Portál Pražana
SPONZORUJEME ZLATOU MLÁDEŽ
Reflex - 28.2.2002
Analýza médií by pravděpodobně ukázala, že nejčastěji medializovaným (a tudíž samozřejmě nejdůležitějším) tématem Prahy 6 města se sto tisíci ď obyvateli byli v roce 2001 Medáci a jimi provozovaný squat: tři domečky ve starých Střešovicích. Předem prohlašuji: nejsou, je to jenom dobře udělaná reklamní kampaň v médiích.
Když causa Medáků dospěla do stadia, že třemi domečky na spadnutí ve Starostřešovické ulici se zabýval starosta v místním šetření, vešel MUDr. Pavel Bém do starostřešovického řeznictví-uzenářství U Huderů. Tady spatřil muže v řeznické zástěře a s nožem v ruce. "Pane starosto, vždyť my se známe ze Strakovky!"
Když si dr. Bém odmyslel zkrvavenou zástěru a dranžírák, dal panu Huderovi za pravdu znají se ze Strakovky, kam pan Hudera dodával uzenky. Rodina Huderů dodávala uzenky do Strakovky a na Hrad za první republiky, za bolševika, i v době, kdy byl dr. Bém vládním zmocněncem pro drogy. Není to znakem nějakého elitářství, ty stejné uzenky se prodávají i v jejich starostřešovickém uzenářství. Skutečnost, že Huderovy uzenky procházely zažívacím traktem pánů Masaryka, Husáka i Havla, je přirozenou funkcí starých Střešovic. Je to enkláva domečků, které vznikaly v 19. století a za první republiky jako řemeslnické a malododavatelské zázemí Hradu. Ti nejlepší jako pan Hudera pak založili kvetoucí firmy a zavezli i vládu.
CHUŤ STŘEDOVĚKU
Toto podhradí bylo za první republiky kvetoucí, jak urbanisticky, tak sociálně poměrně izolovanou enklávou. Stojí na jednom z nejmalebnějších míst v Praze, kousek od Hradu, pod vysokou opukovou skalou a částečně v ní. Malé kamenné domky (tedy to bývalo teď jich zbývá jen pár). Chuť středověku, místo jak dělané, aby tam bydlel malíř. Působil zde za první republiky spolek Medáků medákem býval jedinec, jenž byl zdejší. Tento spolek hrával divadlo ochotnické, bály pořádal, jako byste nečetli Hrabala ...
Dlužno podotknout: Původní spolek Medáků fungoval v hospodě za své a všichni sousedé chovali Medáky v hluboké úctě.
Přišel bolševik, a než odešel, vyhlásil tenhle kousek starých Střešovic za demoliční pásmo, ale domky nezboural. Několik z nich ještě mělo původní obyvatele, staré lidi, v některých žijí dodnes prosperující rodiny, jako Huderovi, další byly prázdné. Ty připadly po revoluci magistrátu, který je začal jeden po druhém prodávat -v době, kdy v lokalitě nebyla zavedena žádná stavební regulace. Ale nespěchal. Několik jich zůstávalo volných ty obsadili v letech 1994-95 squatteři. Měkčí odešli na úřední výzvu, když chtěl magistrát některý z domků prodat, tvrdší zůstávali. Kolem nich se stavělo a rekonstruovalo, pro magistrát ale představovali problém na hranici rozlišovacích schopností, a tak se drželi.
Jimi obsazené domy byly samo-domo zalátané a kolem (vedle několika málo starousedlíků v domcích z první republiky) stavěli lidé, kteří chtěli bydlet. Pozemky jsou malé, i se .zahrádkami sotva na rozměr pozemku pro dnešní dům. Tak se novousedlíci, kteří kupovali pozemky kolem sedmi tisíc za metr, snažili vyhnat stavěné (či rekonstruované) domy do výšky.
Pak, někdy v devadesátém osmém, začal tlačit magistrát na vystěhování squatu trochu víc a rázem vzniká Alternativa pro staré Střešovice, z běžných squatterů se stávají ušlechtilí Medáci a ze squatu je alternativní kulturní a společenské centrum pro mládež. Tentokrát se však nepodařilo spolku získat takový respekt jako za první republiky alespoň někteří z novousedlíků totiž squattery odmítají nazvat jinak než m...dáci.
ZLÝ BÉM A HODNÍ MEDÁCI
Alternativa za staré Střešovice - byť časová souslednost jevů ukazuje, že vznikla právě v době, kdy bylo potřeba nějak ušlechtile a líbivě zdůvodnit existenci squatu začala vyvíjet mimořádně intenzívní iniciativu proti "novousedlíkům" a jejich stavbám. Squatteři své sousedy (v souladu s nejlepšími tradicemi alternativy) začali masivně udávat na stavebním úřadě, že do detailů nedodržují stavební povolení, smrděj jim auta a jejich novostavby vypadajď fakt globalizačně. A především narušují genia loci, který by měl být zachován. A že oni to samozřejmě umějí, na rozdíl od novousedlíků, a proto by Medáci měli ty domečky tak nějak dostat. Zároveň se, protože Praha 6 je osídlena vyššími vrstvami s úctou ke vzdělání a tvrdé jádro squatterů jsou vzdělaní chlapci z dobrých rodin z okolí, rozjela naprosto profesionálně provedená sebepropagační kampaň Alternativy ve squatu se objevuje řada osobností veřejného a politického života, squatteři zůstávají a domečky chátrají dál, jsou "ničí" a je vidět, že už brzy, po dokončení novostaveb, budou ty záplatované ruiny působit jako pěst na oko.
Tehdy vstupuje do hry starosta Prahy 6 byť vlastněné magistrátem, jsou domečky v "jeho" rajónu a ostudu dělají jemu. Přitom pravděpodobnost, že dojde k dohodě Medáci vs magistrát, je blízká nule. Tak zajistí převod vlastnictví domečků do majetku Prahy 6 (počátek roku 2001), domečky (okamžitě by na ně stály fronty desítek kupců, kteří by v nich chtěli bydlet) ponechá v majetku obce a vypíše výběrová řízení na pronájem za nekomerční částky k využití ve prospěch obce. Obecně se předpokládá, že Medáci podají projekt, který bude NEJLEPŠÍ.
Když se dostaví jedna ze skupin "konkurentů" Medáků, jiných zájemců o výběrové řízení, Medáci je nepustí do objektu. Přece nebudou nikoho pouštět do svýho squatu, kde už jsou zadarmo sedm let. Jedna ze zájemkyň o prohlídku je magistra Veronika Doutlíková, průkopnice, squatingu z devadesátých let a zakladatelka tohoto Medáky nyní obhospodařovaného squatu. Napění tak, že napíše MUDr. Bémovi třístránkový a opravdu výživný dopis. Radnice z toho získá pocit, že dost bylo Medáků, výběrové řízení zruší a má v úmyslu domky prodat lidem, kteří nemají kde bydlet. Následně vypuká pandemonium do redakcí prakticky VŠECH médií přicházejí megabyty módných tiskových zpráv, prohlášení a výzev o diskriminaci, vše už zaštítěno zvučnými jmény umělců. O zlém Bémovi a hodných Medácích, pochopitelně. A že fuj radnice a hodní Medáci že chtějí další výběrové řízení, už budou hodní, nikoho nevýhodě) a i novinářům na tiskovce předloží FANTASTICKÝ PROJEKT centra pro občany, mládež, stářež etc., který jim chce zlý Bern zrušit a komerčně prodat, ne-li dokonce zglobalizovat. A že na radnici se bude jednat ve středu dvacátého února o tom, jestli Bém poštve na hodné Medáky policii a nechá je vyhnat, když přece mají ten fantastický obci prospěšný projekt ... O Medácích psal minimálně Respekt, MF Dnes, Nový Prostor, Kulturní magazín UNI a Literární noviny ...
DALI JEŠTĚ ŠANCI
Na radnici jsem přišel o dva dny poté, co (ve středu dvacátého února) dostali Medáci další šanci výběrové řízení o pronájem objektů (už jen dvou, třetí domek, kde původně Medáci squatteřili, je už v tom stavu, že se musí prodat ke zbourání) má další kolo. Pronájem ke kulturně osvětové činnosti ...
Když MUDr. Bém zaslechl slovo Medák, dostaly jeho oči zvláštní lesk. "Celá causa pro mě osobně byla mimořádně složitá, protože na jedné straně bazíruju na dodržováni zákonů a na straně druhé mám slabost pro alternativní kulturu." Pak udělal tři kroky ke skříni, otevřel ji a ukázal na neskutečnou horu šanonů. "Medáci!" Pro uklidnění občanů Prahy 6 -o zřízení zvláštního referenta pro Medáky se zatím neuvažuje a desítky hodin práce měsíčně, kterou Medáci vyžadují, starosta zatím rozděluje mezi sebe a své podřízené.
"Naše rozhodnutí může samozřejmě vyvolávat dojem o plýtvání obecními prostředky či toleranci k nezákonnému jednání ALE! Vyklizení by blokovalo policii dva nebo tři týdny a zajištění objektu by radnici stálo nejméně dvě stě tisíc. Tak jsme Medákům ale nejen jim dali ještě šanci." Navíc a to už je výslovně můj komentář není proč. dělat z rozmazlené zlaté mládeže prostřednictvím televizního zpravodajství "oběti policejní brutality", jak tomu bylo při vyklízení Ladronky. Jenom drahý tyátr.
SQUATEČEK
Blížím se uličkou ke squatu. Na novostavbě pracuje několik dělníků, muž v obleku vypadá jako majitel, ale tvrdí, že není. "Já bych jen potřeboval vědět, kolikrát vás Medáci udali..." "Čtyřikrát... Nebo pětkrát? Oni tady udávají všechny ..."
Děda opravující elektroměr bezprostřední soused squatu, starousedlík má Medáky rád, protože mu nic neukradli. Pak se mi podaří do squatu konečně proniknout a chvíli marně někoho hledám. Domeček maličký, romantický, na bydlení pro malíře nebo básníka. Dělat zde jakoukoliv kulturu zjevně není kde. Pak konečně najdu hlavního Medáka, pana Martina Skalského (1977). Vzděláním účetní, pracuje v ekologické nevládní neziskové organizaci Arnika. Uvede mne do jedné z místností (čtyři krát čtyři metry) domku. Projekt, který Medáci mají, je nádherný oprava v historickém stylu, nic nebourat, nic moc neměnit, v tomto domě ("Dům soudobé tvorby") divadlo, klubovna, kavárna, projekce...
"Uspořádali jsme již tři sta akcí s účasti více než pět tisíc lidí." Nevěřícně koukám a říkám KDE? "No hodně na zahradě ..." Pan Skalský mne vede do klubovny je to bar s kapacitou asi osmnáct lidí přes dvě minimístnůstky, zařízené jako velmi špinavý a nuzný byt. "Tady ..." Pak se vracíme a on ukazuje příčku mezi oběma místnostmi, která je evidentně originální dispozicí domu a jež odděluje dvě původní místnosti, původní podlahy: "V budoucnosti by se byt udělal vedle a tuhle příčku vybourat... V druhém domě plánujeme výtvarný ateliér pro děti, dílny, cyklické kursy. A prodejnu CD a výrobků dílen. Prostředky na rekonstrukci máme zajištěné z nadačních zdrojů bude to útočiště pro spoustu lidí."
Maně započítám: celých sedm let, co si tady Medáci zadáčo v cizím pořádají kulturní akce s průměrnou návštěvností šestnáct osob, platím ve stejném pražském obvodě činži. Ale když udělám pořádnej mejdan, mám tam někdy i dvacet lidí! Mám proto žádat po radnici vrácení nájmu? Nesměle kváknu, jestli teda nebourat a zachovat historickou podobu staveb, nebo bourat a proč chce zadarmo prodejnu CD a kavárnu a jestli by ty mejdany nechtěl dělat za svý, a je po důvěře.
Pan Skalský už jen stroze vysvětluje, že ve squatu v současné době bydlí on a čtyři další obyvatelé, ale pro nikoho by nebyl problém sehnat bydlení jinde ovsem jde o tu kulturu pro spoustu dalších lidí.
Ptám se na poslední libůstku: kolikrát na magistrátě udali své sousedy. " To nejsou udání, hodnotil bych to jinak. Vadí nám, když se porušuje stavební zákon ...," vysvětluje ten člověk v ilegálně obsazeném sguatu. "S dopisy nám zdarma pomáhá advokát a poslali jsme jich asi sto padesát. Ale jsou to různé žádosti, stížnosti a připomínky, netýkají se jenom porušování stavebního zákona."
TAKOVÁ KLUBOVNIČKA
V domě č. 2 další squatter rezident, jinak vysokoškolský student -konečně dává uspokojivé psychologické vysvětlení jevu zvaného Medáci: "Já jsem taky tady z Prahy 6 -my jsme s Martinem spolužáci. A už na škole jsme si přáli mít squat. Teď ho máme!" Pak ukazuje, jak mají v tom squatu pěkně zařízenou kancelář s počítačem a hromadami šanonů každý bonz ze sto padesáti pěkně zaevidovaný. Honza Šibík chlapci vysvětluje, že fotí LIDI, jak něco DĚLAJÍ. Squatter zesmutní -opravdu mu nemůže pomoct, je v domku sám druhá squatterka právě odešla, třetí je pryč už delší dobu. Když kolega Šibík nesměle navrhne, že by si jej přišel vyfotit, až se bude ukládat ke spánku, squatter ze sousedství vysvětluje, že jak na potvoru tu dnes spát nebude.
Pokračujeme do druhého domečku, tam je hlavní Medák Martin a ten jak na potvoru taky dneska spí jinde. Poslední squatter taky. A ve mně začíná klíčit podezření, že celý slavný medácký squat není squat v pravém slova smyslu, ale klubovna pro synky z okolí, kteří jsou přes zimu squatteři přes den a v deset večer šup k mámě na večeři a do hajan do tepla. V létě, kdy je teplo, je to samozřejmě jiná máma ty holky nerada vidí doma.
Zajedu ke squatu o půlnoci žádné známky života. Druhý den po poledni je horní domek ještě zamčený, do dolního právě dorazila jedna ze sqatterek. "Prosím vás, co znamená to Medáci?" "Tak se jmenoval spolek za první republiky Medáci si medili." No kdo by si nemedil, když má sedm let zadarmo klubovnu. Nicméně: Medáci budou mít možnost své sny o sponzorované klubovně pro sebe a kámoše předložit v projektu, písemně, a především v konkurenci REÁLNÝCH projektů, které alespoň doufám někdo předloží. A nebude o čem diskutovat. Bez tyátru s vyklízením policií.
TEXT JIŘÍ X. DOLEŽAL
Analýza médií by pravděpodobně ukázala, že nejčastěji medializovaným (a tudíž samozřejmě nejdůležitějším) tématem Prahy 6 města se sto tisíci ď obyvateli byli v roce 2001 Medáci a jimi provozovaný squat: tři domečky ve starých Střešovicích. Předem prohlašuji: nejsou, je to jenom dobře udělaná reklamní kampaň v médiích.
Když causa Medáků dospěla do stadia, že třemi domečky na spadnutí ve Starostřešovické ulici se zabýval starosta v místním šetření, vešel MUDr. Pavel Bém do starostřešovického řeznictví-uzenářství U Huderů. Tady spatřil muže v řeznické zástěře a s nožem v ruce. "Pane starosto, vždyť my se známe ze Strakovky!"
Když si dr. Bém odmyslel zkrvavenou zástěru a dranžírák, dal panu Huderovi za pravdu znají se ze Strakovky, kam pan Hudera dodával uzenky. Rodina Huderů dodávala uzenky do Strakovky a na Hrad za první republiky, za bolševika, i v době, kdy byl dr. Bém vládním zmocněncem pro drogy. Není to znakem nějakého elitářství, ty stejné uzenky se prodávají i v jejich starostřešovickém uzenářství. Skutečnost, že Huderovy uzenky procházely zažívacím traktem pánů Masaryka, Husáka i Havla, je přirozenou funkcí starých Střešovic. Je to enkláva domečků, které vznikaly v 19. století a za první republiky jako řemeslnické a malododavatelské zázemí Hradu. Ti nejlepší jako pan Hudera pak založili kvetoucí firmy a zavezli i vládu.
CHUŤ STŘEDOVĚKU
Toto podhradí bylo za první republiky kvetoucí, jak urbanisticky, tak sociálně poměrně izolovanou enklávou. Stojí na jednom z nejmalebnějších míst v Praze, kousek od Hradu, pod vysokou opukovou skalou a částečně v ní. Malé kamenné domky (tedy to bývalo teď jich zbývá jen pár). Chuť středověku, místo jak dělané, aby tam bydlel malíř. Působil zde za první republiky spolek Medáků medákem býval jedinec, jenž byl zdejší. Tento spolek hrával divadlo ochotnické, bály pořádal, jako byste nečetli Hrabala ...
Dlužno podotknout: Původní spolek Medáků fungoval v hospodě za své a všichni sousedé chovali Medáky v hluboké úctě.
Přišel bolševik, a než odešel, vyhlásil tenhle kousek starých Střešovic za demoliční pásmo, ale domky nezboural. Několik z nich ještě mělo původní obyvatele, staré lidi, v některých žijí dodnes prosperující rodiny, jako Huderovi, další byly prázdné. Ty připadly po revoluci magistrátu, který je začal jeden po druhém prodávat -v době, kdy v lokalitě nebyla zavedena žádná stavební regulace. Ale nespěchal. Několik jich zůstávalo volných ty obsadili v letech 1994-95 squatteři. Měkčí odešli na úřední výzvu, když chtěl magistrát některý z domků prodat, tvrdší zůstávali. Kolem nich se stavělo a rekonstruovalo, pro magistrát ale představovali problém na hranici rozlišovacích schopností, a tak se drželi.
Jimi obsazené domy byly samo-domo zalátané a kolem (vedle několika málo starousedlíků v domcích z první republiky) stavěli lidé, kteří chtěli bydlet. Pozemky jsou malé, i se .zahrádkami sotva na rozměr pozemku pro dnešní dům. Tak se novousedlíci, kteří kupovali pozemky kolem sedmi tisíc za metr, snažili vyhnat stavěné (či rekonstruované) domy do výšky.
Pak, někdy v devadesátém osmém, začal tlačit magistrát na vystěhování squatu trochu víc a rázem vzniká Alternativa pro staré Střešovice, z běžných squatterů se stávají ušlechtilí Medáci a ze squatu je alternativní kulturní a společenské centrum pro mládež. Tentokrát se však nepodařilo spolku získat takový respekt jako za první republiky alespoň někteří z novousedlíků totiž squattery odmítají nazvat jinak než m...dáci.
ZLÝ BÉM A HODNÍ MEDÁCI
Alternativa za staré Střešovice - byť časová souslednost jevů ukazuje, že vznikla právě v době, kdy bylo potřeba nějak ušlechtile a líbivě zdůvodnit existenci squatu začala vyvíjet mimořádně intenzívní iniciativu proti "novousedlíkům" a jejich stavbám. Squatteři své sousedy (v souladu s nejlepšími tradicemi alternativy) začali masivně udávat na stavebním úřadě, že do detailů nedodržují stavební povolení, smrděj jim auta a jejich novostavby vypadajď fakt globalizačně. A především narušují genia loci, který by měl být zachován. A že oni to samozřejmě umějí, na rozdíl od novousedlíků, a proto by Medáci měli ty domečky tak nějak dostat. Zároveň se, protože Praha 6 je osídlena vyššími vrstvami s úctou ke vzdělání a tvrdé jádro squatterů jsou vzdělaní chlapci z dobrých rodin z okolí, rozjela naprosto profesionálně provedená sebepropagační kampaň Alternativy ve squatu se objevuje řada osobností veřejného a politického života, squatteři zůstávají a domečky chátrají dál, jsou "ničí" a je vidět, že už brzy, po dokončení novostaveb, budou ty záplatované ruiny působit jako pěst na oko.
Tehdy vstupuje do hry starosta Prahy 6 byť vlastněné magistrátem, jsou domečky v "jeho" rajónu a ostudu dělají jemu. Přitom pravděpodobnost, že dojde k dohodě Medáci vs magistrát, je blízká nule. Tak zajistí převod vlastnictví domečků do majetku Prahy 6 (počátek roku 2001), domečky (okamžitě by na ně stály fronty desítek kupců, kteří by v nich chtěli bydlet) ponechá v majetku obce a vypíše výběrová řízení na pronájem za nekomerční částky k využití ve prospěch obce. Obecně se předpokládá, že Medáci podají projekt, který bude NEJLEPŠÍ.
Když se dostaví jedna ze skupin "konkurentů" Medáků, jiných zájemců o výběrové řízení, Medáci je nepustí do objektu. Přece nebudou nikoho pouštět do svýho squatu, kde už jsou zadarmo sedm let. Jedna ze zájemkyň o prohlídku je magistra Veronika Doutlíková, průkopnice, squatingu z devadesátých let a zakladatelka tohoto Medáky nyní obhospodařovaného squatu. Napění tak, že napíše MUDr. Bémovi třístránkový a opravdu výživný dopis. Radnice z toho získá pocit, že dost bylo Medáků, výběrové řízení zruší a má v úmyslu domky prodat lidem, kteří nemají kde bydlet. Následně vypuká pandemonium do redakcí prakticky VŠECH médií přicházejí megabyty módných tiskových zpráv, prohlášení a výzev o diskriminaci, vše už zaštítěno zvučnými jmény umělců. O zlém Bémovi a hodných Medácích, pochopitelně. A že fuj radnice a hodní Medáci že chtějí další výběrové řízení, už budou hodní, nikoho nevýhodě) a i novinářům na tiskovce předloží FANTASTICKÝ PROJEKT centra pro občany, mládež, stářež etc., který jim chce zlý Bern zrušit a komerčně prodat, ne-li dokonce zglobalizovat. A že na radnici se bude jednat ve středu dvacátého února o tom, jestli Bém poštve na hodné Medáky policii a nechá je vyhnat, když přece mají ten fantastický obci prospěšný projekt ... O Medácích psal minimálně Respekt, MF Dnes, Nový Prostor, Kulturní magazín UNI a Literární noviny ...
DALI JEŠTĚ ŠANCI
Na radnici jsem přišel o dva dny poté, co (ve středu dvacátého února) dostali Medáci další šanci výběrové řízení o pronájem objektů (už jen dvou, třetí domek, kde původně Medáci squatteřili, je už v tom stavu, že se musí prodat ke zbourání) má další kolo. Pronájem ke kulturně osvětové činnosti ...
Když MUDr. Bém zaslechl slovo Medák, dostaly jeho oči zvláštní lesk. "Celá causa pro mě osobně byla mimořádně složitá, protože na jedné straně bazíruju na dodržováni zákonů a na straně druhé mám slabost pro alternativní kulturu." Pak udělal tři kroky ke skříni, otevřel ji a ukázal na neskutečnou horu šanonů. "Medáci!" Pro uklidnění občanů Prahy 6 -o zřízení zvláštního referenta pro Medáky se zatím neuvažuje a desítky hodin práce měsíčně, kterou Medáci vyžadují, starosta zatím rozděluje mezi sebe a své podřízené.
"Naše rozhodnutí může samozřejmě vyvolávat dojem o plýtvání obecními prostředky či toleranci k nezákonnému jednání ALE! Vyklizení by blokovalo policii dva nebo tři týdny a zajištění objektu by radnici stálo nejméně dvě stě tisíc. Tak jsme Medákům ale nejen jim dali ještě šanci." Navíc a to už je výslovně můj komentář není proč. dělat z rozmazlené zlaté mládeže prostřednictvím televizního zpravodajství "oběti policejní brutality", jak tomu bylo při vyklízení Ladronky. Jenom drahý tyátr.
SQUATEČEK
Blížím se uličkou ke squatu. Na novostavbě pracuje několik dělníků, muž v obleku vypadá jako majitel, ale tvrdí, že není. "Já bych jen potřeboval vědět, kolikrát vás Medáci udali..." "Čtyřikrát... Nebo pětkrát? Oni tady udávají všechny ..."
Děda opravující elektroměr bezprostřední soused squatu, starousedlík má Medáky rád, protože mu nic neukradli. Pak se mi podaří do squatu konečně proniknout a chvíli marně někoho hledám. Domeček maličký, romantický, na bydlení pro malíře nebo básníka. Dělat zde jakoukoliv kulturu zjevně není kde. Pak konečně najdu hlavního Medáka, pana Martina Skalského (1977). Vzděláním účetní, pracuje v ekologické nevládní neziskové organizaci Arnika. Uvede mne do jedné z místností (čtyři krát čtyři metry) domku. Projekt, který Medáci mají, je nádherný oprava v historickém stylu, nic nebourat, nic moc neměnit, v tomto domě ("Dům soudobé tvorby") divadlo, klubovna, kavárna, projekce...
"Uspořádali jsme již tři sta akcí s účasti více než pět tisíc lidí." Nevěřícně koukám a říkám KDE? "No hodně na zahradě ..." Pan Skalský mne vede do klubovny je to bar s kapacitou asi osmnáct lidí přes dvě minimístnůstky, zařízené jako velmi špinavý a nuzný byt. "Tady ..." Pak se vracíme a on ukazuje příčku mezi oběma místnostmi, která je evidentně originální dispozicí domu a jež odděluje dvě původní místnosti, původní podlahy: "V budoucnosti by se byt udělal vedle a tuhle příčku vybourat... V druhém domě plánujeme výtvarný ateliér pro děti, dílny, cyklické kursy. A prodejnu CD a výrobků dílen. Prostředky na rekonstrukci máme zajištěné z nadačních zdrojů bude to útočiště pro spoustu lidí."
Maně započítám: celých sedm let, co si tady Medáci zadáčo v cizím pořádají kulturní akce s průměrnou návštěvností šestnáct osob, platím ve stejném pražském obvodě činži. Ale když udělám pořádnej mejdan, mám tam někdy i dvacet lidí! Mám proto žádat po radnici vrácení nájmu? Nesměle kváknu, jestli teda nebourat a zachovat historickou podobu staveb, nebo bourat a proč chce zadarmo prodejnu CD a kavárnu a jestli by ty mejdany nechtěl dělat za svý, a je po důvěře.
Pan Skalský už jen stroze vysvětluje, že ve squatu v současné době bydlí on a čtyři další obyvatelé, ale pro nikoho by nebyl problém sehnat bydlení jinde ovsem jde o tu kulturu pro spoustu dalších lidí.
Ptám se na poslední libůstku: kolikrát na magistrátě udali své sousedy. " To nejsou udání, hodnotil bych to jinak. Vadí nám, když se porušuje stavební zákon ...," vysvětluje ten člověk v ilegálně obsazeném sguatu. "S dopisy nám zdarma pomáhá advokát a poslali jsme jich asi sto padesát. Ale jsou to různé žádosti, stížnosti a připomínky, netýkají se jenom porušování stavebního zákona."
TAKOVÁ KLUBOVNIČKA
V domě č. 2 další squatter rezident, jinak vysokoškolský student -konečně dává uspokojivé psychologické vysvětlení jevu zvaného Medáci: "Já jsem taky tady z Prahy 6 -my jsme s Martinem spolužáci. A už na škole jsme si přáli mít squat. Teď ho máme!" Pak ukazuje, jak mají v tom squatu pěkně zařízenou kancelář s počítačem a hromadami šanonů každý bonz ze sto padesáti pěkně zaevidovaný. Honza Šibík chlapci vysvětluje, že fotí LIDI, jak něco DĚLAJÍ. Squatter zesmutní -opravdu mu nemůže pomoct, je v domku sám druhá squatterka právě odešla, třetí je pryč už delší dobu. Když kolega Šibík nesměle navrhne, že by si jej přišel vyfotit, až se bude ukládat ke spánku, squatter ze sousedství vysvětluje, že jak na potvoru tu dnes spát nebude.
Pokračujeme do druhého domečku, tam je hlavní Medák Martin a ten jak na potvoru taky dneska spí jinde. Poslední squatter taky. A ve mně začíná klíčit podezření, že celý slavný medácký squat není squat v pravém slova smyslu, ale klubovna pro synky z okolí, kteří jsou přes zimu squatteři přes den a v deset večer šup k mámě na večeři a do hajan do tepla. V létě, kdy je teplo, je to samozřejmě jiná máma ty holky nerada vidí doma.
Zajedu ke squatu o půlnoci žádné známky života. Druhý den po poledni je horní domek ještě zamčený, do dolního právě dorazila jedna ze sqatterek. "Prosím vás, co znamená to Medáci?" "Tak se jmenoval spolek za první republiky Medáci si medili." No kdo by si nemedil, když má sedm let zadarmo klubovnu. Nicméně: Medáci budou mít možnost své sny o sponzorované klubovně pro sebe a kámoše předložit v projektu, písemně, a především v konkurenci REÁLNÝCH projektů, které alespoň doufám někdo předloží. A nebude o čem diskutovat. Bez tyátru s vyklízením policií.
TEXT JIŘÍ X. DOLEŽAL
4. března 2002
4. března 2002