Rozum vyhrál nad úředním šimlem

Večerník Praha - 10.10.2001
Čeští úředníci by nejraději utajovali kdeco. Nejen, kolik peněz dáváme za jejich práci čí jakou mají vlastně pracovní náplň, ale třeba i takový seznam pražských krytů. Ještě v pondělí padaly výmluvy typu: "Je to důvěrná informace," nebo "Nepřeje si to armáda". Včera už byly odpovědi poněkud realističtější: "Nechceme vyvolávat paniku, do krytů by se nevešla ani polovina Pražanů." Jenže panika - naštěstí jen ve velmi malém měřítku - už stejně vypukla. Na radnice telefonují stovky lidí, kteří chtějí znát nejen adresu nejbližšího úkrytu, ale třeba i poradit, kde se dá koupit či jak se nasazuje plynová maska. V téhle' situace naštěstí" vyhrál nad úředním šimlem zdravý rozum, a tak byly seznamy krytů magistrátem odtajněny a obyvatelé Prahy je najdou na Internetu, ve schránce nebo alespoň na vývěsní tabuli svého obvodního úřadu. Jenže - jsou právě kryty tou pravou ochranou před terorismem?
Sylva Šporková

Redakce IN, Luděk Schreib
Utajení krytů civilní ochrany je skutečně nelogické. O tom asi není sporu. Na druhé straně zájem lidí o tyto kryty podle mne není ani tak vyvolán současnou situací, protože význam krytů je z tohoto hlediska více než diskutabilní, ale masivní masáží v médiích. Když se o něčem píše dostatečně často, vždy se najde skupina lidí, kteří začnou na úřady volat. Mají na to ostatně plné právo a v tomto případě to i poslouží rozumné věci - zveřejnění seznamu krytů.
Ale naprostá většina lidí si přitom zřejmě uvědomuje realitu a nevyjímal bych z toho ani redaktory. Včera jsem mluvil asi s pěti kolegy z médií, která krytům věnují velkou pozornost a kupodivu se prakticky všichni přiznali, že podle nich je celá tato kampaň v podstatě blbina, kterou by raději nedělali. Ale jejich redakce to chtějí "protože to dělají všichni" a je to něco, co podle jejich šéfů "lidi koupí". Takže nezbývá než počkat, než si redakce najdou jiného koníčka. Celé je to také krásný příklad fungování Parkinsonových zákonů - o jaderném reaktoru se diskutuje dvě minuty, protože mu nerozumí skoro nikdo. A o přístřešku na kola před elektrárnou se bude mluvit dvě hodiny, protože na kole jel někdy každý. Nedělejme si iluze o tom, že redakce fungují fundovaněji, a že se budou riziky terorismu zabývat smysluplněji.