Prokopské a Dalejské údolí

Výlet nás zavede na místa, která, přestože spolu vzájemně sousedí, jsou naprosto odlišná. Všechny však tvoří neodmyslitelnou součást hlavního města.

Putování zahájíme u stanice metra Stodůlky, kde se na Šostakovičově náměstí napojíme na cyklotrasu ŘE-HL směřující vpravo do zajímavého systému obytných rondelů sídliště Lužiny, jejichž vnitřní prostranství s parkovou úpravou a mnoha dětskými hřišti projedeme po pohodlné cyklostezce. Na několika místech zkřížíme vedlejší ulice s minimálním provozem. Hlavní ulice zdoláváme po lávkach pro pěší a cyklisty.

Cesta je překvapivě velice příjemná a vzrušující. A to máme před sebou ještě Centrální park Prahy 13, jehož příjemné prostředí jen dokresluje atraktivitu projížděného úseku. Centrální park byl dokončen teprve v 90. letech 20. stol., jeho osu tvoří Prokopský potok s několika vodními plochami, ta poslední největší má na svém břehu i krásné dětské hřiště. V těchto místech protíná park i netradiční vedení metra v nadzemním tubusu. Za tímto tubusem, na obří rekultivované haldě hlušiny, vyrostl veliký bike park se špičkovými parametry (viz kapitola Bikrosové dráhy).

My se těsně za vodní nádrží dáme mírně doprava nahoru na lávku přes ulici Pod Hranicí. Za lávkou se držíme okraje sídliště stále po ŘE-HL, mineme další dětská hřiště a restauraci. Z tohoto místa je dobře dostupná stanice metra Hůrka s nedalekým administrativním centrem Prahy 13 s mnoha moderními stavbami.

Po chvilce musíme zdolat další lávku přes čtyřproudou komunikaci, za níž na okamžik opouštíme cyklotrasu ŘE-HL a dáváme se doprava, abychom po asfaltové cestě obkroužili z daleka viditelnou vodní nádrž. To jsme se již dostali mimo sídlištní zástavbu a charakter okolí se bude ještě dále měnit. Pod hrází nádrže zatočíme vpravo a pokračujeme opět po ŘE-HL.

Asfaltová silnička nás pomalu svede do Prokopského údolí. Vpravo máme kolonii Nová Ves, vlevo první skaliska přírodní rezervace Prokopské údolí. Charakter okolní krajiny je náhle naprosto odlišný. Divoká krása přírody nám dává pocit jako bychom nebyli ve velkoměstě. Po několika stech metrech přijedeme podél železničního náspu na příjemnou louku s dětským hřištěm, pod níž se Prokopský potok vlévá do Dalejského potoka.

Okolní přírodní rezervace Prokopské údolí zahrnuje krasové území s řadou geologických opěrných profilů, naleziště zkamenělin, bohatá stepní a hájová společenstva. Nádherné prostředí dělá z údolí jedno z nejoblíbenějších výletních míst v Praze.

Po asfaltové cestě dvakrát podjedeme železniční trať a přijedeme k osadě Daleje. Nedaleko odtud bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta, medvěda, nosorožce, hyeny, lva, soba, kozorožce, zubra a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících ho při čtení bible. Dnes už bohužel neexistuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, který v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883-87 i jeskyni samotnou.

Dalším pozvolným úsekem se dostáváme do blízkosti hlubočepského Jezírka, které vzniklo zaplavením bývalého vápencového lomu. Je napájeno a odvodňováno podzemní vodou. To už se nacházíme v dolní části Prokopského údolí, kterou přetíná železniní trať ze Smíchova do Hostivic. Tento úsek byl pojmenován podle známé alpské železnice u rakouského Semmeringu - „Pražský Semmering“. Výškový rozdíl 180 m si vyžádal stavbu dvou monumentálních viaduktů.

Zde, pod viaduktem, cestu po proudu Dalejského potoka ukončíme a budeme se pohybovat zpět proti proudu. K již dříve zmíněné louce s dětským hřištěm pojedeme stejnou cestou, kterou jsme už jeli.

V případě, že jsme již putováním unaveni, je možné se kolem kolonie Nová Ves vrátit zpět buď do stanice metra Hůrky nebo Stodůlky.

Pokud máme ještě chuť si cestu prodloužit zahneme asi 100 m nad loukou vlevo na prašnou cestu, která nás mírným stoupáním dovede pod stěnu přírodní památky Opatřilka – Červený lom. Další úsek cesty je poněkud náročnější. Pěšina na několika místech zdolává strmější stoupání a klesání a je lepší zde kolo vést. Po chvíli se dostáváme na širší šotolinovou cestu, po které sjedeme k Dalejskému potoku. Ten zdoláme buď po lávce nebo brodem.

Hned za potokem, pod železniční tratí, se dáváme doprava a přes mostek pokračujeme k chalupářské osadě se stánkem s občerstvením. V pozvolném stoupání se nám prašná cesta pomalu zužuje a přechází v hůře sjízdné stoupání. Za stoupáním musíme asi po 100 m po další cestě sjet opět k Dalejskému potoku. Po mostku přejedeme na pravý břeh, objedeme první rozvalinu bývalé usedlosti a po asfaltové silničce mírně stoupáme k druhé rozvalině. Zde projedeme pod národní přírodní památkou Dalejský profil. Za chvíli se dostaneme k prvním řeporyjským domkům.

Při vjezdu na hlavní silnici, po níž pokračujeme vpravo, musíme dát pozor na běžný provoz. Přes Řeporyjské náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla se dostaneme ke křižovatce ulic Smíchovská a K Třebonicům, která je velmi nepřehledná. Uhýbáme vlevo do ulice K Třebonicům a po 300 m u rybníčku zatočíme vpravo do ulice Ve Výrech, která nás přivede na rozcestí u lesíka. Zde je možné zahnout vpravo a navštívit skanzen Řepora s ukázkami života ve středověké vesnici. Vlevo pokračujeme dále až k silnici, kde zahneme znovu vlevo. Na další křižovatce zatáčíme vpravo, abychom se asi po 300 m dostali na vedlejší silnici směřující k z dálky viditelnému kostelíku sv. Jana a Pavla. Stavba je jediný pozůstatek zaniklé obce Krteň. Pod kostelíkem zahneme vpravo nejdříve na asfaltovou cestu a po chvíli mírně vlevo na pěšinu. Ta nás v mírném stoupání mezi poli dovede do osady Chaby s pěkně zrekonstruovaným statkem. Zatáčíme vpravo a kolem statku pokračujeme po betonové cestě k cíli našeho putování, ke stanici metra Stodůlky.