Pronájmy bez jasných pravidel
Mladá fronta Dnes - 22.1.2001
Radní města se při dosavadním vypisování veřejných soutěží na pronájmy lukrativních nemovitosti v centru města chovali jako stát ve státě. Nahrávka z loňského jednání rady o soutěži na dům V Zlatých andělů v Celetné, kterou má MF DNES k dispozici, svědči o tom, že politici nejenže nerespektovali zákon o zadávání veřejných zakázek, ale nevytvořili dokonce ani žebříček důležitosti kritérií pro vyhodnocení soutěžních nabídek. Spekulace o neregulérnosti výběrových řízení se přitom objevily už před čtyřmi roky při pronajmu Slovanského domu.
Po uzavření soutěže utichly, protože nikdo nepodal stížnost. Tentokrát však ano: na dům v Celetné dokonce kvůli stížnosti vydal Úřad pro hospodářskou soutěž předběžné opatření. To se zatím u žádné jiné soutěže nestalo.
Je či není to náhoda, že v obou případech sporných soutěží figuruje jako vítěz švýcarský podnikatel Sebastian Pawiowski? To z nahrávky není patrné: ale svědčí o tom, že rozhodování radních je do značné míry subjektivní.
Radní tehdy hodinu diskutovali o tom, koho určí jako vítěze soutěže na pronájem, rekonstrukci a správu městského domu v Celetné ulici 29, kde má vzniknout hotel. Nahrávka jasně dokládá, že ani radní (čtyři z nich byli zároveň členy výběrové komise, jež radě doporučila vítěze) si hodinu před hlasováním nebyli jisti významem stanovených kritérií.
"U firmy PGCje v kolonce nevýhoda uvedena velká směs funkcí. To bych viděl jako přednost projektu," divil se například radní Jiří Paroubek. Reagoval tak na tabulky, které zdůvodňovaly pořadí tří firem tedy vítězství společnosti Copa Sebastiana Pawiowského, za nim umístění společnosti PGC, jež v domě už několik let provozuje pivnici s restaurací, a na třetím stupni společnost Cecopra.
Podobně na tom bylo kritérium finanční přínos pro město: Je to výše nájemného? Nebo spíš výše investic, jež nájemce při rekonstrukci do městského majetku vloží? Anebo obojí?
Pochybnosti měli radní také o tom, co přesně znamenal termín referenční stavby, které měli soutěžící uvést.
Radní Filip Dvořák kvůli tomu dokonce ostře napadl radního Rudolfa Blažka, s kterým seděl ve výběrové komisi. "Všichni to pochopili, jen vy ne..." zaútočil Dvořák na Blažka, který hlasoval proti vítězství společnosti COPA Sebastiana Pawiowského a názorově se tak s předsedou komise Dvořákem rozešel. Blažek se zase divil, proč někteří členové rady nyní zmiňuji firmu PGC, když v komisi hlasovali pro Pawiowského:" Tyto změny postojů mi připadají hodně zvláštní," prohlásil v jednu chvíli radní Blažek. Jako herec, který vypadne z role, se zachoval radní Igor Němec, když chtěl obhájit pořadí stanovené výběrovou komisí. "Když se psal zákon o zadávání veřejných zakázek, tak se tehdy myslelo a myslí dodnes protože jej nikdo nezrušil , zeje to asi nejlepší cesta, jak vybrat někoho, kdo má zájem o veřejnou soutěž, kterou tento zákon striktně popisuje," řekl Němec. Nikdo však na tuto poznámku nereagoval. Město přitom už několik let tento zákon v tichosti obchází.
Soutěže vypisuje podle svého a různě je i pojmenovává: jednou jako veřejnou obchodní soutěž, jindy jako výběrové řízení, občas jako soutěž. Pravidla Němcem zmiňovaného zákona však v případě pronájmu spojeného s rekonstrukcí nerespektuje nikdy. Proto Úřad pro hospodářskou soutěž na dům v Celetné ulici vydal předběžné opatření.
Filip Dvořák, radní
Město se ve svých rozhodnutích vždy řídilo a řídí zákony
V minulých dnech byli čtenáři MFDnes doslova zaplaveni kaskádou přesvědčivých tvrzení autorského tandemu Šprunková-Klapalová týkajících se postupu města při pronajímání objektu v Celetné 29 a v návaznosti na to i zobecňujícími tvrzeními ohledně problematiky pronájmů městského majetku. Musím se, jako každodenní čtenář těchto novin, s Vámi podělit o zděšení, které na mne padlo, když se na mne z novinových článků začaly řinout kategorické závěry, že „město postupovalo v rozporu se zákonem„! A to i přestože dosud nepadlo jediné pravomocné rozhodnutí v této věci. Všechny články jsou postaveny na fabulaci a všechny závěry staví pouze na jediném-prvotním názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že město mělo při pronajímání svého majetku postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Přestože Úřad sotva zahájil řízení, na stránkách MFDnes jsem si již přečetl kategorický rozsudek. Vždy fandím investigativní žurnalistice, ale tentokrát na mne dýchla jasnozřivost novinářů a závěrů jejich článků v 50tých létech, dávno před tím, než svá obvinění mohl přednést prokurátor Urválek a ortel vynést soud. I v tomto případě totiž zatím nikdo žádný závěrečný soud nevynesl a město samozřejmě využije svého legitimního práva předložit své argumenty, o nichž se domnívám, že jsou dostatečně přesvědčivé a věřím, že se nám s nimi podaří Úřad přesvědčit o správnosti našeho postupu.
Při rozhodování Úřadu o pronájmu Celetné 29 jsme navíc svědky situace, kdy v podobných případech zatím vždy novináři stáli na stejné straně, na níž nyní stojí město Praha. Město vždy v případě pronájmu svého majetku postupovalo nanejvýš uvážlivě a striktně v souladu se všemi dosavadními rozhodnutími Úřadu v obdobných případech. Dokonce jsme si i opatřili speciální stanovisko Úřadu. Poté jsme plně v souladu s tímto stanoviskem a dalšími rozhodnutími Úřadu také postupovali. Na mém stole leží řada pravomocných rozhodnutí Úřadu, která jsou v naprostém protikladu s jeho posledním výrokem. Domnívám se, že právě tato skutečnost by novinářům měla připadat podezřelá. Jak to, že ve stejném případě lze, po mnoha identických rozhodnutích vydaných v předchozích letech, rozhodnout zcela protichůdně? To ale autorkám článků hlavou nevrtá, ony totiž město dlouhodobě usadily na trestnou lavici. Náš postup je též v naprostém souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, ta zakotvuje tzv. princip legitimního očekávání výsledků správního rozhodnutí, tedy i to, že správní orgán, v tomto případě Úřad, by měl rozhodovat vyrovnaně a předvídatelně. Najednou jsme však svědky něčeho jiného.
Dalším argumentem, který byl pro nepohodlnost čtenářům zamlčen, je základní princip zákona o zadávání veřejných zakázek, který je zakotven v jeho §67 – totiž podmínku, že zákon lze použít pouze tehdy, kdy zadavateli – rozuměj městu – vznikne peněžitý závazek. Věřím však, že každému, jehož mysl není zastřena, je zřejmé, že pokud má město peníze inkasovat - přijímat, což je ostatně obvyklý cíl pronájmu majetku, nevzniká mu žádný peněžitý závazek, nýbrž pohledávka. Tedy se tento zákon na pronajímání majetku již ze svého základního principu nemůže na pronajímání majetku vztahovat.
Dalším pozoruhodným momentem kaskády článků je pak pokus vyvolat v čtenářích zdání, že město pronajímá svůj majetek tajemně, nahodile a bez jakýchkoli pravidel. Jako příklad lze snad uvést, že v případě pronájmu Celetné 29 byly vypracovány mnohastránkové přesné podmínky soutěže a průběh celé soutěže posuzovala speciální komise, v níž byli zastoupeni členové městského zastupitelstva ze všech politických klubů, jak koaličních tak opozičních, přičemž rozhodnutí o doporučení vítěze bylo jednomyslné.
Zajímavým momentem je zajisté i manipulace s vyjádřeními tzv.nestranných odborníků. Lidí, kteří při nejlepší vůli nemohou mít úplné informace, ale kteří se nebojí kategorických vyjádření na adresu města. Bez zajímavosti jistě není, že v minulosti již někteří z nich si po svých nerozvážných vyjádřeních v tisku museli s četnými omluvami „drbat„ vlastní hlavu a věřím, pokud mají aspoň špetku cti, že je v tomto případě nebude čekat nic jiného.
Když jsem si před sebe rozložil všechny články na téma „Celetná 29„, nemohl jsem se ubránit dojmu, který jsem měl z podobných článků otištěných v jiném deníku, a které byly též uveřejněny na běžné redakční stránce a ostře namířeny proti městu. Ty články, které mám na mysli však nepostrádaly upozornění, že jde o placenou inzerci.
Radní města se při dosavadním vypisování veřejných soutěží na pronájmy lukrativních nemovitosti v centru města chovali jako stát ve státě. Nahrávka z loňského jednání rady o soutěži na dům V Zlatých andělů v Celetné, kterou má MF DNES k dispozici, svědči o tom, že politici nejenže nerespektovali zákon o zadávání veřejných zakázek, ale nevytvořili dokonce ani žebříček důležitosti kritérií pro vyhodnocení soutěžních nabídek. Spekulace o neregulérnosti výběrových řízení se přitom objevily už před čtyřmi roky při pronajmu Slovanského domu.
Po uzavření soutěže utichly, protože nikdo nepodal stížnost. Tentokrát však ano: na dům v Celetné dokonce kvůli stížnosti vydal Úřad pro hospodářskou soutěž předběžné opatření. To se zatím u žádné jiné soutěže nestalo.
Je či není to náhoda, že v obou případech sporných soutěží figuruje jako vítěz švýcarský podnikatel Sebastian Pawiowski? To z nahrávky není patrné: ale svědčí o tom, že rozhodování radních je do značné míry subjektivní.
Radní tehdy hodinu diskutovali o tom, koho určí jako vítěze soutěže na pronájem, rekonstrukci a správu městského domu v Celetné ulici 29, kde má vzniknout hotel. Nahrávka jasně dokládá, že ani radní (čtyři z nich byli zároveň členy výběrové komise, jež radě doporučila vítěze) si hodinu před hlasováním nebyli jisti významem stanovených kritérií.
"U firmy PGCje v kolonce nevýhoda uvedena velká směs funkcí. To bych viděl jako přednost projektu," divil se například radní Jiří Paroubek. Reagoval tak na tabulky, které zdůvodňovaly pořadí tří firem tedy vítězství společnosti Copa Sebastiana Pawiowského, za nim umístění společnosti PGC, jež v domě už několik let provozuje pivnici s restaurací, a na třetím stupni společnost Cecopra.
Podobně na tom bylo kritérium finanční přínos pro město: Je to výše nájemného? Nebo spíš výše investic, jež nájemce při rekonstrukci do městského majetku vloží? Anebo obojí?
Pochybnosti měli radní také o tom, co přesně znamenal termín referenční stavby, které měli soutěžící uvést.
Radní Filip Dvořák kvůli tomu dokonce ostře napadl radního Rudolfa Blažka, s kterým seděl ve výběrové komisi. "Všichni to pochopili, jen vy ne..." zaútočil Dvořák na Blažka, který hlasoval proti vítězství společnosti COPA Sebastiana Pawiowského a názorově se tak s předsedou komise Dvořákem rozešel. Blažek se zase divil, proč někteří členové rady nyní zmiňuji firmu PGC, když v komisi hlasovali pro Pawiowského:" Tyto změny postojů mi připadají hodně zvláštní," prohlásil v jednu chvíli radní Blažek. Jako herec, který vypadne z role, se zachoval radní Igor Němec, když chtěl obhájit pořadí stanovené výběrovou komisí. "Když se psal zákon o zadávání veřejných zakázek, tak se tehdy myslelo a myslí dodnes protože jej nikdo nezrušil , zeje to asi nejlepší cesta, jak vybrat někoho, kdo má zájem o veřejnou soutěž, kterou tento zákon striktně popisuje," řekl Němec. Nikdo však na tuto poznámku nereagoval. Město přitom už několik let tento zákon v tichosti obchází.
Soutěže vypisuje podle svého a různě je i pojmenovává: jednou jako veřejnou obchodní soutěž, jindy jako výběrové řízení, občas jako soutěž. Pravidla Němcem zmiňovaného zákona však v případě pronájmu spojeného s rekonstrukcí nerespektuje nikdy. Proto Úřad pro hospodářskou soutěž na dům v Celetné ulici vydal předběžné opatření.
Filip Dvořák, radní
Město se ve svých rozhodnutích vždy řídilo a řídí zákony
V minulých dnech byli čtenáři MFDnes doslova zaplaveni kaskádou přesvědčivých tvrzení autorského tandemu Šprunková-Klapalová týkajících se postupu města při pronajímání objektu v Celetné 29 a v návaznosti na to i zobecňujícími tvrzeními ohledně problematiky pronájmů městského majetku. Musím se, jako každodenní čtenář těchto novin, s Vámi podělit o zděšení, které na mne padlo, když se na mne z novinových článků začaly řinout kategorické závěry, že „město postupovalo v rozporu se zákonem„! A to i přestože dosud nepadlo jediné pravomocné rozhodnutí v této věci. Všechny články jsou postaveny na fabulaci a všechny závěry staví pouze na jediném-prvotním názoru Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že město mělo při pronajímání svého majetku postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Přestože Úřad sotva zahájil řízení, na stránkách MFDnes jsem si již přečetl kategorický rozsudek. Vždy fandím investigativní žurnalistice, ale tentokrát na mne dýchla jasnozřivost novinářů a závěrů jejich článků v 50tých létech, dávno před tím, než svá obvinění mohl přednést prokurátor Urválek a ortel vynést soud. I v tomto případě totiž zatím nikdo žádný závěrečný soud nevynesl a město samozřejmě využije svého legitimního práva předložit své argumenty, o nichž se domnívám, že jsou dostatečně přesvědčivé a věřím, že se nám s nimi podaří Úřad přesvědčit o správnosti našeho postupu.
Při rozhodování Úřadu o pronájmu Celetné 29 jsme navíc svědky situace, kdy v podobných případech zatím vždy novináři stáli na stejné straně, na níž nyní stojí město Praha. Město vždy v případě pronájmu svého majetku postupovalo nanejvýš uvážlivě a striktně v souladu se všemi dosavadními rozhodnutími Úřadu v obdobných případech. Dokonce jsme si i opatřili speciální stanovisko Úřadu. Poté jsme plně v souladu s tímto stanoviskem a dalšími rozhodnutími Úřadu také postupovali. Na mém stole leží řada pravomocných rozhodnutí Úřadu, která jsou v naprostém protikladu s jeho posledním výrokem. Domnívám se, že právě tato skutečnost by novinářům měla připadat podezřelá. Jak to, že ve stejném případě lze, po mnoha identických rozhodnutích vydaných v předchozích letech, rozhodnout zcela protichůdně? To ale autorkám článků hlavou nevrtá, ony totiž město dlouhodobě usadily na trestnou lavici. Náš postup je též v naprostém souladu s judikaturou Evropského soudního dvora, ta zakotvuje tzv. princip legitimního očekávání výsledků správního rozhodnutí, tedy i to, že správní orgán, v tomto případě Úřad, by měl rozhodovat vyrovnaně a předvídatelně. Najednou jsme však svědky něčeho jiného.
Dalším argumentem, který byl pro nepohodlnost čtenářům zamlčen, je základní princip zákona o zadávání veřejných zakázek, který je zakotven v jeho §67 – totiž podmínku, že zákon lze použít pouze tehdy, kdy zadavateli – rozuměj městu – vznikne peněžitý závazek. Věřím však, že každému, jehož mysl není zastřena, je zřejmé, že pokud má město peníze inkasovat - přijímat, což je ostatně obvyklý cíl pronájmu majetku, nevzniká mu žádný peněžitý závazek, nýbrž pohledávka. Tedy se tento zákon na pronajímání majetku již ze svého základního principu nemůže na pronajímání majetku vztahovat.
Dalším pozoruhodným momentem kaskády článků je pak pokus vyvolat v čtenářích zdání, že město pronajímá svůj majetek tajemně, nahodile a bez jakýchkoli pravidel. Jako příklad lze snad uvést, že v případě pronájmu Celetné 29 byly vypracovány mnohastránkové přesné podmínky soutěže a průběh celé soutěže posuzovala speciální komise, v níž byli zastoupeni členové městského zastupitelstva ze všech politických klubů, jak koaličních tak opozičních, přičemž rozhodnutí o doporučení vítěze bylo jednomyslné.
Zajímavým momentem je zajisté i manipulace s vyjádřeními tzv.nestranných odborníků. Lidí, kteří při nejlepší vůli nemohou mít úplné informace, ale kteří se nebojí kategorických vyjádření na adresu města. Bez zajímavosti jistě není, že v minulosti již někteří z nich si po svých nerozvážných vyjádřeních v tisku museli s četnými omluvami „drbat„ vlastní hlavu a věřím, pokud mají aspoň špetku cti, že je v tomto případě nebude čekat nic jiného.
Když jsem si před sebe rozložil všechny články na téma „Celetná 29„, nemohl jsem se ubránit dojmu, který jsem měl z podobných článků otištěných v jiném deníku, a které byly též uveřejněny na běžné redakční stránce a ostře namířeny proti městu. Ty články, které mám na mysli však nepostrádaly upozornění, že jde o placenou inzerci.
22. ledna 2001
22. ledna 2001