Sytý hladovému nevěř

Metro - 21.1.2003
Povodněmi nejvíce postižená scéna v Praze, Hudební divadlo v Karlině, nalezla dočasné útočiště v Kongresovém centru.
Podle informací z divadla stanovilo Kongresové centrum karlínskému divadlu denní nájem ve výši 50.000 Kč. K překvapení všech se však nájemné po zásahu ředitelky odboru kultury pražského magistrátu Heleny Brabencové vyšplhalo na závratnou sumu 120.000 Kč denně. Odůvodnění je prosté, podle Brabencové musí Kongresové centrum splácet půjčky a vydělávat.
Obě instituce jsou přitom tzv. příspěvkovými organizacemi hlavního města a jejich rozpočet je dotován z jeho rozpočtu. O co víc jeden vydělá, o to víc druhý prodělá. A tak je zdánlivé zvyšování finančního příspěvku divadlu, který má dosáhnout letos závratných 70 milionů, de facto zvyšováním příspěvku Kongresovému centru. To ale dostává peníze ze zcela jiných zdrojů, než jsou prostředky určené na financování kultury. Míchání jablek a hrušek se tak stalo vítanou příležitostí, jak vylepšit neduživé hospodaření Kongresového centra.
Za komunistů se tomu říkávalo "chozrasčot". V rámci jednoho podniku si provozy vyměňovaly fiktivní částky. Fiktivní peníze se přelévaly jednou sem, podruhé tam. Nikdo si z toho nedělal těžkou hlavu, však on to nakonec zaplatí stát (magistrát), čili občan. Není to ale způsob hospodaření, kterého jsme se před třinácti lety chtěli zbavit?
Za těchto podmínek pak není divu, že snaha karlínského divadla o rychlé zprovoznění původní budovy naráží na průtahy a nepochopení, sytý přece nikdy hladovému nevěří. (Metro)