Premiéra divadelní hry Maryša v Divadle Komedie

MARYŠA - to nejlepší z české realistické dramatické tvorby, jedno ze základních dramat české literatury. Snad skoro všichni známe slavné věty "Od koho je ta káva? Od žida nebo ze spolku?", málokterý Čech prožije život, aby na Maryšu nenarazil, buď ve formě povinné literatury, nebo ji zhlédne jako divadelní představení, záznam některé ze slavných divadelních inscenací v televizi, či starý český film s Jiřinou Štěpničkovou v hlavní roli.

Proč ale hrát Maryšu dnes? (Pokud nám nestačí jako odpověď to, že jde o zatraceně dobře napsanou hru s výjimečnými hereckými příležitostmi.) Pro nás je Maryša především  příběhem dítěte, poslušného dítěte, které navenek hraje roli "dospělé ženy" a posléze "paňmámy". Je  příběhem nedospělé dívky, kterou zničily společenské normy. A to nejen ty, do kterých ji natlačili, kterými ji znásilnil okolní svět, ale také ty v Maryšině hlavě, jimiž se znásilnila sama.

Cesta ohraničená samými obecnými a objektivními "správně" vede do slepé ulice, z níž se nelze dostat než překročením, destrukcí své bytostné individuální lidskosti. V Maryšině případě dětská poslušnost končí vraždou. Tato základní dramatická linka se nám nezdá ani trochu stará, ba naopak. Zůstaň nedospělý, zůstaň závislý na cizím vedení, popři sám sebe, svou přirozenost, své pocity v zájmu vyšší pravdy druhých a bude ti dobře... Neděláme to dnes a denně? Nedospěli jsme, jsme normalizováni a více či méně ochotně se normalizujeme. A je nám pak dobře? Bloudíme těsnými uličkami objektivních "správně". Kam ale jdeme a kam můžeme dojít?                                  Markéta Bidlasová, dramaturg

• Rozhovor s režisérem Janem Novotným