S úplatkem nejdál dojdeš

Mladá fronta Dnes - 9.4.2002
Již za císaře pána dávali nižší zaměstnanci svým šéfům různé pozornosti, na venkově to bylo kůzle, králík, husa, zabijačka a nejlepší jablka. I za vzorné první republiky bylo mnoho velkých finančních skandálů a leckterý politik si vydělával různými intervencemi. Okupanti za války měnili "normální" krádeže na sabotáž a po válce bylo obtížné rozlišovat skutečného sabotéra od zloděje. Naši soudruzi se snažili kriminalizovat politické delikty. Rudí marxističtí a hnědí němečtí nacionální socialisté získávali sympatie veřejnosti odsuzováním hnusné a zločinné korupce, ale po převzetí moci jí nezabránili ani ve vlastních řadách. Pokud chtěl socialistický hostinský prodávat plzeňské pivo, dával rozvážejícím pracovníkům za každou basu pět až deset korun. Samozřejmě nemusel, protože mu poprvé přivezli pivo a nic na něm nechtěli. Když nedal ani podruhé, tak si dodávka jeho hospůdky nevšimla, dokud hostinský nenabídl všimné. Ti, kteří rozváželi pivo, se dělili s garážmistrem a vedoucím expedice. Ani oni nemuseli. Mohli být také přiděleni na staré poruchové auto a po dlouhou dobu opravy by pracovali za základní plat v nádvorní partě, nebo ve skladu. Garážmistři reinvestovali část převzatého všimného do opraven nebo na zainteresování těch, kteří rozhodovali o nákupu nových aut. A všichni dohromady projevovali svou vděčnost přiměřenými pozornostmi také soudruhům nahoře. I zedníci přispívali ze svých výplat na špatně placené mistry, kteří za to museli mnohé tolerovat. V některých dopravních podnicích zařazovali řidiče na nové typy autobusů, jen když dali šéfovi pět set korun, což tehdy byla velká částka. Bez všimného si sedali za volanty do nových autobusů jen řidiči politicky angažovaní což byla ještě nemorálnější korupce. Vedoucí "svých" socialistických obchodů zajišťovali dodávky zajímavého zboží "pozornostmi" kompetentním pracovníkům velkoobchodu nebo přímo výrobcům za dodávky z nadlimitních fondů. Obchodníci brali "pozornosti" od zákazníků, jimž toto zboží přednostně prodali. Dialektický paradox pokračoval na vyšší plánovací úrovni, kde někteří výrobci úspěšně "reinvestovali" část peněz z úplatků na dosažení co nejnižšího plánu výroby. Nadlimitní zboží pak prodávali soudruhům vedoucím, kteří se nejen vzdávali velkoobchodního cenového rozpětí (výdělek podniku), ale navíc něco přidali v hotovosti (rozděleno na osobní příjem a prostředek k dalšímu použití). Vedoucí restaurací museli většinou platit desetitisícové částky za svěření provozovny na výnosném místě. Vykořisťování pokračovalo častými přátelskými návštěvami. Nejen někteří vedoucí garnitury jednotlivých rájů (RaJ restaurace a jídelny) si občas pochutnávali na pohostinnosti, ale stejně postupovali i někteří pracovně příslušní funkcionáři stranických sekretariátů, Bezpečnosti a představitelé obvodů, okresů, krajů a tehdejšího pražského magistrátu. Na tyto nezbytné socialistickoexistenční náklady si museli hostinští vydělat, například obvyklým "vnášením" alkoholických nápojů nakoupených za spotřebitelské ceny a účtovaných za restaurační ceny, čímž okrádali "jen" erár. Navíc vydělávali i na menších porcích a záměnou kvality, protože i dodavatelé masa uváděli na dodacích listech vyšší váhu. I za soudruhů pánů se rozprodávaly atraktivní pozemky a vily. Když se jednomu z tehdejších socialistických "manažerů" cena požadovaná majitelem zdála příliš vysoká, tak prohlásil "to se mi vyplatí strčit někomu na okresnímu výboru partaje (KSČ) padesát táců a oni mi zajistí prodej konfiskátu po emigrantech". Za tržní ekonomiky se korupce změnila. Některé vzorné západní státy oficiálně umožňují zaúčtovat bez potvrzení příjemce určité procento nutných, nezbytných nebo užitečných výdajů, jak decentně nazývají úplatky. Tyto výdaje pak obchodníci zdůvodňují tím, že je to v té zkorumpované cizině, rozuměj například u nás, nezbytné. Nikdo nezjistí, jaká část anonymních výdajů zhoršuje naši pověst, aniž opustí kapsy obchodníků. Minimalizovat úplatky na úřadech je možné jen kombinací několika cest. Úřady by měly snížit množství požadovaných údajů a mnohé by si měly zjistit samy. Zavedení počítačů má zvýšit produktivitu práce, a ne aby úřady zvýšily počty zaměstnanců o počítačové experty. Oficiální expresní příplatky by účinně snížily úplatky! Podmínkou jejich zavedení a účinnosti však je, že se vybrané částky neztratí v bezedné anonymní státní pokladně, ale zůstanou na příslušných úřadech a v určité míře z nich budou placeny případné přesčasové hodiny konkrétních pracovníků.
JOSEF ŠKRÁBEK
Autor je publicista

Redakce IN
Docela zajímavé zamyšlení, ke kterému se dá dodat ještě jedna věc ... Například většina zahraničních investorů se na našem trhu a v našem prostředí neumí příliš pohyboval, proto si najímají zprostředkovatele. Ať už firmy nebo jednotlivce. Jejich úkolem je jednat s úřady, získávat územní rozhodnutí i stavební povolení atd. Jsou renomované firmy, které to dělají kvalifikovaně a korektně, jsou nepochybně i jiné a jiní, za jejichž zaúčtované provizeby člověk do ohně ruku určitě nedal. Obecně tak platí i to, že když firma ve snaze získat zakázku nebo obchodní výhodu přistoupí na používání různých provizí a černých peněz, nemůže si být nikdy tak docela jista v jaké kapse vlastně skončily.