Pražský památník obětem komunismu v moci úředníků

Lidové noviny - 12.7.2001
Hlavní město brání svým vlastním investičním záměrům

Na úpatí pražského Petřína má vyrůst pomník obětem komunismu a připomínat osudy těch, jejichž život byl zničen totalitní zvůlí. Tolik alespoň říká citace ze záměru výtvarné soutěže, která určila jeho podobu. Jak se zdá, zvůle nezmizela. Jen změnila jméno. Místo komunistů dnes rozhodují všemocní úředníci.

PRAHA - Představitelé pražského magistrátu a první městské části se rozhodli vybudovat na svém území památník obětem komunismu. Schválili investiční záměr. Našli vhodné místo pod Petřínem. Nechali zpracovat studii parkových úprav a ověřili, zda lokalita splňuje požadavky pro umístění pomníku. Vyhlásili výtvarnou soutěž. V porotě zasedli nejen radní pražského magistrátu Igor Němec a starosta první městské části Jan Bürgermeister, ale i významný památkář Pavel Jerie, architekti Jakub Cigler a Alexander Gjurič, sochař Jan Hendrych a Karel Peřina či bývalý politický vězeň Stanislav Drobný a řada dalších osobností.

Jednoduchý a nepřehlédnutelný

Z pětatřiceti přihlášených soutěžících vybrali vítězný návrh autorského týmu architektů Zdeňka Hölzla a Jana Kerela a sochaře Olbrama Zoubka. Porota ocenila vyvážené architektonické a sochařské řešení. Návrh je jednoduchý a přitom nepřehlédnutelný. Pomník tvoří monumentální schodiště se zástupem soch mizejících ve stráni. Jak sochy ustupují, ubývají a mění se v torza. Torza představují ty, co nepřežili. Jako metafora oběti a utrpení. Jako zřetelná symbolika utrpení a destrukce. Sochy měly mít lidský rozměr - jen mírně nadživotní odlitky z bronzu patinovaného do tmava. Kolem pomníku se měl upravit terén, odstranit některé náletové a nemocné dřeviny a vyřešit inženýrské sítě včetně napojení na připravovanou rekonstrukci Karmelitské ulice. Ta měla proběhnout už letos v létě. Investiční a provozní odbor městské části Praha 1 a odbor správy majetku MHMP prostřednictvím autorů projektu tedy v dubnu letošního roku podal žádost o vydání územního rozhodnutí. A tady začal řetězec stěží pochopitelných problémů.

Jen těžko vysvětlitelné průtahy

Odbor památkové péče pražského magistrátu si v souladu se svými kompetencemi vyžádal stanoviska odborných institucí. Státní ústav památkové péče s realizací vítězného návrhu souhlasil. Rovněž Státní památkový ústav hlavního města Prahy. Odbor památkové péče se však rozhodl tato odborná stanoviska ignorovat a realizaci zamítl s odvoláním na stanovisko někdejšího Pražského ústavu památkové péče z roku 1997. A to i přesto, že toto stanovisko bylo formulováno dávno před výtvarnou soutěží a nemohlo se tedy vyjadřovat k předloženému návrhu pomníku, ale jen k někdejšímu záměru. Druhým důvodem, proč odbor památkové péče s realizací nesouhlasil, by byl prý zásah do nově upravených parkových ploch, které by tím byly podle jeho názoru znehodnoceny.

Odvolání k ministrovi kultury

Nezbývá než se podivit, co vše spadá do kompetence památkového odboru. Co asi dělá odbor městské zeleně? Že by dohlížel na zájmy státní památkové péče? Jen drobným formálním nedostatkem se z tohoto pohledu jeví skutečnost, že místo 30 dnů zákonné lhůty trvá rozhodnutí odboru památkové péče dva a půl měsíce. Proti rozhodnutí svých úředníků se magistrát a první městská část odvolaly k ministrovi kultury. O další problémy se postaral odbor životního prostředí MHMP. Podle jeho sdělení je památník umístěn na parcele v ochranném pásmu přírodní památky Petřínské skalky. Ta se sice nachází dostatečně daleko - rozhodně dále než zákonem stanovených padesát metrů, ale to pro tento odbor není směrodatné. Takřka dva měsíce po podání žádosti - tedy na začátku prázdnin - si náhle vzpomněl, že by měl vyzvat občanská sdružení. Oslovil STUŽ, Děti země a další tři iniciativy s tím, že pokud se do osmi dnů přihlásí, stanou se účastníky řízení a mohou ho svými připomínkami ovlivnit. Tímto se ovšem rozhodnutí posouvá takřka do nekonečna. Pokud si totiž občanské iniciativy výzvu na poště nevyzvednou, což zejména v prázdninových měsících není nemožné, bude se jim muset doručovat opakovaně. Kromě toho může protestovat kterákoliv z ostatních 52 neobeslaných iniciativ. "V srpnu pak půjde příslušná referentka na dovolenou a až nakonec rozhodne, tak se proti případnému kladnému vyjádření odvolá JUDr. Petr Kužvart," popisuje předpokládaný vývoj událostí architekt Zdeněk Hölzel. A to je teprve fáze vydávání územního rozhodnutí.

Přinutí město své zaměstnance?

Podobná procedura bude následovat při vyřízení stavebního povolení. Tady je investorem samo město. Ani to, jak se zdá, nedokáže přinutit své vlastní zaměstnance, aby stavební řízení k zastupiteli schválenému investičnímu záměru proběhlo včas a bez průtahů. Co je toho všeho příčinou, se lze v této chvíli jen dohadovat. Možná je to pouze obecná liknavost a neschopnost, ale možná je to absence úplatků. A je dokonce možné, že se někomu nelíbí představa, že by v Praze měl vzniknout památník komunistických obětí. "Musím se přiznat, že té poslední možnosti nechci uvěřit," prohlašuje sochař Olbram Zoubek, "pravděpodobnější asi bude kombinace těch prvních dvou příčin." S tím ovšem nesouhlasí architekti Zdeněk Hölzel a Jan Kerel. Podle jejich názoru jde o bolševické spiknutí, které má zabránit výstavbě pomníku.

Odbory památkové péče a životního prostředí MHMP
Odbor památkové péče Magistrátu hl.m.Prahy i odbor životního prostředí MHMP považují informace zveřejněné v Lidových novinách v článku „Pražský památník obětem komunismu v moci úředníků“ za tendenční a nepravdivé. Lidové noviny v něm kritizují postup magistrátu při vybudování pomníku obětem komunismu na úpatí Petřínských sadů a ředitelka odboru Jiřina Knížkové k článku uvádí:

Stanovisko odboru památkové péče MHMP k článku Lidových novin„Pražský památník obětem komunismu v moci úředníků“ ze dne 12. 7. 2001

Odbor památkové péče MHMP nebyl autorkou článku kontaktován v zájmu ověření informací zde uvedených, a proto Lidové noviny poskytly svým čtenářům jednostranně zkreslené informace. Objektivní pravda doložená spisovým materiálem zdejšího odboru vyplývá z následující chronologie :
- v letech 1997 a 1998 oslovil odbor územního rozvoje obvodního úřadu Prahy 1 Pražský ústav památkové péče (PÚPP) a Magistrát hlavního města Prahy odbor památkové péče (MHMP OPP) se žádostí o stanovení vstupních podmínek pro vypsání soutěže na řešení pomníku obětem komunismu na území Pražské památkové rezervace, konkrétně na úpatí Petřínských sadů proti ústí Vítězné ulice,
- v reakci PÚPP č.j. 10836/97/R/Sol ze dne 22. 7. 1997 jsou uplatněny tyto požadavky : „v dané lokalitě považujeme za prioritní ochranu zeleně a zachování přímého kontaktu s Petřínskými sady. Z tohoto důvodu nesouhlasíme s jakýmikoliv stavbami, včetně schodišť a zpevněných ploch, které by byly na úkor sadové úpravy nebo by nahrazovaly zeleň jako určující urbanistickou kvalitu při průhledu Vítěznou ulicí. V daném místě lze proto zvažovat pouze decentní umělecké dílo, které by nezměnilo stávající přírodní charakter lokality.“
- MHMP OPP dne 23. 4. 1998 pod č.j. 2823/98 formuluje vstupní podmínky pro vypsání
soutěže na umístění pomníku obětem komunismu takto : „ Vzhledem k navrženému umístění pomníku, tj. na úpatí Petřína proti vyústění ulice Vítězné zdejší odbor žádá, aby celkové řešení bylo velmi jednoduché, střídmých tvarů a nevelkých rozměrů (např. obelisk či přírodní kámen s textem). Umístění jakéhokoliv figurálního pojetí tohoto pomníku v dané lokalitě považuje odbor památkové péče MHMP za nevhodné.“
- PÚPP dne 17. 3. 1999 pod č.j. 1632/99/Za v rámci řízení o provedení obnovy spodní části Petřínských sadů opět zdůrazňuje svůj odborný názor na umístění předmětného pomníku : „ Výtvarný objekt (pomník obětem totality) bude předmětem samostatného projektu, který bude v rozpracovanosti konzultován s PÜPP. Připomínáme, že do pohledově významného prostoru s dominantní parkovou funkcí lze umístit jen výrazově jednoduché výtvarné dílo bez dalších nároků na další stavební prvky v půdorysu i objemu.“
- dne 18. 6. 2001 pod č.j. : 6870/01/R/Ma prezentuje tentýž ústav s novým názvem Státní památkový ústav v hlavním městě Praze (SPÚ HMP) zcela nový názor, který hodnotí vítězný návrh na pomník obětem komunismu spočívající v betonovém schodišti s bronzovými plastikami znázorňujícími oběti jako jednoznačně přípustný. Tato názorová změna je odůvodněna doporučením památkové rady ředitele SPÚ HMP ze dne 17. 5. 2001, které zní takto „ návrh mnohafigurální kompozice Olbrama Zoubka v zásadě dobře postihuje téma, avšak celek by si zasloužil vskutku memoriální prostředí, dané území s poměrně eskalovanou frekvencí pěších, cyklistů, skateboardistů má spíše rekreační ráz a lze se více obávat výrazového znehodnocení jinak ušlechtilého počinu.“
- dne 2, 4. 1999 pod č.j. : 10988/99 vydává MHMP OPP správní rozhodnutí k obnově spodní části Petřínských sadů, které nabylo právní moci. Tato akce obnovy financovaná městem ve výši cca 9 mil. Kč byla realizována a dne 1. 5. 2001 byla tato část Petřínských sadů slavnostně otevřena za účasti vedoucích představitelů města a předána pražské veřejnosti do užívání.
- dne 25. 6. 2001 pod č.j. : 46601/01 vydává MHMP OPP správní rozhodnutí umístění pomníku obětem komunismu na parc. č. 906, 911/2, k.ú. Malá Strana, Petřínské sady – Praha 1, v němž hodnotí předloženou projektovou dokumentaci jako přípustnou za podmínky, že bude realizována pouze horní část pomníku k první pěší cestě, tj. bez schodiště spadajícího až na úroveň chodníku při komunikaci.

Oproti tvrzení Lidových novin je z uvedeného zřejmé, že MHMP OPP nezamítl realizaci celého pomníku, ale pouze jeho méně důležitou část. Z hlediska právního je zcela vyloučeno vydat pro jednu a tutéž lokalitu dvě různá rozhodnutí, která jsou po věcné a obsahové stránce rozporná.

Rovněž informaci Lidových novin, že rozhodnutí MHMP OPP dva a půl měsíce, je třeba upřesnit :
- žádost byla podána 25. 4. 2001
- dne 19. 6. 2001 požádal MHMP OPP Ministerstvo kultury ČR o prodloužení lhůty k vyřízení do 31. 7. 2001 z důvodu neobdržení odborného vyjádření SPÚ HMP, které mělo být zpracováno a předáno do 30. 5. 2001.
- dne 20. 6. 2001 obdržel MHMP OPP odborné vyjádření SPÚ HMP a dodatek k tomuto vyjádření dne 25. 6. 2001. Tentýž den bylo vypracováno správní rozhodnutí, tj. v zákonné šedesáti denní lhůtě.
Závěrem je třeba konstatovat, že obsah článku Lidových novin je založen na zřejmých nepravdách a urážkách, jejichž úroveň je tak nízká, že nezaslouží komentář. Byli to totiž právě úředníci Magistrátu hlavního města Prahy, kdo navrhl městské části Praha 1 úpatí Petřínských sadů jako vhodné místo pro pomník obětem komunismu, ale za vstupních podmínek, které nebyly nikdy a nikým respektovány.

Mgr. Jiřina Knížková
ředitelka odboru

Stanovisko odboru životního prostředí.
Obsah článku v té části, která se dotýká činnosti odboru životního prostředí je naprosto zavádějící a je vidět, že pisatelka si při jeho psaní nedala ani tu nejmenší práci, aby se s okolnostmi případu blíže seznámila .
K jednotlivým tvrzením :
Ad „o další problémy se postaral odbor životního prostředí“ :
Odbor životního prostředí postupoval v souladu se zákonem č.71/1967 Sb., o správním řízení a zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pokud by postupoval jinak , („opomenutí správního řízení,neoznámení zahájení správního řízení ostatním účastníkům řízení) pochopitelně by tímto nezákonným postupem poškodil především žadatele.
Ad „ochranné pásmo nacházející se dle mínění pisatelky dostatečně daleko“
– ochranné pásmo přírodní památky Petřínské skalky bylo vyhlášeno zřizovacím aktem t.j. vyhláškou NVP č. 5/1988 Sb.NVP, doplněné vyhl. hl.m. Prahy č. 23/1991 Sb.hl.m. Prahy , není tudíž padesátimetrové ( jak předpokládá zákon v případech, kdy pásmo není vyhlašováno ) , ale předmětná stavba se svou částí nachází na parcele č. 906 k.ú. Malá Strana, která je součástí ochranného pásma přírodní památky.
Ad “takřka dva měsíce po podání žádosti si náhle vzpomněl, že by měl vyzvat občanská sdružení“
– správní řízení bylo zahájeno 28.5.2001 , ostatní účastníci řízení byli informování o zahájení řízení dopisem ze dne 18.6.2001, výběr ostatních účastníků se neřídí libovůlí úředníků MHMP, ale je realizován v souladu s ustanovením § 70 zák.č. 114/1992 Sb.,
Ad „otázky nevyzvednutí si zásilky, možnosti protestu kterékoliv z ostatních 52 neobeslaných iniciativ a případné srpnové dovolené příslušné referentky „
–zde je opět patrná absolutní neznalost příslušných právních předpisů a současně i neinformovanost (příslušná referentka nebude v srpnu na dovolené) a v době, kdy článek byl zveřejněn v tisku, již bylo předmětné rozhodnutí připraveno v konceptu k vydání. Což mohla pisatelka článku velmi jednoduchým dotazem zjistit, pokud by ji opravdu šlo o objektivní informovaní veřejnosti .

S podivem je, že i přes skutečnost, že zástupci investora byli o podrobnostech případu velmi dobře ze strany OŽP MHMP informování, postup jim byl několikráte ústně objasněn, přesto poskytli autorce článku naprosto zavádějící informace.

Ad „názor architektů Zdeňka Holzela a Jana Kerela , že jde o bolševické spiknutí „ – k tomuto tvrzení budu požadovat od jmenovaných pánů osobní omluvu.

JUDr. Helena Dobiášová, pověřená řízením odboru životního prostředí