Skleníky omamně voní květy, zatímco venku mráz spaluje tváře

Mladá fronta Dnes - 13.1.2003
Nové Město - Na dosah ruky dozrávají banány a o kus dál omamně voní keř s podivným názvem: slizoplod. Zato za sklem venku mrzne, až štípou tváře.
"Ráj na zemi! Taky bych se tady teď chtěl rýpat v hlíně a koukat na kvetoucí kytky," povzdechl si milenecký pár, který v pátek odpoledne zamířil do skleníku pražské botanické zahrady. Tady totiž právě teď kvetou kamélie, orchideje a řada dalších unikátních rostlin. Venku přitom teploměr ukazuje až minus patnáct stupňů Celsia.
Těžší život než v létě
"Život zahradníka ve skleníku je v zimě mnohem těžší než v létě," komentuje nadšené návštěvníky ředitel Botanické zahrady Univerzity Karlovy Václav Větvička a vysvětluje proč: "Denně několikrát se totiž musí balit do šál a do rukavic a zase rozbalovat. Pořád dokola překonávají teplotní rozdíly až čtyřicet stupňů Celsia. A to je šok. Venku je třeba minus čtrnáct, tady je šestadvacet. To je tak na pořádnou nemoc."
Zahradníci by sice teoreticky nemuseli vystrčit nos ze skleníku, jenže na přesazování květin potřebují zeminu. A ta leží na hromadách venku a zamrzá. "Musíme ji odsekávat po částech a nosit rozehřát. Celý den a noc trvá, než se do takové směsi země dá přesazovat," říká ředitel.
Co všechno se děje v botanické zahradě, když venku mrzne? "Je to náročné, protože právě teď je u nás nejvíc napilno s přesazováním v tropickém a subtropickém skleníku a taky se prořezávají a zastřihují některé keře a rostliny. Připravují se nové jmenovky, natírají se lavičky a chystá se výměnný katalog se semeny, který rozesíláme spřáteleným botanickým zahradám ve světě."
Odměna za práci je sladká. Leden je totiž měsíc, kdy rozkvétající cizokrajné květiny ve skleníku soupeří o titul Miss. Co všechno tady teď vlastně kvete? Především kamélie, šlechtičny mezi květinami.
"V 19. století bylo módou mezi měšťany mít doma alespoň jednu tuto květinu. Dnes je pěstitelů méně, protože je to květina konzervativní, nesnáší žádnou změnu, byť by to bylo Jen pootočení květináče," říká
Václav Větvička. "My máme dva exempláře staré sto až sto dvacet let. Mají čtyři metry a jsou obsypané květy. Ve sbírkách zahrady jsou obě rostliny z dob, kdy botanická zahrada sídlila ještě na levém břehu Vltavy v ulici V Botanice."
Radši kvetoucí brambory
Bronzově hnědými až žlutohnědými klasy květů vítají obdivovatele orchideje člunatce a netradičně bílozelenou barvou září orchidej střevičníkovec. Sedmdesáti květy se chlubí vánoční kaktus z jihoamerických pralesů. "Rozkvétá také sbírkový unikát kolumbijský strom browbea, česky ovláčeň. V zemi jsou jen asi dva exempláře a máme jej ve sbírce už asi 50 či 70 let," říká ředitel.
Sám kupodivu zimu v botanické zahradě nijak zvlášť rád nemá. "Květiny jsou to nádherné, ale mně nic moc neříkají. Nemůžu si pomoct, ale já mám mnohem raději třeba lán rozkvetlého bramborového pole nebo chvíli, když vítr přeběhne přes zlátnoucí klasy obilí. A toho se ve skleníku nedočkám," říká ředitel.
LENKA PETRÁŠOVÁ