Rok tak akorát
Listy hlavního města Prahy | 7.1.2008 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: MUDr. Pavel Bém
Listy hlavního města Prahy | 7.1.2008 | rubrika: Titulní strana | strana: 1 | autor: MUDr. Pavel Bém
Čím byl pro naši zemi a hlavní město Prahu pozoruhodný rok 2007, který právě skončil? Myslím především tím, že nebyl ničím výjimečný. Alespoň na první pohled.
Rok plynul klidně, bez otřesů. Pokouším se vybavit si dramatické okamžiky a nenacházím kromě dennodenního, často otupujícího, koloritu mediálních aférek nic, co by vyčnívalo. Je to dobře, nebo špatně? Jistě, byl to i rok prvního funkčního období nové, reformní vlády a naopak poslední rok ve funkčním období prezidenta naší republiky.
Myslím, že uplynulých dvanáct měsíců bylo obdobím, kdy jsme nezažívali otřesy, zvraty a neklidné dny. Nepotkaly nás katastrofy, politické a ekonomické kolapsy. Pohlédnu-li zpět, co jsme letos prožili, byly to záležitosti zdánlivě veskrze „všední“. Starost o každodenní bezproblémový chod města, jeho další rozvoj a budoucnost. Říká se, že základem úspěchu je vybrat si pravý čas. Přijít s něčím moc brzy je stejně špatné jako přijít s něčím pozdě. Snad mi dáte za pravdu, že většina z toho, co Praha letos pro své občany udělala, bylo načasované správně a že výsledek je také hodně vidět.
Vložili jsme historicky nejvyšší částky do budování infrastruktury, dopravních systémů, občanské vybavenosti, sociální sféry i vytváření podmínek pro rozvoj soukromého sektoru a zlepšování prostředí, které působí kladně na turistický ruch. Ani o korunu jsme nezadlužili městský rozpočet, ba právě naopak.
Pokud bych se měl lapidárně vyjádřit, město fungovalo bez velkých zádrhelů a skřípotu. Snad proto si Praha udržela v obrovské konkurenci měst stálou přední pozici metropole přitažlivé pro obyvatele i pro ty, kteří sem přišli žít a podnikat. Zažili jsme snad největší stavební boom za posledních patnáct let. Město se doslova měnilo před očima. Tam, kde před lety stály pustnoucí objekty a pozemky, dnes nacházíme rozvíjející se obytné i komerční objekty, parky, pulzující život. To vše se událo skoro jaksi až „bezděčně“, normálně a nekonfliktně i bez velkých famfár.
Klidně plynoucí chod hlavního města byl tou nejcennější devízou končícího roku. Právě žijeme první okamžiky roku nového a mnozí říkají, že to bude rok zlomový. Chci vyslovit přesvědčení, že i nový rok, ať již bude „zlomovým“, či nikoli, bude rokem poctivé práce, neboť práce je prostředkem k tomu, jak milovat život, a práce pro toto město je také cestou, jak milovat Prahu. V tom jistě nový rok nebude, ba nesmí být, zlomový a Pražané a jejich Praha si povedou neméně zdatně a úspěšně jako v roce předchozím.