Stručný příběh zvacího dopisu

Byť si právě nyní připomínáme 40. výročí vpádu armád pěti socialistických zemí na naše území, musíme zaznamenat, že se tak nestalo jen z vůle tehdejších vládců Kremlu. Svoji roli sehrálo i naléhání tehdejší NDR v čele s W. Ulbrichtem, Polska, jmenovitě W. Gomulky a Bulharska - T. Živkova. K tomu všemu připočtěme aktivity domácích sil, které se na podněcování a realizaci intervence podílely. Značnou roli v tom sehrála iniciativa kolem tzv. zvacího dopisu.

Zdaleka ne každý v Československu roku 1968 souhlasil s tím, co představovalo Pražské jaro. Odpůrcům se v tehdejší mezinárodně socialistické terminologii začalo říkat „zdravé síly“. Právě tyto zdravé síly už někdy počátkem května začaly ve svých úvahách kalkulovat s „internacionální pomocí“. Tento pocit v nich sílil úměrně s tím, jak slábla jejich pozice uvnitř společnosti.

Nutno k tomu podotknout, že jejich myšlenka na pomoc cizích armád mohla žít dál jen díky tomu, že ostatní země tehdejšího socialistického bloku, až na Rumunsko a pochopitelně Titovu Jugoslávii, vojenský zásah poměrně hlasitě a veřejně zvažovaly. Vynikali v tom nikoliv Brežněv a jeho blízcí, ale zejména Ulbricht a Gomulka. A právě ti, kteří intervenci protlačovali, se hodlali spolehnout na pomoc „zdravých sil“ uvnitř Československa. Nejlépe to někdy v červenci 1968 vyjádřil vůdce maďarských komunistů J. Kadár, když řekl, že je …třeba v Československu vyhledat zdravé síly, připravené zjednat pořádek,a ty pak musíme podporovat!

Báli se být zrádci a stali se jimi

Dnes je již známo, že signatáři dopisu byli podle všeho připraveni předat dopis Sovětům už v Čierné. Dostali ale strach z toho, jak masovou podporu veřejnosti Dubčekovo křídlo vyjednávací delegace obdrželo. Jsou známa slova V. Biľaka a D. Koldera, že se bojí obvinění ze zrady.

Zábrany pak padly jen o pár dnů později v Bratislavě. Dopis se dostal k L. Brežněvovi.

Bylo by přehnané tvrdit, že dopis v plánech Kremlu a dalších jestřábů sehrál rozhodující roli ve startu vojenské intervence. Takovou moc zase neměl, jisté ovšem je, že důležitou roli v plánu, především v jeho zdůvodnění, hrál. Ač se zdá jisté, že to byl Vasil Biľak, kdo dopis nakonec předal, rozhodující roli v tu chvíli nehrál. Podle badatelů byl hlavní postavou zrádců Alois Indra a nebylo to jen tím, že jeho podpis je první. Sázel na něj i Brežněv.

O víkendu 16. až 18. srpna, zatímco v Moskvě padlo definitivní rozhodnutí o vojenské akci a jejím vrchním velitelem byl jmenován generál Pavlovskij, kdy bylo připravováno provolání k sovětskému lidu, občanům ČSSR, vojákům československé armády a další konkrétní politické a vojenské kroky, se na Orlíku sešli lidé ze skupiny Indra – Kolder. Připravili scénář svojí cesty k moci, a seznámili s ním neprodleně sovětského velvyslance Červoněnka. Scénář počítal s tím, že na zasedání ÚV KSČ plánovaném na 20. srpna, převezmou iniciativu a připravené armády k nám oficiálně pozvou, načeš se nechají jmenovat do tzv. dělnicko-rolnické prozatímní vlády a děj se bude odebírat jimi zamýšlenou cestou.

Vše nasvědčuje tomu, že právě o tomto víkendu dostal sovětský ambasador inovovaný zvací dopis, který byl podepsán dalšími lidmi. Říkalo se, že těch podpisů bylo něco kolem padesáti, ale to se zdá být přehnané. Seznam všech podepsaných dosud nebyl v archívech nalezen…

Více na: Příběh zvacího dopisu (dokument v pdf)

Jak a kdy byl dopis odtajněn

Dlouho hledaný „zvací dopis“ objevil ve středu 15. července 1992 šéf Státního archivu Ruské federace Rudolf Pichoja při třídění spisů v archivu prezidenta SSSR. Byl v zapečetěné obálce s datem 25. 9. 1968. Tehdejší vedoucí všeobecného oddělení ÚV KSSS a pozdější generální tajemník na ní vlastnoručně napsal: Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat. Konstantin Černěnko.

Text dopisu byl na několika místech upraven rukou L. Brežněva. Doplněna byla například slova „včetně vojenských“. Formulaci „vedoucí představitele KSSS a SSSR“ v téže větě současně opravil na „vedoucí činitelé stran a vlád“. Lze proto důvodně předpokládat, že si Brežněv vyžádal nový text „zvacího dopisu“, v němž chtěl, aby byly do hry zataženy i ostatní země Varšavské smlouvy.

Rudolf Pichoja o svém nálezu okamžitě informoval ruského prezidenta Borise Jelcina a ten zavolal v 15:40 hodin Václava Havla. Ve čtvrtek přivezl spisy zvláštní kurýr na Pražský hrad a v podvečer s nimi seznámil prezident novináře.

Text zvacího dopisu

Vážený Leonide Iljiči,

s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.

Náš kolektiv – vedení strany – se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.

V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.

Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině.

Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak


Autor: František Sládek, redakce portálu
10. srpna 2008
10. srpna 2008