plné jeho právo odmítnout. Já jsem ochoten akceptovat takové ty stěny stupidní šedivé dlouhé opěrné zdi, většinou kolem různých komunikaci, kde zkrátka graffiti může být velmi zlidšťujícím prvkem, ale postříkaná fasáda památkového objektu, či vůbec postříkané centrum, to je to, co musím zásadně odmítnout.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Primátor Jan Kasl.
Známý pražský sprejer Vladimír říká, že postoj veřejnosti ke graffiti do značné míry chápe. Tvrdí však také, že motivace sprejerů není škodit ostatním.

Projev Vladimíra:
Já tenhle pocit naprosto chápu a v podstatě se do něj umím velice jednoduše vžít. Díky tomu, že většina graffity po ulicích jsou nekvalitní, ale na druhou stranu tam základní kámen toho úrazu, nebo proč se tyhle strany nemohou shodnout nebo dohodnout, tak já věřím, že to je v tom, že graffita je v podstatě obrovská šifra, kterou může pochopit jenom další člověk, který to dělá, zatímco člověk, který to nedělá, tak to nechápe a neumí si nějak vysvětlit, takže to odmítá, no. Nám jde spíš o to, že lidé, kteří to dělají, rozhodně nechtějí nikomu škodit. Uznávám, že to je trochu bezohledné využít té plochy aniž by se někdo někoho ptal, no. To je pravda, ale rozhodně to není mířené nějak agresivně nebo se záměrem někoho poškodit.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Pražský sprejer Vladimír.
Radnice ale nabízí sprejerům možnost tvořit na místech, kde to bude povoleno, jakkoli podle Kasla takové nabídky využije jen mizivá menšina sprejerů.
Student filmové školy Jan Zajíček, jenž sám mezi sprejery po několik let patřil mi v rozhovoru řekl, že taková akce může přinést něco pozitivního.

Host (Jan Zajíček):
Cítím to jako pokus o vyslyšení způsobu myšlení skupiny lidí, která se vyvíjí svébytným způsobem, který v sobě obsahuje hrozný paradox, ale je legitimní.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Jaká je vlastně ctižádost toho sprejera, co je vlastně jeho největší ambicí, nebo z čeho se skládá ta jeho ambice?

Host (Jan Zajíček):
Myslím, že tak devadesát procent tvoří ambice výtvarná, pak asi po pěti procentech nějaký nebezpečí a kvalita toho místa nebo jeho viditelnost nebo přístupnost, to už jsou jenom takové třešinky na dortu.

Redaktor (Ondřej Štindl):
A z toho výtvarného hlediska si pražské nebo české graffiti momentálně stojí jak?

Host (Jan Zajíček):
K nám ta vlna došla jako úplně do prvního východoevropského státu po východním Německu, ale ta největší vlna v západní Evropě byla tak na tom přelomu osmdesátých a devadesátých let a k nám logicky to došlo později, tak ta vlna hlavní možná proběhla kolem roku 195,6,7m teďka možná, že probíhá další, ale tím, že v okolním světě už to trošku pokleslo a tady už to existuje deset let, tak se to rozvinulo do nějaké kvality a dneska je to české graffiti nejlepší na světě.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Teď natáčíte film o klukovi, který při stříkání na zeď zahynul, jak se mu to stalo?

Host (Jan Zajíček):
Malovali v tom koridoru, jak je u trati, barevnou věc, a on přitom odstupoval, a nikdy si nevšiml, že tam jede vlak a ten vlak ho prostě srazil, no.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Tomáš a výtvarník Jan Zajíček.
Jiný pražský výtvarník David Černý ale v pražských graffiti velkou uměleckou hodnotu nenachází.

Host (David Černý):
Mám spíš za to, že to je záležitost užitá. Už z toho důvodu, že věci, které jsem viděl, tak opravdu většinou vycházely z písma, z nějakých tagů. Mě tam za tím chybí nějaký smysl. Ale to na druhé straně neznamená, že by mě to vadilo. Je to rozhodně příjemnější než betonové zdi. Výtvarnou nebo uměleckou hodnotu říkám, s tím jsem se nesetkal.

Redaktor (Ondřej Štindl):
Výtvarník David Černý.
Hlavní město chce v boji proti nelegálnímu graffiti přejít do útoku. Dost možná mu v tom pomůže i nový zákon, jenž umožňuje sprejerství posuzovat jako trestný čin a s horní sazbou až osm let. Jeho návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, Senát jej však odmítl a v současné době se tak opět vrátil na půdu dolní parlamentní komory.