Připravenost České republiky na možné nebezpečí

BBC - 10.10.2001
Daniel Kaiser:
Český premiér Miloš Zeman minulý týden prohlásil, že s teroristy se nejedná, ale bojuje. Jeho vláda vyčlenila do boje s tajnou organizací Usámy bin Ládina a afghánskou vládou dopravní letadlo TU 154 a přemýšlí, že by čeští vojáci alespoň ulehčili spojencům na Balkáně. Jak by ale ten boj vypadal,kdyby iniciativu převzala druhá strana a zaútočila? Česká republika není na prvních místech v mezinárodním žebříčku ohrožených. Na vnitročeském seznamu ohrožených regionů ale bezpochyby vede Praha. Jak je hlavní město připraveno na možná nebezpečí zkoumal Daniel Kaiser.

Redaktor (Daniel Kaiser):
Atentát v Praze. Oficiální místa s tím vážně nepočítají, ale po neděli se ho leckterý Pražan bojí. Úřady nemohou tento strach úplně ignorovat, nechtějí také ale šířit paniku. Že to je choulostivá situace, dá se vyčíst například z tiskové zprávy, kterou počátkem tohoto týdne pražský magistrát posílal novinářům. Bez jakéhokoliv vysvětlení magistrát oznamuje, že se chystá předvést ukázku připravenosti ochrany hlavního města. Do úkrytů v hlavním městě by se vešli čtyři z deseti Pražanů. Na otázku, co se zbylými šesti, odpovídá pražský primátor Jan Kasl.

Projev Jana Kasla:
Republikový průměr je patnáct procent. V žádné zemi nevím, jestli ve Švýcarsku ten poměr není lepší, ale v běžných zemích prostě žádná země není tak bohatá, by mohla vybudovat paralelní svět pod zemí. Je mi líto, v Praze je skutečně ještě nadprůměr republiky možnost ukrytí obyvatel. Nepředpokládáme se přece plošný zásah či plošné ukrývání obyvatel celého města, či celé země, takže berme to tak, jak to je. Nikdy v historii neexistovaly kryty, ani v Londýně za bombardování ani pokud je mi známo, v žádné jiné zemi není počítáno s tím životem pod zemí nebo životem v krytu.

Redaktor (Daniel Kaiser):
Pražský primátor Jan Kasl. V Praze žije jedna celá dva milionu lidí. Evakuační plány tedy počítají s ukrytím čtyři sta osmdesáti tisíc lidí. Osm set oficiálně vedených krytů, které v normálních časech slouží především jako sušárny nebo jako sklepy v činžácích, ale pojme jen sto šedesát tři tisíc osob. Zbytek z oněch čtyřiceti procent šťastlivců by se podle evakuačních plánů muselo vejít do metra a do silničního tunelu pod Strahovem. Zmíněný Strahovský tunel byl například plánován tak, aby pojal zásoby potravin, zdravotnického materiálu a patnáct tisíc lidí. Kromě krytů se stát stará ještě o takzvané prostředky individuální ochrany obyvatelstva, přeloženo z úřednické češtiny to znamená především plynové masky a respirátory. V Ženevské úmluvě ale vládu zavazují, aby tyto prostředky zajistila jen dětem a lidem v nemocnicích či v sociálních zařízeních, jako jsou domovy důchodců. To a vůbec angažmá států a pražského magistrátu v přípravách na možné útoky, se nelíbí režisérce a dokumentaristce Ljubě Václavové.

Projev Ljuby Václavové:
Tak já jsem si představila ten strašný svět, ve kterým zůstanou děti a bezbranní starci, že, to je prostě nesmysl. Navíc, když se ve školách ptám a že se ptám, tak mi říkají, že buďto masky nemají nebo je mají nefunkční. A já si tedy myslím, že je to naprostá nezodpovědnost, že dodneška nikdo neví, co by měl dělat, kdyby byl nálet. I kdybych se měla dozvědět, že nemám dělat nic, že je to zbytečné, tak bych to chtěla vědět, připravit se na to a představit si to. Protože já si myslím, že není nic horšího než když člověk neví, do čeho jde, bojí se nějakých abstraktních věcí a neví, jak se bude bránit.

Redaktor (Daniel Kaiser):
Pražský magistrát se podobným výtkám z neinformování brání. Obyvatelé Prahy prý se mohou poptat na svých radnicích a magistrát navíc dal k dispozici krizové linky. Opět primátor Jan Kasl.

Projev Jana Kasla:
Občané mohou dvacet čtyři hodin denně volat na operační středisko krizového štábu, který má pražské telefonní číslo 22022200 nebo 01 na konci nebo 02 na konci. Toto operační středisko sice má sloužit jiným účelům, ale v této výjimečné situaci může pomoci jednak informovat občany, jednak jim svým způsobem pomoci z nějaké deprese, pokud se nemohou jinam dovolat třeba v noci nebo večer, honí se jim hlavou různé myšlenky a chtěli by se zeptat, kde je nejbližší kryt místa, kde bydlí, protože to zapomněli nebo protože jim to nikdo nesdělil jiný.

Redaktor (Daniel Kaiser):
Válka s terorismem je také válkou nervů, nutností zabránit panice hned v zárodku. A tady mají české úřady úlohu usnadněnu. Mohu připomínat, že i když na vnitročeském žebříčku ohrožení jistě vede Praha, v mezinárodním srovnání se Česká republika na prvních místech zcela jistě nevyskytuje.

Moderátor (Václav Sochor):
Daniel Kaiser v Dobrém ránu s BBC čtyři a půl minuty před půl devátou.


Redakce IN, Luděk Schreib
"Že to je choulostivá situace, dá se vyčíst například z tiskové zprávy, kterou počátkem tohoto týdne pražský magistrát posílal novinářům. Bez jakéhokoliv vysvětlení magistrát oznamuje, že se chystá předvést ukázku připravenosti ochrany hlavního města. " - to je moc hezké zahájení relace. Takové nenásilně dramatické. Leč také komické, protože magistrát předvedl tato zařízení novinářům poté, kdy úřad řadu dní kdejaký redaktor v této zemi bombardoval dotazy kde jsou kryty, kolik je masek, proč jich není více atd. Takže se médiím prostě předevedla část bezpečnostního systému hromadně a nikoli každému novináři zvlášť. Ostatně to nebylo poprvé, protože si vzpomínám na primátora Kořána, který s novináři podobnou vycházku po pražských krytech absolvoval hned po roce 1989. Tehdy ovšem byla atmosféra jiná a v porevolučním nadšení se diskutovalo výhradně o tom, kolik peněz minulý režim do takovýchto blbostí nastrkal, a že je potřeba alespoň část krytů rychle zrušit. Média tento názor tehdy podporovala stejně vehementně jako dnes podporují potřebu krytů a město, stejně jako dnes, buduje bezpečnostní systém s ohledem na potenciální rizika...z nichž některé zůstávají stejná a další se mění. A na to systém musí reagovat. Ale to už je mimo původní téma.