Taxikářské zkoušky se nebudou opakovat
Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo obecně závaznou vyhlášku hlavního města Prahy, kterou se mění vyhláška hlavního města Prahy č.23/1998 Sb. hl. m. Prahy, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy. Pro návrh vyhlášky, kterou předložil náměstek primátora Rudolf Blažek, se vyslovila velká většina zastupitelů.
Vyhláška přináší proti stávající úpravě čtyři základní změny:
Zkoušky se nebudou povinně každé čtyři roky opakovat, pokud ji taxikář složí, má trvalou platnost, vypouští se ústní část zkoušek, kterou nahradí rozšířené písemné testy, při zkouškách z místopisu bude možné používat plán Prahy a zkoušky bude možné opakovat prakticky bezprostředně a ne až po uplynutí roční lhůty
Vyhláška začíná platit od 20. června letošního roku.
Podle náměstka Blažka je hlavním důvodem změny skutečnost, že dosavadní úprava nepřinesla praktické výsledky v kvalitě pražské taxislužby. Naopak změna může přispět ke zlepšení vztahů mezi taxikáři a městem.
Zkoušky taxíkářů Praha zavedla v roce 1998, kdy ZHMP schválilo Vyhlášku hlavního města Prahy č. 23/1998 Sb. HMP, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy. Ta byla vydána v létě roku 1998 a od té doby byla dvakrát novelizována. Vyhláška byla přijata i jako určité regulační opatření, které mělo přispět ke zkvalitnění taxislužby i omezení počtu provozovaných vozidel. Přestože u zkoušky napoprvé neuspělo 1919 řidičů, tj. 23,9%, sledovaný přínos přijaté úpravy nebyl jednoznačně prokázán. Řidiči, kteří neuspěli, zkoušku opakovali, z toho 260 řidičů opakovalo zkoušku 2krát a v mnoha případech požádali o koncesi na silniční motorovou dopravu osobní nepravidelnou (tzv. smluvní dopravu) a vyhnuli se tak nejen zkouškám, ale i cenové regulaci.
Taxikáři o změnu vyhlášky usilují dlouhodobě a argumentovali zejména tím, že mnozí z nich jsou pod velkým psychickým tlakem, který může být příčinou neúspěchu u zkoušky. Tato nejistota je dle jejich stanoviska do určité míry i příčinou ne vždy reprezentativního vozového parku, protože se bojí pod tlakem možného neúspěchu pořizovat nová auta. Druhým argumentem byla možnost výpadku paměti při zkouškách z místopisu, kdy by při povoleném použití plánu města zkoušený prokázal, že z praktického hlediska je schopen se orientovat velmi rychle a stejně, jako tomu v některých případech na ulici stejně je. Jako poslední zásadní navrhovanou změnou je vypuštění ústních zkoušek a jejich náhrada rozšířeným písemným testem automaticky generovaným počítačem, čímž by odpadlo působení lidského faktoru na straně zkoušejících a tím i jakékoliv v médiích neustále zmiňované podezření z možné korupce.
Protože se při podzimním workshopu k taxislužbě potvrdilo, že z účastnických měst se zkoušky nikde neopakují a v souvislosti s úvahami o celkové náplni těchto zkoušek směřujícími ke kladení důrazu na znalost místopisu padl návrh na formu nových písemných testů, která umožňuje skutečně pouze výjimečné hledání v plánu města, neboť v případě nedostatečných znalostí není zkoušený schopen napsat test v časovém limitu, je tento návrh výsledkem určitých kompromisů, které by v žádném případě neměly negativně ovlivnit kvalitu nabízených služeb. Současně by určitá jistota na straně taxikářů měla uvolnit i možnost tlaku ze strany města na podstatnou modernizaci vozového parku současně zajišťující i další standardy této služby. Opakování zkoušek bohužel stejně neodstraňuje zásadní problém v pražské taxislužbě, kterým je nepoctivost některých řidičů a lze konstatovat, že při praktickém provozování si řidiči případné změny zažijí lépe než při teoretické přípravě na zkoušku a stejně tak možnost nahlédnutí do plánu města a zorientování se v něm v takové rychlosti, kdy stihne zkoušený vypracovat odpovědi na testové otázky v časovém limitu také není na úkor kvality těchto služeb. Zvýšení efektivity tlaku na odstranění zásadních nešvarů v pražské taxislužbě je potom podmíněno úpravou alespoň některých zákonných ustanovení, směřujících zejména k „zákazu“ výkonu práce řidiče taxislužby, neboť současná legislativa směřuje v převážné části pouze proti provozovatelům této koncesované činnosti.
Ke konkrétním změnám, které vyhlášky přináší:
Oproti platnému znění vyhlášky za zásadní změny je považováno zrušení časového omezení platnosti zkoušky (osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce a následně i průkaz způsobilosti řidiče taxislužby budou vydávány na dobu neurčitou), vypuštění ústní části zkoušky znalostí řidičů taxislužby, zvýšení počtu otázek ze znalostí místopisu Prahy v písemné části zkoušky, rozšíření prokázání znalostí praktického ovládání taxametru, možnost používání schváleného plánu města při zkoušce a především přechod na vyplňování písemného testu s využitím počítačové techniky.
Zkušební otázky pro každého uchazeče tedy nově náhodným výběrem v den konání zkoušky vygeneruje počítač a uchazeč bude označovat správné odpovědi přímo do testu zobrazeného na monitoru. Tímto postupem se jednak odstraní případné nesrovnalosti (vznikající zejména při opravování špatných odpovědí v průběhu testu), jednak bude dáno naprosto objektivní hodnocení výsledků a dojde k eliminování podezření z úplatnosti pracovníků zkušební komise, které se občas ze strany neúspěšných žadatelů objevuje.
Změny by mělo doznat i složení zkušební komise – bude sice nadále tříčlenná, ale dva pracovníci budou ustanoveni přímo pověřenou osobou a z toho jeden z nich bude vždy předsedou zkušební komise; dalším členem pak bude ředitelem Magistrátu pověřený pracovník Magistrátu HMP.
Vyhláška přináší proti stávající úpravě čtyři základní změny:
Zkoušky se nebudou povinně každé čtyři roky opakovat, pokud ji taxikář složí, má trvalou platnost, vypouští se ústní část zkoušek, kterou nahradí rozšířené písemné testy, při zkouškách z místopisu bude možné používat plán Prahy a zkoušky bude možné opakovat prakticky bezprostředně a ne až po uplynutí roční lhůty
Vyhláška začíná platit od 20. června letošního roku.
Podle náměstka Blažka je hlavním důvodem změny skutečnost, že dosavadní úprava nepřinesla praktické výsledky v kvalitě pražské taxislužby. Naopak změna může přispět ke zlepšení vztahů mezi taxikáři a městem.
Zkoušky taxíkářů Praha zavedla v roce 1998, kdy ZHMP schválilo Vyhlášku hlavního města Prahy č. 23/1998 Sb. HMP, o ověřování znalostí řidičů taxislužby na území hlavního města Prahy. Ta byla vydána v létě roku 1998 a od té doby byla dvakrát novelizována. Vyhláška byla přijata i jako určité regulační opatření, které mělo přispět ke zkvalitnění taxislužby i omezení počtu provozovaných vozidel. Přestože u zkoušky napoprvé neuspělo 1919 řidičů, tj. 23,9%, sledovaný přínos přijaté úpravy nebyl jednoznačně prokázán. Řidiči, kteří neuspěli, zkoušku opakovali, z toho 260 řidičů opakovalo zkoušku 2krát a v mnoha případech požádali o koncesi na silniční motorovou dopravu osobní nepravidelnou (tzv. smluvní dopravu) a vyhnuli se tak nejen zkouškám, ale i cenové regulaci.
Taxikáři o změnu vyhlášky usilují dlouhodobě a argumentovali zejména tím, že mnozí z nich jsou pod velkým psychickým tlakem, který může být příčinou neúspěchu u zkoušky. Tato nejistota je dle jejich stanoviska do určité míry i příčinou ne vždy reprezentativního vozového parku, protože se bojí pod tlakem možného neúspěchu pořizovat nová auta. Druhým argumentem byla možnost výpadku paměti při zkouškách z místopisu, kdy by při povoleném použití plánu města zkoušený prokázal, že z praktického hlediska je schopen se orientovat velmi rychle a stejně, jako tomu v některých případech na ulici stejně je. Jako poslední zásadní navrhovanou změnou je vypuštění ústních zkoušek a jejich náhrada rozšířeným písemným testem automaticky generovaným počítačem, čímž by odpadlo působení lidského faktoru na straně zkoušejících a tím i jakékoliv v médiích neustále zmiňované podezření z možné korupce.
Protože se při podzimním workshopu k taxislužbě potvrdilo, že z účastnických měst se zkoušky nikde neopakují a v souvislosti s úvahami o celkové náplni těchto zkoušek směřujícími ke kladení důrazu na znalost místopisu padl návrh na formu nových písemných testů, která umožňuje skutečně pouze výjimečné hledání v plánu města, neboť v případě nedostatečných znalostí není zkoušený schopen napsat test v časovém limitu, je tento návrh výsledkem určitých kompromisů, které by v žádném případě neměly negativně ovlivnit kvalitu nabízených služeb. Současně by určitá jistota na straně taxikářů měla uvolnit i možnost tlaku ze strany města na podstatnou modernizaci vozového parku současně zajišťující i další standardy této služby. Opakování zkoušek bohužel stejně neodstraňuje zásadní problém v pražské taxislužbě, kterým je nepoctivost některých řidičů a lze konstatovat, že při praktickém provozování si řidiči případné změny zažijí lépe než při teoretické přípravě na zkoušku a stejně tak možnost nahlédnutí do plánu města a zorientování se v něm v takové rychlosti, kdy stihne zkoušený vypracovat odpovědi na testové otázky v časovém limitu také není na úkor kvality těchto služeb. Zvýšení efektivity tlaku na odstranění zásadních nešvarů v pražské taxislužbě je potom podmíněno úpravou alespoň některých zákonných ustanovení, směřujících zejména k „zákazu“ výkonu práce řidiče taxislužby, neboť současná legislativa směřuje v převážné části pouze proti provozovatelům této koncesované činnosti.
Ke konkrétním změnám, které vyhlášky přináší:
Oproti platnému znění vyhlášky za zásadní změny je považováno zrušení časového omezení platnosti zkoušky (osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce a následně i průkaz způsobilosti řidiče taxislužby budou vydávány na dobu neurčitou), vypuštění ústní části zkoušky znalostí řidičů taxislužby, zvýšení počtu otázek ze znalostí místopisu Prahy v písemné části zkoušky, rozšíření prokázání znalostí praktického ovládání taxametru, možnost používání schváleného plánu města při zkoušce a především přechod na vyplňování písemného testu s využitím počítačové techniky.
Zkušební otázky pro každého uchazeče tedy nově náhodným výběrem v den konání zkoušky vygeneruje počítač a uchazeč bude označovat správné odpovědi přímo do testu zobrazeného na monitoru. Tímto postupem se jednak odstraní případné nesrovnalosti (vznikající zejména při opravování špatných odpovědí v průběhu testu), jednak bude dáno naprosto objektivní hodnocení výsledků a dojde k eliminování podezření z úplatnosti pracovníků zkušební komise, které se občas ze strany neúspěšných žadatelů objevuje.
Změny by mělo doznat i složení zkušební komise – bude sice nadále tříčlenná, ale dva pracovníci budou ustanoveni přímo pověřenou osobou a z toho jeden z nich bude vždy předsedou zkušební komise; dalším členem pak bude ředitelem Magistrátu pověřený pracovník Magistrátu HMP.
29. května 2003
29. května 2003