Přehled možností financování projektu severozápadní části městského okruhu hl.m.Prahy Výstavba městského okruhu (MO) reaguje na dramatický nárůst dopravy a s tím souvisejícím růstem počtu aut v hlavním městě. Dlouhodobě se vedení města snaží dopravně odlehčit exponované centrum města a výstavba městského okruhu je jedním z prostředků. Dokončení městského okruhu spadá do působnosti hl.m.Prahy a je financováno městem. Městský okruh bude v brzké budoucnosti doufejme doplněn vnějším dálničním Pražským okruhem, který financuje vláda v rámci výstavby dálniční sítě. Doposud byla výstavba městského okruhu financována z rozpočtových zdrojů hl.m. Prahy a to nejen vlastních, nýbrž i prostřednictvím zapojení cizích (úvěrových) finančních prostředků. Pro severozápadní část městského okruhu v úseku Myslbekova-Pelc Tyrolka (Myslbekova-Prašný Most, Prašný Most-Špejchar, Špejchar-Pelc Tyrolka) byl se společností Deloitte & Touche vypracován variantní návrh možností financování těchto staveb s aktivní účastí soukromého sektoru. Tento návrh bude podkladem pro další rozhodování hl.m.Prahy a jeho orgánů. K prvnímu projednání bude Radě hl.m.Prahy předložen zítra, tj. v pátek 11.7. na její pravidelné operativní poradě. Materiál shrnuje možnosti financování po stránce legislativní , finanční a vyjadřuje se i k problematice potenciálních finančních zdrojů na straně města.
- Definice projektu: Úsek severozápadní části Špejchar-Pelc Tyrolka měří 4 320 m, délka tunelů 3419 m a předpokládaná realizace v letech 2004-2009. Úsek Myslbekova-Prašný most měří 915 m, délka tunelů 915 m a realizace v letech 2007-2011. A úsek Prašný most Špejchar 660 m, celý veden tunely a realizace 2010-2012.
- Projekt zpracovaly tři týmy vybrané ve veřejné soutěži, veškerou projektovou přípravu a inženýrské práce řídí IDS, a.s..
- Územní rozhodnutí pro umístění stavby bylo vydáno 8.července 2002 a umísťuje komunikaci jako místní komunikaci I.třídy.
- Investiční náklady celé části MO (všechny tři uvedené úseky) jsou vykalkulovány na 19 393 370 tis.Kč včetně DPH, stavební a technologické náklady jednotlivých úseků ve výše uvedeném pořadí jsou zhruba 13, resp. 2,5 a 1,7 miliardy korun, zbývající část nákladů bude muset být vynaložena např. v souvislosti s výkupy pozemků. Již v červnové úpravě svého rozpočtu město na tyto účely rozhodlo vynaložit 240 mil. Kč.
Právní rámec: Zákon o pozemních komunikacích umožňuje resortu dopravy smluvně postoupit výkon některých práv a povinností státu jako vlastníka dálnic na právnickou osobu, což v praxi znamená např.možnost přenést financování výstavby, provozu a údržby dálnice na smluvního partnera. Zákon o pozemních komunikacích ale tuto možnost nedává městům ani regionům, a pro další kategorie silničních komunikací, proto by v případě financování výstavby a provozu části městského okruhu soukromou osobou,byla nutná novelizace zákona o pozemních komunikacích. Ze současného právního a daňového rámce vyplývá, že vlastníkem a provozovatelem postavené severozápadní části MO by byla Praha buď v rámci své hlavní nebo vedlejší hospodářské činnosti, ale může využít smluvně služeb třetí osoby například pro výběr mýtného atd. Možnosti financování projektu Posouzení variant provedené společností Deloitte & Touche vychází vesměs z preference partnerství veřejného a soukromého sektoru – jedná se o tzv. model PPP financování (doporučuji použít plný anglický název) , který vznikl v osmdesátých letech ve Velké Británii a byl použit například při projektech tunelu pod La Manchem a u dalších velkých staveb. Materiál se zaměřil na různá stádia zajištění projektu: 1) Smlouvy týkající se přípravy a projektové dokumentace a výstavby, charakterizované tím, že si vlastnictví vybudovaných objektů ponechává veřejnoprávní subjekt. 2) Smlouvy o poskytování služeb soustřeďující se například na zajištění části údržby a služeb, například výběr mýtného. 3) Smlouvy o zajištění provozu a správy objektů, kdy se odpovědnost za provoz a správu objektů přenáší na soukromý subjekt komplexní smlouvou 4) Leasingové a nájemní smlouvy, kdy soukromý subjekt získává příjmy generované z veřejného majetku výměnou za pevnou platbu nájemného hrazenou vlastníkovi, přičemž soukromý subjekt přebírá povinnosti údržby atd. 5) Integrovaný rozvoj projektů s možností/příležitostí provozu (BOT), kdy se odpovědnost za projekt, výstavbu a provoz objektu infrastruktury přenášejí na partnera ze soukromého sektoru. Jde o systém vhodný pro okružní silnice a dálnice, ale ani ten nezbavuje vlastníky z veřejného sektoru břemene financování projektů. 6) Rozvoj projektů na základě partnerství (DBFO), koncepce, která už může zahrnovat financování projektů ze soukromých zdrojů a přináší tak zdroje kapitálu. Základem této koncepce je koncesionářská smlouva na projektování, výstavbu, financování a provoz. Tyto smlouvy umožňují soukromému investorovi financování, výstavbu a provoz infrastruktury, která je zdrojem příjmů, výměnou za právo inkasovat po stanovenou dobu tyto příjmy. Koncese PPP mívají dobu trvání 20 až 30 let i déle a udělují se na základě veřejných zakázek 7) Převod vlastnictví na soukromý subjekt (BOO), která představuje prodej veřejných aktiv soukromému subjektu, což může být převod vlastnictví úplný nebo částečný. Všechny varianty a posouzení jejich vhodnosti pro daný projekt přitom vycházejí z reálného odhadu příjmů, které je projekt schopen generovat. Jedná se zejména o: 1) Přímé mýtné za využití pozemní komunikace vybírané buď přímo na komunikaci, nebo za použití elektronického systému snímání - s možností platby předem nebo následné. Pro městský okruh by byl zřejmě nevýhodný přímý výběr, protože zpomaluje dopravu na komunikaci. 2) Stínové mýtné placené hl.m.Prahou, která si náklady potom inkasuje prostřednictvím určité formy daně nebo příplatku. V rámci projektu je možné do takovéhoto systému zahrnout i další části MO. Pro financování je přitom možné vzít v úvahu následující potenciální zdroje příjmů k financování MO: 1) Daň z uhlovodíkových paliv a maziv, která by byla pouze částečně placena uživatelem. Má jednoduchý výběr, ale je placena i těmi, kteří MO nevyužívají. 2) Městské poplatky, které mají jednoduchý výběr a jsou také placeny i těmi, kteří MO nevyužívají. 3) Zvláštní daň pro vozidla nadměrné hmotnosti, která se jednoduše vybírá, netýká se všech uživatelů okruhu, ale nemusí generovat dostatečné příjmy. 4) Pražská silniční známka, což je nenáročný způsob výběru, ale do jisté míry diskriminuje obyvatele Prahy vzhledem k nepražským uživatelům MO. 5) Poplatek z ubytovací kapacity, který je také snadno inkasovatelný, ale opět diskriminuje návštěvníky města ubytované v hotelích. 6) Stávající silniční známka – zvýšení její ceny, se stanovením podílu města Prahy na jejím výběru. 7) Poplatek za užívání silnice pro pražská registrovaná vozidla vydávaný každoročně, který by ovšem byl placen i těmi, kteří MO nevyužívají. A majitelé vozidel by se mohli placení vyhýbat registrací vozidla mimo Prahu. 8) Získávání finančních prostředků z rozpočtu státu. Přímé mýtné Jeho výhodou je, že omezuje inkaso pouze na uživatele MO, ale vyžaduje investiční a provozní náklady na zajištění systému. Bude dále nutné prověřit kompatibilitu s právem EU a jeho využití vyžaduje i právní úpravy tuzemské legislativy. Stínové mýtné Legislativní úpravy by si vyžádalo i stínové mýtné ať již v podobě Daně z pohonných hmot, Pražské silniční známky, Poplatku z ubytovací kapacity nebo zvýšení ceny stávající silniční známky. Závěr Materiál dále rozpracovává různé potenciální zdroje financování bankovním úvěrem, úvěrem od mezinárodních finančních institucí, dodavatelským úvěrem, emisí dluhopisů a kombinaci těchto nástrojů s mimobilanční strukturou financování. Zpracovaný materiál nezahrnuje žádná rozhodnutí, ale na základě takto zpracovaných variant bude nyní možné zvážit a detailněji rozpracovat přednosti a rizika možností financování severozápadní části MO se zapojením soukromého sektoru. Po prvotním rámcovém rozhodnutí o způsobu financování by poté bylo druhým zásadním krokem uskutečnění soutěže mezi alternativními zástupci soukromého sektoru s cílem vybrat nejvhodnějšího investora. Náměstek primátora hl.m.Prahy Jiří Paroubek
|