Slušný prezident? Jen přímou volbou

Mladá fronta Dnes - 17.1.2003
Podtitulek: Většina lidí má dost "politiků", pseudokapitalistických normalizátorů devadesátých let
Rubrika: Názory
Ať se vítězem prezidentských voleb nakonec stane kdokoliv, poražený je již znám: vláda práva a spolu s ní i hospodářství této země. Ukázalo se, že zastánci vlády práva v parlamentu nejsou dostatečně početní na to, aby zvolili prezidenta, který bude vládu práva podporovat, tedy Pitharta či Motejla, ale ani na to, aby zablokovali volbu kandidáta, který tak rozhodně činit nebude, tedy Klause či Zemana. Slušného člověka by do prezidentské funkce mohla dosadit jedině přímá volba, kterou však příznivci Zemana, větřící ve vzduchu vítězství v druhé volbě, se vší pravděpodobností nedopustí.

Osud je možno zvrátit
Pro tuto chvíli se osud země zdá zpečetěn, ale z dlouhodobého hlediska je možno nepřízeň osudu zvrátit, pokud si uvědomíme, že odpovědnost za tuto situaci nesou právě ti politici, kteří stojí na straně vlády práva: musí se totiž naučit, jak komunikovat se všemi svými potenciálními voliči. Jejich problém nespočívá v tom, že by neuměli lidi přesvědčit o tom, co jim chtějí říci, nýbrž o nositeli jejich poselství. Nikdo se zdravým rozumem by se nepřel, že korupce v této zemi omezuje volnou soutěž, odrazuje investory a stojí mnoho pracovních míst. Většina lidí si přeje změnu. Mají už dost "politiků", pseudokapitalistických normalizátorů devadesátých let, kteří vykonávají moc, jako by snad ani nedošlo k událostem roku 1989 zajišťují výhody svým kamarádíčkům, místo aby otevírali veřejné procesy průhledné soutěži. Lidé však většinou nevěří, že existuje skutečná alternativa, že jedni politici budou čistší než jiní. Ale politici nabízející skutečnou alternativu existují. Jen je nenajdeme, pokud na politickou situaci nazíráme obvyklým stranickým pravo-levým hledáčkem. Politici zastávající vládu práva jsou rozmanitou skupinou a najdeme je ve všech stranách, neboť uznávají rozmanité politické ideály, přes liberalismus, konzervatismus až po demokratický socialismus. Uskutečnění všech těchto ideálů však závisí na udržení vlády práva. Naopak "normalizátoři", jako je Klaus, Zeman či Bureš, jsou skupinou homogenní, kterou najdeme všude: využívají příležitostí, kde mohou, neboť nemají vůbec žádné politické přesvědčení jsou pod politikou.

Strategie přeměny
Frakce zastávající vládu práva se k problému kompromitovaných osob ve vlastních stranách postavily různě: pokusem o sametovou revoluci zevnitř jako v ČSSD a KDU-ČSL; oddělením od ODS v případě US; nebo založením nové strany v případě Jana Kasla a ED. Tyto strategie přeměny byly do určité míry úspěšné, ale dokud nebudou transparentní pro voliče, nemohou být dostatečné. Vezměme si například US. Tato strana měla na pravici zaujmout výrazné postavení nejméně s 30procentní podporou. Pokud jde o ekonomiku, udělala všechno správně: byla proti korupci v ODS, zmírňovala dopad "opoziční smlouvy" a nyní pomohla vytvořit koalici vlády práva se stejně orientovanými frakcemi ČSSD a KDU-ČSL. Ve volbách si však vedla bídně, neboť se k otevřenosti a čistotě vyjadřovala jen vágně a v hádankách a nedokázala se veřejně omluvit za vlastní chyby. Příkladem toho může být nedostatečné vysvětlení ze strany US jejího podílu na tvorbě veřejného dluhu. Pravicoví voliči se oprávněně obávají, že narůstající zatížení je hrozbou pro budoucnost země. Často však již nevidí, že tu jsou dva typy dluhu. První, "normalizační", vznikl v důsledku porušování vlády práva například náklady na restrukturalizaci kolabujících bank. Druhým je tradiční sociálnědemokratický dluh, který je důsledkem nezbytných kompromisů, na něž US a KDU-ČSL přistoupily, když utvářely koalici, která by byla schopna zavést opatření potírající korupci a upevňující vládu práva. První typ dluhu by byl pro ekonomiku smrtelný, kdyby "normalizátoři" zůstali u moci; druhý je bohužel nutný, ale je krátkodobý a nezhoubný.

Následujte Kasla
Aby mohli být chápáni jako skutečná alternativa, měli by politici zastávající vládu práva následovat příkladu Jana Kasla. Musí jasně ukázat, že jejich hlavním cílem je zavést a upevnit vládu práva jako základ hospodářské prosperity. Musí také přiznat, že i oni mají ve svých stranách korupci a že se jim sice nepodaří korupci v zemi úplně vymýtit, ale že zavedou konkrétní opatření, která zajistí nestrannost, transparentnost a oddělování jednotlivých složek moci, aby se situace mohla postupně zlepšovat. Musí vyzvat ODS, aby dokázala, že korupce neexistuje, tím, že zveřejní od začátku každou transakci souvisící s jejím švýcarským kontem, a tím, že zavede opatření zajišťující průhlednost. A pokud jsou ještě v ODS nějací zastánci vlády práva, měli by je vyzvat, aby voličům, podnikatelům i finančním trhům poslali jasný signál naděje tím, že v prezidentské volbě nebudou hlasovat pro Klause. Musí také u voličů hledat porozumění a trpělivost vydržet, dokud tato opatření nezaberou a dokud se nezavrší vyšetřování a trestní řízení ve věcech hospodářské trestné činnosti, již tito "normalizátoři" umožnili. Ta doba však nemusí být krátká. Hrozí, že vládu práva v této zemi postihne doba temna. V době, kdy jsou k mání prezidentské pravomoci udělovat milost a obsazovat nejrůznější posty, si v parlamentu pohodlně sedí v barvách všech stran příliš mnoho "normalizátorů" připravených zvolit Klause nebo Zemana, a celkem jim přitom nezáleží na tom, který z nich to bude. Bez ohledu na to, kolik škody toto období přinese, však tato volba nebude tou rozhodující v boji za upevnění vlády práva. Osud vlády práva totiž neleží v rukou těch, kdo bojují proti ní, nýbrž těch, kdo vládu práva podporují. Na jejich straně totiž stojí lidská přirozenost nikdo se přece nechce nechat zneužívat věčně. Vítězství bude dosaženo, až se proreformní politici naučí, jak v tomto boji přivést lidi na svou stranu a až lidé sami v parlamentních volbách rozhodnou, že korupci již nechtějí dále tolerovat.
WILLIAM FRENCH
Autor je kanadský právník žijící v Praze
17. ledna 2003
17. ledna 2003