Pražané mohou být klidní: Dodavatele energií kontroluje hlavní město

Večerník Praha - 1.4.2003
Podtitulek: Růst cen zemního plynu vyvolává obavy nejenom u Pražanů. Investice do plynových kotlů nebyly právě nízké, a tak majitelé rodinných domků bedlivě sledují, jak rostoucí cena plynu pomalu ukrajuje z rodinného rozpočtu.
Autor: PI
Podpora, které se spotřebitelům plynu dostalo v polovině devadesátých let od státu, tak může paradoxně vést ke zhoršování ekonomické situace u části obyvatelstva. Na druhé straně je ovšem fakt, že kvalita ovzduší se právě díky rozsáhlému užití zemního plynu výrazně zlepšila. Jestliže se však z ekonomických důvodů mnozí spotřebitelé, hlavně pak na venkově, vracejí k ekologicky nešťastnému spalování uhlí, je návrat ke špinavému topení v Praze většinou nemožný. Domovní a blokové kotelny lze jen s obtížemi a velikými investičními náklady přestavovat zpět na tuhá paliva. Nadto jistě nikdo nechce žít v nezdravém, exhalacemi zahlceném prostředí. Tudy opravdu cesta nevede.
Určitou obranu spotřebitelů před monopolním působením dodavatelů energií představuje Energetický regulační úřad. V jeho působnosti je i určování konečných cen energií pro spotřebitele. Přestože jde o kompetenci zásadní, nelze se ubránit dojmu, že pro schválení ceny jsou rozhodující údaje od dodavatelů energií, kdy míra oprávněnosti různých typů nákladů může být diskutabilní.

Ceny určuje regulátor
Nejjednodušší a nejúčinnější formou kontroly je ovšem kontrola vlastnická. Jestliže převážná část starostů v Čechách i na Moravě a Slezsku podlehla tlaku různých investorů a prodala jím své akcie v energetických společnostech, nemůže být nyní rozhořčena tím, že se ovzduší v jejich obcích zhoršuje vlivem rostoucí spotřeby uhlí pro vytápění na úkor dražšího zemního plynu. Ztráta vlastnické kontroly znamená ztrátu možnosti ovlivňovat aktivně ekonomický profil energetické společnosti, a tedy ve svých důsledcích i cenu plynu nebo elektrické energie.
Účast města je zárukou
Jediným městem, které své akciové podíly v distribučních společnostech uchovalo, je hlavní město Praha. I když původní podíl dosahoval pouhé blokovací minority 34 % akcií, dokázalo město společně s některými zahraničními investory úspěšně čelit tlaku státu na zpětné získání majority. Vytvořením městských energetických holdingů naopak významně posílilo svůj akcionářský vliv. Jak může tento vliv zúročit?
V prvé řadě ve prospěch města, a tedy jeho občanů. Účast města při řízení energetických podniků by měla být zárukou toho, že jejich ekonomická struktura nebude obsahovat rozpočtovou "vatu", která vždy vede k vyšším nákladům, a tedy i k vyšší ceně energií. Vedle toho nutně dochází k synergickým efektům rozhodování, tedy k lepšímu udržování souladu mezi nabídkou a poptávkou po jednotlivých druzích energií. Je přece zřejmé, že vedle nástrojů stavebního řízení a územních generelů má město jako většinový vlastník jedinečnou příležitost pro ovlivňování rovnováhy, omezující možnost cenových výkyvů energií. Vždyť všechny tři pražské energetické společnosti vynaložily na rozvoj svých zařízení nemalé a jen dlouhodobě návratné investice. Při velmi vysoké míře nasycení městského energetického trhu by dlouhodobý a jednostranný rozvoj jednoho druhu energie vedl k úpadku energie jiné; co by si například počaly desetitisíce domácností, zásobovaných dálkovým teplem, kdyby tržní "úspěch" zemního plynu výrazně omezil odběry tepla? Pražská teplárenská by pak na úbytek klientů musela reagovat růstem ceny tepla. Porušení rovnováhy na energetickém trhu by vždy mělo pro obyvatele města vážné negativní důsledky. Proto je potřebné, aby před klasickým konkurenčním přístupem byla vždy dávána přednost tomu, co bývá nazýváno "veřejnou službou". Princip veřejné služby, který je v podstatě povinností dodavatelů zajistit dostatečnou, nepřerušovanou a bezpečnou dodávku energií odběratelům, lze mnohem snáze uplatňovat tam, kde je zájem veřejné služby spjat se zájmy vlastníka. Tuto podmínku městské energetické holdingy bezesporu naplňují.

Co bude dál?
Městské energetické holdingy vznikly jako reakce na snahu státu po získání ztracené majority i v pražských energetických společnostech. Z pohledu jejich klíčového poslání vytváření stability a rovnováhy při zásobování města energiemi je však značnou nevýhodou jejich roztříštěnost. Nebylo by tedy načase připravit další krok, který by vedl k vytvoření jediného městského podniku, který by zajišťoval nejenom dodávky energií pro město, ale třeba i odvoz a likvidaci odpadků, dodávku vody nebo provoz kanalizační sítě? Nebylo by to nic nového; až do znárodnění v roce 1945 podobný podnik v Praze existoval. Ostatně řada měst států Evropské unie tento model, vycházející z historického vývoje městské infrastruktury, dodnes úspěšně rozvíjí ku prospěchu svých občanů. Nebylo by tedy již na čase tuto tradici obnovit i v našem hlavním městě?