Sochy na nárožích Nové radnice čeká restaurování

Modely obou soch vytvořil v letech 1911-1913 Ladislav Jan Šaloun, z královédvorského pískovce je vysekal v roce 1914 sochař Eduard Zvelebil z Vyšehradu. Železný rytíř byl do niky po levé straně Nové radnice instalován v roce 1920, Rabbi Löw ben Bezalel do pravé o něco později. K vytvoření obou soch inspirovaly sochaře Šalouna pražské legendy o bezhlavém rytíři a Golemovi.

Na Starém městě pražském žil kdysi šlechetný templářský rytíř, který jezdil na krásném bílém koni. Jednoho dne zmizel a od té doby se ve spleti staroměstských uliček začal mezi půlnocí a jednou hodinou ranní objevovat bezhlavý rytíř, který vyzýval chrabrá srdce, aby ho vysvobodila ze spárů prokletí. Není známo, čím se za svého života provinil, že si zasloužil tak hrozný osud, ale bude vysvobozen, až statečný člověk zastaví jeho koně, zmocní se jeho meče a probodne templářovo srdce… Existuje i jiná verze této legendy. Utnutá hlava, kterou rytíř veze, není jeho, ale Bafometa, modly, kterou údajně templáři uctívali. Tato relikvie měla mít obrovskou moc a každého, kdo ji uctíval, ochraňovala a také mu zajišťovala obrovské bohatství. Hlava Bafometa měla být tak děsivá, že se jí báli i bitvami ošlehaní templářští rytíři. Nejspíš je to jen další z legend, které Řád templářů obestírají.

Rabbi Löw ben Bezalel, který nějaký čas v rudolfinské době v Praze žil, byl podle legendy tvůrcem Golema. Poté, co ho vytvořil z hlíny, mu dal i jméno Josille (zdrobnělina od Josef). V pohyb se Golem uváděl vložením šému – svitku. Golem pak poslouchal toho, kdo mu do úst šém vložil a vykonával určenou práci. Znehybněn byl opět vyjmutím šému. Až do určení další práce stál poklidně v koutě místnosti. Po pátečních bohoslužbách však i Golem odpočíval a dodržoval sváteční klid od práce, aby nebylo přestoupeno posvátné přikázání. Jednoho dne vážně onemocněla rabínova jediná dcera. Zoufalý otec ji ošetřoval a v páteční podvečer musel od lůžka nemocné odejít k tradiční pobožnosti. V roztržitosti zapomněl vyjmout šém. Protože hliněný služebník neměl určenou žádnou užitečnou práci, začal rozbíjet vzácný nábytek, sochy a veškeré vybavení rabínova domu. Služebná běžela pro rabína a ten Golema konečně zastavil a vyňal mu z úst šém. A protože k vyjmutí došlo v průběhu židovského svátku, Golem se rozpadl v prach. Rabínova dcera se mezitím jako zázrakem uzdravila. Pověst o pražském golemovi pochází sice z období středověku, ale s postavou rabbi Löwa se spojila teprve v 18. století. Tolik legendy.

Vraťme se ale k samotným sochám. Právě teď se nacházejí ve speciálních „zábalech“. Před opravami poškození způsobených vlivem počasí – hlavně kyselých dešťů a mrazů, ale také usazeninami z exhalací a v neposlední řadě i vandaly, je třeba pískovec očistit. Zábaly změkčí nečistoty, krusty a také drobnou vegetaci na jejich povrchu a pak bude teprve možné očistit je mechanicky. Už nyní, jak uvedl restaurátor René Tikal, je na některých místech vidět původní barva šedá barva pískovce. Po očištění budou následovat další etapy restaurování: odstranění nevyhovujících dřívějších správek, stabilizace uvolněných míst, doplnění chybějících částí – Železnému rytíři chybí špička nohy a prsty na ruce, retuše, případně další zásahy, než bude možné celý proces završit celkovou barevnou retuší, fixací a hydrofobizací.

U obou soch jde víceméně o opravy, zato podstavce a bazénky za nimi vyžadují podle restaurátora důkladnou rekonstrukci. Jsou kvůli zatékání vody v problematickém až havarijním stavu. Bazénky bylo nutné rozebrat a vytvořit nové formy, praskliny budou zaplněny injektáží, udělat se musí nová hydroizolace a výměna části kamenů – v tomto případě jde o teraco. I tyto části čeká na závěr barevná retuše, fixace a hydrofobizace.

„Budete možná překvapeni, až odstraníme plachty a lešení, jak moc se zub času na sochách podepsal a uvidíte, jak opravdu Železný rytíř a rabbi Löw mají vypadat,“ dodal restaurátor René Tikal.